ECLI:CZ:US:2005:3.US.160.05
sp. zn. III. ÚS 160/05
Usnesení
Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků dne 18. srpna 2005 v senátě, složeném z předsedy Jiřího Muchy, soudců Pavla Holländera a Jana Musila, ve věci navrhovatelek 1) J. H. a 2) M. H., zastoupených JUDr. Pavlem Gatíkem, advokátem se sídlem 709 00 Ostrava-Mariánské Hory, Výstavní 10, o ústavní stížnosti proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 18. 1. 2005 č. j. 11 Co 340/2004-553 a na průtahy řízení u Okresního soudu v Novém Jičíně ve věci sp. zn. 13 C 270/88, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
Návrhem podaným k doručení Ústavnímu soudu dne 19. 3. 2005 se stěžovatelky domáhaly zrušení výše označeného rozsudku Krajského soudu v Ostravě. Uvedly, že dle jejich přesvědčení jmenovaný soud svým rozhodnutím ze dne 18. 1. 2005 protiústavně zasáhl do práv garantovaných jim čl. 10, čl. 11, čl. 36, čl. 37 a čl. 38 Listiny základních práv a svobod, čl. 95 a čl. 96 Ústavy České republiky, čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, jakož i čl. 1 blíže nespecifikovaného "Dodatkového protokolu k EÚ." Dále poukázaly na postup soudu I. stupně, na průtahy v řízení ve věci vedené pod sp. zn. 13 C 270/88, které nebylo po 17 letech dosud ukončeno.
Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním pořádkem. Je nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje, což neplatí pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení [§72 odst. 1 písm. a), §75 odst. 1 zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Z obsahu stížností napadeného rozsudku soudu II. stupně bylo zjištěno, že odvolací soud výrokem v odst. I. odmítl odvolání, jež stěžovatelky podaly proti výroku v odst. III. částečného rozsudku Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 31. 10. 2003 č. j. 13 C 270/88-463, kterým vyslovil, že o nároku žalobkyň na zaplacení částky 59.756,-Kč s příslušenstvím a o nákladech řízení mezi účastníky a o nákladech České republiky bude rozhodnuto v konečném rozsudku.
Podle §229 odst. 4 občanského soudního řádu žalobou pro zmatečnost může napadnout účastník pravomocné rozhodnutí odvolacího soudu, kterým bylo odvolání odmítnuto. Tímto ustanovením je tedy zákonem dán procesní prostředek k ochraně práva, jehož se stěžovatelky dovolávají, a poněvadž jej před podáním ústavní stížnosti nevyčerpaly, je nutno konstatovat, že jejich návrh, směřující proti výroku v odst. I. odvolacího soudu, je návrhem nepřípustným. Nepřípustným je také návrh napadající výrok v odst. III., kterým bylo zrušeno rozhodnutí, jímž byl návrh na uložení povinnosti žalované opravit blíže označenou nemovitost zamítnut. Poněvadž v tomto rozsahu byla věc vrácena soudu I. stupně k dalšímu řízení, stěžovatelkám po novém rozhodnutí bude dána možnost odvolání a tedy možnost vyčerpat tak k ochraně svých tvrzených práv zákonem daný procesní prostředek [§43 odst. 1 písm. e), §75 odst. 1 zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Pokud jde o návrh směřující proti výroku odvolacího soudu pod bodem II., kterým bylo potvrzeno rozhodnutí, jímž soud I. stupně zamítl žalobu na uložení povinnosti žalované zaplatit žalobkyním částku 45.000,- Kč s příslušenstvím, byl tento shledán zjevně neopodstatněným [§43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů]. Krajský soud v Ostravě přezkoumal stížností dotčený výrok rozhodnutí Okresního soudu v Novém Jičíně a opodstatněně shledal, že žalobkyně neprokázaly důvodnost nároku na zaplacení částky 45.000,- Kč s přísl. vůči žalované, když neprokázaly příčinnou souvislost mezi tvrzeným protiprávním jejím jednáním a jimi vyčíslenou a tvrzenou škodou. Soud II. stupně se v odůvodnění svého rozsudku s námitkami stěžovatelek, uplatněnými v odvolání, vyčerpávajícím způsobem vypořádal a na jeho obsah lze v dalším odkázat s tím, že zásah do práv, kterých se navrhovatelky v ústavní stížnosti dovolávají, zjištěn nebyl.
Jestliže stěžovatelky v ústavní stížnosti poukázaly na délku řízení, probíhajícího u Okresního soudu v Novém Jičíně, a domáhaly se rozhodnutí, kterým by byly zakázány další průtahy v předmětném řízení, i v tomto směru jde o návrh nepřípustný dle §43 odst. 1 písm. e) a §75 odst. 1 zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, když před podáním Ústavní stížnosti nepostupovaly v souladu s §174a zák. č. 6/2002 Sb., a tak nevyčerpaly procesní prostředek jenž jim tento zákon k ochraně práv dává.
Pro výše uvedená zjištění a citovaná ustanovení zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, bylo rozhodnuto tak, jak ve výroku obsaženo. Pro odmítnutí ústavní stížnosti nebyly dány důvody k rozhodnutí, jímž by byla dle §79 odst. 2 zák. o Ústavním soudu odložena vykonatelnost napadeného rozsudku, jak se stěžovatelky rovněž v návrhu domáhaly.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu se nelze odvolat.
V Brně dne 18. srpna 2005
Jiří Mucha
předseda senátu