ECLI:CZ:US:2005:3.US.201.04
sp. zn. III. ÚS 201/04
Usnesení
III.ÚS 201/04
Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
III. ÚS 201/04
Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků dne 17. března 2005 v senátě, složeném z předsedy JUDr. Jiřího Muchy, soudců JUDr. Pavla Holländera a JUDr. Miloslava Výborného, ve věci navrhovatele Ing. M. N., zastoupeného JUDr. A. M., o ústavní stížnosti proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové č. j. 26 Co 347/2003-177 ze dne 15. 1. 2004 a Okresního soudu v Trutnově č. j. 6 C 76/2003-159 ze dne 23. 7. 2003, takto:
Návrh se odmítá .
Odůvodnění:
Navrhovatel, který se cestou ústavní stížnosti domáhal zrušení výše označených rozhodnutí, odůvodnil návrh tvrzením, že se jimi cítí dotčen v právech zakotvených v čl. 36 odst. 1, 4, v čl. 37 odst. 3 a v čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. Poukázal na průběh řízení, ve kterém se po změně návrhu domáhal určení, že mezi ním a žalovaným, tj. zaměstnavatelem, došlo od 1. 1. 2000 ke změně pracovního poměru na dobu neurčitou a že pracovní smlouva ze dne 3. 1. 2000, pověření řízením ze dne 14. 1. 2000 a změna pracovní smlouvy (zrušení pověření řízením), datovaná dnem 9. 6. 2000, jsou neplatné a uvedl, že zamítnutí uvedené žaloby znamená pro něj nejisté postavení. To konečně konstatoval i soud I. stupně, přesto však naléhavost jeho právního zájmu na žalobě neuznal a návrh zamítl. Potřebu odstranění nejistot ve vztahu s žalovaným tvrdil i v odvolacím řízení, poukázal na zájem nadále u žalovaného pracovat - pokud by bylo prokázáno a soudem vysloveno, že jeho pracovní poměr byl uzavřen na dobu neurčitou, ten by pak nadále trval. Soud na základě tvrzení žalovaného, že by mu ani po vyhovění žalobě práci nepřiděloval, rovněž uzavřel, že na ní právní zájem není - takový závěr považuje za názor, kterým je popírána sama podstata soudnictví.
Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním pořádkem. Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§72 odst. 1 písm. a), §43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Z obsahu stížností napadených rozsudků zásah do práv, kterých se stěžovatel v návrhu dovolává, zjištěn nebyl. Krajský soud v Hradci Králové přezkoumal rozsudek soudu I. stupně č. j. 6 C 76/2003-159, jímž byla zamítnuta žaloba stěžovatele na určení, že mezi žalobcem a žalovaným od 1. 1. 2000 došlo ke změně pracovního poměru na dobu neurčitou, že pracovní smlouva ze dne 3. 1. 2000, pověření řízením ze dne 14. 1. 2000 a změna pracovní smlouvy (zrušení pověření řízením), datovaná 9. 6. 2000, jsou neplatné a opodstatněně rozhodnutí potvrdil. Soudy obou stupňů zhodnotily uplatněné důvody pro podání žaloby stěžovatele v souladu s §80 písm. c) obč. soudního řádu i s ustálenou judikaturou soudů, na níž bylo poukázáno mj. v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 1. 2005 č. j. 21 Cdo 1398/2004-205. I když dovolání stěžovatele bylo odmítnuto a ústavní stížnost proti označenému rozhodnutí Nejvyššího soudu nesměřuje, lze na obsah jeho odůvodnění poukázat s tím, že pro hodnocení splnění podmínky existence naléhavého právního zájmu pro žalobu na určení dle §80 písm. c) obč. soudního řádu jsou v předmětné věci stanoviska soudu I. a II. stupně shodná s názory zastávanými Nejvyšším soudem jak v citovaném usnesení, tak v jeho publikovaných rozhodnutích, v odůvodnění označených.
Pro výše uvedené byl návrh jako zjevně neopodstatněný odmítnut [§43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně , dne 17. března 2005