ECLI:CZ:US:2005:3.US.28.05
sp. zn. III. ÚS 28/05
Usnesení
III. ÚS 28/05
Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků dne 17. února 2005 v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Muchy, soudců JUDr. Pavla Holländera a JUDr. Jana Musila, ve věci navrhovatele Ch. V., zastoupeného JUDr. Petrem Grobelným, advokátem se sídlem 728 86 Ostrava, Sokolská 21, o ústavní stížnosti proti usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 8. 10. 2004 sp. zn. 21 Cdo 1080/2004, rozsudkům Krajského soudu v Ostravě ze dne 16. 10. 2003 sp. zn. 16 Co 269/2003 a Okresního soudu v Ostravě ze dne 13. 11. 2000 sp. zn. 26 C 250/97, takto:
Návrh se odmítá .
Odůvodnění:
Navrhovatel se domáhal zrušení výše citovaných rozhodnutí s tvrzením, že soudy jimi porušily jeho práva, zakotvená v čl. 36 odst. 1 a v čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, jakož i v čl. 90 Ústavy. Uvedl, že se domáhal náhrady ztráty na výdělku pro následky pracovního úrazu, ta mu přiznána nebyla - vyslovil přesvědčení, že s ohledem na jeho národnost se soudy věcí nezabývaly důkladněji, nezkoumaly, zda mu není možno přiznat náhradu ztráty na výdělku i z jiného důvodu než uplatňoval, neumožnily mu provést všechny důkazy, které také navrhoval, nezabývaly se ztrátou jeho pracovního potenciálu v důsledku pracovního úrazu. Poukázal také na to, že řízení před soudy trvalo déle než 7 let. Proti rozsudku odvolacího soudu podal dovolání, které bylo Nejvyšším soudem dne 8. 10. 2004 odmítnuto.
Z obsahu stížností napadeného usnesení Nejvyššího soudu zásah do práv, kterých se stěžovatel v návrhu dovolává, shledán nebyl. Jmenovaný soud opodstatněně konstatoval, že přípustnost dovolání, jež stěžovatel sice opíral o tvrzení, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé po právní stránce zásadní význam, avšak v jeho obsahu vytýkal soudu I. stupně "provedenou důkazní situaci..." a uváděl, že se závěry soudu o důvodech jeho trvalé invalidity se neztotožňuje, není dle §237 odst. 1 písm. c) a §237 odst. 3 obč. soudního řádu dána. V odůvodnění rozhodnutí dovolacího soudu, na něž lze v dalším odkázat, jsou vyčerpávajícím způsobem vyložena příslušná ustanovení občanského soudního řádu, stanovící a upravující přípustnost dovolání, jakož i uvedeny skutečnosti, pro které bylo dovolání stěžovatele odmítnuto jako nepřípustné.
Pro výše uvedené byl návrh, směřující proti usnesení dovolacího soudu, jako zjevně neopodstatněný odmítnut [§43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Důvody pro odmítnutí ústavní stížnosti proti rozsudkům soudu I. a II. stupně jsou dány §72 odst. 2, §43 odst. 1 písm. b) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění účinném před 1. 4. 2004, jakož i sdělením Ústavního soudu č. 32/2003 Sb., když pro rozhodnutí Nejvyššího soudu o nepřípustnosti stěžovatelem podaného dovolání nelze toto považovat za zákonem poskytnutý procesní prostředek (případně mimořádný opravný prostředek) k ochraně tvrzeného práva stěžovatele, a proto ode dne jeho doručení nelze ani odvíjet běh lhůty k podání ústavní stížnosti proti citovaným pravomocným rozsudkům Okresního soudu v Ostravě a Krajského soudu v Ostravě.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně , dne 17. února 2005