ECLI:CZ:US:2005:3.US.311.05
sp. zn. III. ÚS 311/05
Usnesení
III. ÚS 311/05
Ústavní soud rozhodl dne 29. září 2005 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení v senátě složeném z předsedy Jiřího Muchy, soudců Pavla Holländera a Jana Musila, ve věci navrhovatelů 1) MUDr. I. H. a 2) Z. H., zastoupených JUDr. Vladimírem Muzikářem, advokátem se sídlem 602 00 Brno, Havlíčkova 13, o ústavní stížnosti proti rozsudku Nejvyššího soudu České republiky ze dne 24. 2. 2005 sp. zn. 26 Cdo 826/2004, takto:
Návrh se odmítá .
Odůvodnění:
Navrhovatelé se domáhali zrušení výše citovaného rozhodnutí, jímž Nejvyšší soud zamítl jejich dovolání, směřující proti rozsudku odvolacího soudu. Uvedli, že Krajský soud v Brně svým rozsudkem ze dne 3. 12. 2003 sp. zn. 19 Co 275/2002 změnil rozhodnutí soudu I. stupně tak, že přivolil k výpovědi z nájmu bytu dané jim žalobcem, stanovil počátek běhu výpovědní lhůty, uložil jim povinnost byt vyklidit do 15 dnů po jejím uplynutí a současně rozhodl o nákladech řízení. Podle jejich přesvědčení, dovolací soud svým rozhodnutím porušil práva, která jsou jim zaručena v čl. 14 odst. 1, čl. 26 odst. 1, čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, jakož i v čl. 90 Ústavy České republiky. Poukázali na svou pracovní a bytovou situaci, na zhodnocení této situace soudem II. stupně, na postup soudu dovolacího, který vyšel ze skutkového stavu zjištěného v odvolacím řízení ve věci jejich pracovních a bytových poměrů, aniž vzal zřetel na námitky uplatněné v dovolání.
Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním pořádkem. Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§72 odst. 1 písm. a), §43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Z obsahu rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 24. 2. 2005 zásah do práv, kterých se stěžovatelé v návrhu dovolávají, zjištěn nebyl. Dovolací soud přezkoumal rozsudek soudu II. stupně v souladu s §242 odst. 1 a 3 občanského soudního řádu a opodstatněně dospěl k závěru, že z hlediska uplatněného dovolacího důvodu je rozhodnutím správným. V odůvodnění výroků se pak vypořádal se všemi námitkami v dovolání uplatněnými, když své rozhodnutí vyčerpávajícím způsobem vyložil mj. i poukazem na skutečnost, že ani dovoláním nebyla zpochybněna skutková zjištění, jež vedla odvolací soud k závěru o naplnění výpovědního důvodu dle §711 odst. 1 písm. h) obč. zákona. Na odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu lze v dalším odkázat.
Pro výše uvedené byl návrh jako zjevně neopodstatněný odmítnut [§43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 29. září 2005