ECLI:CZ:US:2005:2.US.710.04
sp. zn. II. ÚS 710/04
Usnesení
ČESKÁ REPUBLIKA
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu JUDr. Jiřího Nykodýma a soudců JUDr. PhDr. Stanislava Balíka a JUDr. Dagmar Lastovecké, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků o ústavní stížnosti Ing. R. L., zastoupeného JUDr. J. M, směřující proti rozsudkům Krajského soudu v Ostravě ze dne 22. září 2004, sp. zn. 11 Co 491/2004, a Okresního soudu v Ostravě ze dne 13. ledna 2004, sp. zn. 16 C 170/2002, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Dne 28. prosince 2004 obdržel Ústavní soud ústavní stížnost stěžovatele, směřující proti shora uvedenému rozsudku krajského soudu, kterým byl potvrzen rozsudek Okresního soudu v Ostravě ze dne 13. ledna 2004, sp. zn. 16 C 170/2002. Rozsudkem soudu prvého stupně byla stěžovateli stanovena povinnost zaplatit žalobkyni - bývalé manželce stěžovatele - za dobu od 20. srpna 2002 do 30. listopadu 2003 na výživném částku 26.080 Kč. Dále byla stěžovateli stanovena povinnost zaplatit žalobkyni náhradu nákladů ve výši 8.787 Kč, a státu soudní poplatek ve výši 300 Kč.
Stěžovatel v ústavní stížnosti namítl, že soudy při posuzování věci porušily jeho právo na soudní ochranu, zaručené v Listině základních práv a svobod. Porušení mělo spočívat v nesprávném vyhodnocení jeho námitek, týkající se chování žalobkyně. Toto chování mělo být, podle stěžovatele, v rozporu s dobrými mravy podle ustanovení §96 odst. 2 zákona č. 94/1963 Sb., o rodině, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o rodině").
Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Z rozhodnutí soudu prvého stupně vyplynulo, že výživné rozvedené manželce bylo žalobkyni přiznáno pouze pro dobu, kdy byla na mateřské dovolené s nezletilou dcerou stěžovatele.
Podle stěžovatele základní pochybení soudů mělo spočívat ve špatné aplikaci ustanovení §96 odst. 2 zákona o rodině.
Dle čl. 83 Ústavy ČR je Ústavní soud soudním orgánem ochrany ústavnosti. Jeho úkolem je posoudit, zda soudy, jako orgány veřejné moci, neaplikovaly svoji rozhodovací pravomoc mimo zákonem stanovené meze. Kontroluje, zda byl zachován spravedlivý proces, tak jak je garantován v Hlavě páté Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), zejména v čl. 36 Listiny. Právo na spravedlivý proces pak každému zaručuje, že jeho věc bude projednána soudem podle zákonem stanovených pravidel. Toto právo nezakládá nárok kohokoliv na to, aby v jeho věci bylo rozhodnuto v jeho prospěch.
Pokud tedy byla v ústavní stížnosti napadnuta rozhodnutí, kterými byla stěžovateli stanovena vyživovací povinnost, a stěžovatel nenamítl jiné pochybení, než špatnou aplikaci jednoduchého práva, není zde pro zásah Ústavního soudu prostor.
Ústavní soud dal ve svých rozhodnutích opakovaně najevo, že není soudem nadřízeným soudům obecným a nevykonává nad nimi dohled či dozor. Je proto třeba znovu připomenout, že jsou to především obecné soudy, kterým přísluší posoudit aplikované hmotné právo. Využívají k tomu znalost konkrétní věci a podrobných znalostí všech okolností a souvislostí případu.
Obecné soudy přitom zjevně vycházely z rozsáhlé judikatury k ustanovení §96 odst. 2 zákona o rodině, a z odborné literatury (např. JUDr. M. Hrušáková, Zákon o rodině - komentář, 2. vydání, C.H.BECK Praha 2001, případně JUDr. Milan Holub, JUDr. Jana Novotná, Zákon o rodině - komentář, 6. aktualizované a doplněné vydání, LINDE Praha, a.s., 2004).
Za dané situace a vzhledem ke všem zde uvedeným okolnostem proto Ústavní soud shledal předloženou ústavní stížnost jako zjevně neopodstatněnou, a jako takovou ji dle ustanovení §43 odst. 2 lit. a) zákona, bez dalšího odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 25. ledna 2005
JUDr. Jiří Nykodým, v. r.předseda senátu