ECLI:CZ:US:2005:3.US.250.03
sp. zn. III. ÚS 250/03
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dne 14. března 2005 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků ve věci navrhovatele Ing. M. H., zastoupeného JUDr. M. K., o ústavní stížnosti proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 31. ledna 2003 č. j. 30 Co 7/2003-53, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Návrhem na zahájení řízení o ústavní stížnosti stěžovatel napadl v záhlaví označené rozhodnutí Krajského soudu v Praze s tvrzením, že se jím cítí být dotčen ve svém ústavně zaručeném základním právu zakotveném čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Dle stížnostních bodů návrhu mělo rozhodováním o předmětné otázce dojít k porušení ústavních kautel stanoveného postupu realizovaného nezávislými a nestrannými soudci, a to tím, že v právní věci týkající se (ne)připuštění procesního zastoupení stěžovatele odborovým sdružením S. rozhodovali o podaném odvolání v neveřejném zasedání vyloučení soudci, neboť dva z členů senátu 30 Co označeného soudu byli v minulosti vyloučeni z projednávání a rozhodování věcí L. P., který je statutárním orgánem zmíněného sdružení. Stěžovatel v této souvislosti na podporu své argumentace poukázal na blíže specifikovaná rozhodnutí Krajského soudu v Praze a Vrchního soudu v Praze, vydaná v rozmezí let 1994 a 1997.
Z vyžádaného spisu Okresního soudu Praha-západ sp. zn. 5 C 53/2002 Ústavní soud zjistil, že citované rozhodnutí Krajského soudu v Praze napadl stěžovatel rovněž podáním označeným v rubrice jako "I. Dovolání proti usnesení Krajského soudu v Praze č. j. 30 Co 7/2003-53 ze dne 31. ledna 2003 (popřípadě Žaloba pro zmatečnost)" (č. l. 60). Ústavní soud, vycházeje z principu subsidiarity řízení o ústavní stížnosti a nalézajícího takto výrazu v nutnosti vyčkání rozhodnutí obecného soudu ve vztahu ke shodným námitkám upínajícím se k témuž naříkanému usnesení, v návaznosti na toto zjištění požádal dne 17. prosince 2003 jmenovaný okresní soud, aby mu poté, co bude rozhodnuto o uvedeném návrhu, příslušné rozhodnutí neprodleně ve fotokopii zaslal (č. l. 11 spisu ÚS). Ještě dne 31. ledna 2005 pracovnice Krajského soudu v Praze k dotazu Ústavního soudu, po nahlédnutí do předmětného spisového materiálu, mimo jiné sdělila, že Nejvyšší soud o citovaném návrhu dosud nerozhodl, když dne 2. února 2004 věc vrátil soudu I. stupně k odstranění vad dovolání (č. l. 15 spisu ÚS). Následně k telefonickému dotazu pracovnice Nejvyššího soudu dne 17. února 2005 podala informaci, že dovolací řízení bylo (již) dne 2. března 2004 pro zpětvzetí návrhu stěžovatele zastaveno usnesením tamního soudu č. j. 30 Cdo 405/2004-108, přičemž toto bylo na základě žádosti Ústavnímu soudu téhož dne zasláno faxovým přípisem (č. l. 17, 18 spisu ÚS). Odtud podává se časová, jakož i, jak vyloženo dále, procesní určenost rozhodování o návrhu stěžovatele v řízení před Ústavním soudem.
Svým procesním návrhem spočívajícím ve zpětvzetí shora uvedeného podání stěžovatel totiž, bez ohledu na výsledek řízení, jejž nepřísluší Ústavnímu soudu bez dalšího předjímat, výslovně vyjádřil vůli neusilovat o ochranu svého tvrzeného práva před obecnými soudy, jimž tato primárně náleží (čl. 4 Ústavy ČR), a to v situaci, kdy zahájení příslušného řízení svým návrhem již vyvolal. Stěžovatel tak v kontextu uvedeného nedostál požadavku plynoucího z §75 odst. 1 zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, v němž má svůj právní základ zásada subsidiarity ústavní stížnosti. Z této plyne též princip minimalizace zásahů Ústavního soudu do činnosti ostatních orgánů veřejné moci, což - reflektujíce ratio legis - v obecné rovině znamená, že ústavní stížnost je krajním prostředkem k ochraně práva nastupujícím tehdy, kdy náprava před těmito orgány veřejné moci (s výhradou, že o ni bylo řádně a náležitým způsobem usilováno) již není standardním postupem možná.
Vycházeje z řečeného, Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků odmítl [§43 odst. 1 písm. e) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 14. března 2005