ECLI:CZ:US:2005:2.US.694.04
sp. zn. II. ÚS 694/04
Usnesení
Ústavní soud rozhodl o ústavní stížnosti obce V., zastoupené advokátem JUDr. B.M., proti usnesení Krajského soudu v Ostravě - pobočka Olomouc, ze dne 31. 8. 2004, čj. 12 Co 559/2004- 179 ve spojení s rozsudkem Okresního soudu v Přerově, ze dne 15. 3. 2004, čj. 8 C 101/93 -163, takto:
Ústavní stížnost se odmítá .
Odůvodnění:
Stěžovatel se, s odvoláním na porušení práva na spravedlivý proces zaručeného Listinou základních práv a svobod, domáhá zrušení v záhlaví uvedeného usnesení krajského soudu, kterým bylo odmítnuto jeho odvolání proti rovněž shora uvedenému rozsudku soudu prvého stupně, jímž byla zamítnuta žaloba stěžovatele na určení, že je vlastníkem pozemků zapsaných na LV č. 952 pro k.ú. V., dle konkretizace uvedené v enunciátu prvoinstančního rozsudku.
Z obsahu ústavní stížnosti je zřejmé, že stěžovatel má výhrady proti postupu krajského soudu, který odmítl jeho odvolání. Vyjadřuje přesvědčení, že nemohl vyhovět odvolacímu soudu, který jej vyzval k doplnění dalších důkazů, uvádí, že všechny důkazy naprosto přesně označil již před prvoinstančním soudem a s ohledem na znalost spisu, kdy návrh byl projednáván víc jak deset let, po právu předpokládal, že odvolací soud ve věci nařídí jednání, případně rozhodnutí soudu prvého stupně zruší a věc vrátí k novému projednání.
Z připojeného usnesení Krajského soudu v Ostravě - pobočka Olomouc ze dne 31. 8. 2004, čj. 12 Co 559/2004-179, Ústavní soud zjistil, že ve lhůtě podané odvolání stěžovatele proti rozsudku Okresního soudu v Přerově ze dne 15. 3. 2004, (napadající rozsudek v celém rozsahu pouze s odkazem na ust. §205 odst. 2 písm. d) a g ) o.s.ř., s tím, že další odůvodnění bude žalobce presentovat do 21. 5. 2004) bylo odmítnuto, neboť odvolání postrádalo náležitosti dle §205 a §42 o.s.ř., a stěžovatel, ačkoliv byl soudem podrobně instruován o tom, v jakém směru je třeba doplnění a opravu odvolání provést a poučen o důsledcích neodstranění vad podání, tak v soudem stanovené lhůtě (do 18. 6. 2004) neučinil.
Ústavní soud se nejdříve zabýval tím, zda návrh splňuje všechny formální podmínky stanovené zák. č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu").
Podle ust. §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu, je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (§72 odst. 3). Takovým procesním opravným prostředkem zakotveným v právním řádu od 1. 1. 2001 je také žaloba pro zmatečnost. Tento procesní institut koncipovaný jako mimořádný opravný prostředek má sloužit k možnému zrušení pravomocného rozhodnutí soudu, které trpí vadami, jež představují porušení základních principů soudního řízení, případně je takovými vadami postiženo řízení, které vydání takového rozhodnutí předcházelo. Žalobou pro zmatečnost lze ve smyslu §229 odst. 4 o. s. ř. napadnout rovněž pravomocné usnesení odvolacího soudu, kterým bylo odmítnuto odvolání (dle ustanovení §218, §218a nebo podle §211 a §43 odst. 2 o. s. ř.) nebo kterým bylo zastaveno odvolací řízení.
Pokud stěžovatel v ústavní stížnosti tvrdí, že soud učinil vadný závěr o tom, že odvolání muselo být odmítnuto, měl dosáhnout přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu z důvodů, které uvádí ve své ústavní stížnosti, v rámci řízení u obecných soudů, ještě před podáním ústavní stížnosti. Ústavní stížnost má totiž pouze subsidiární povahu a slouží jako prostředek nápravy eventuálního porušení základních práv a svobod až v případě vyčerpání všech ostatních procesních prostředků k ochraně práv stěžovatele. Ústavní soud není součástí soustavy obecných soudů a do jejich činnosti může zasáhnout jen v případě, že v jejich rozhodování shledá porušení některých základních práv a svobod stěžovatele a pouze tehdy, není-li možné nápravu zjednat před obecnými soudy samými.
Za situace, kdy napadeným usnesením Krajského soudu v Ostravě - pobočka Olomouc bylo odvolání stěžovatele odmítnuto podle ustanovení §211 a §43 odst. 2 o. s. ř., je žaloba pro zmatečnost, jejíž přípustnost je dána ustanovením §229 odst. 4 o. s. ř., posledním opravným prostředkem, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje. Pokud stěžovatel tento prostředek ochrany svých práv nevyčerpal, je nyní podaná ústavní stížnost nepřípustná.
Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem Ústavnímu soudu nezbylo, než návrh dle ustanovení §43 odst. 1 písm. e) zák. č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, mimo ústní jednání, bez přítomnosti účastníků odmítnout, jako návrh nepřípustný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 20. září 2005
Dagmar Lastovecká
soudce zpravodaj