ECLI:CZ:US:2005:3.US.362.05
sp. zn. III. ÚS 362/05
Usnesení
III. ÚS 362/05
Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků dne 12. září 2005 ve věci navrhovatelek 1) J. A. a 2) B. R., zastoupených JUDr. Zdeňkou Pechancovou, advokátkou se sídlem 763 26 Luhačovice, Masarykova č. 175, o ústavní stížnosti proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 8. 8. 2003 sp. zn. 18 Co 401/2001, takto:
Návrh se odmítá .
Odůvodnění:
Stěžovatelky se návrhem podaným k doručení Ústavnímu soudu dne 14. 7. 2005 domáhaly zrušení výše označeného rozhodnutí s tím, že dle jejich přesvědčení usnesením Krajského soudu v Brně sp. zn. 18 Co 401/2001, který potvrdil usnesení Okresního soudu ve Zlíně sp. zn. D 183/96, bylo porušeno právo zaručené jim Listinou základních práv a svobod, tj. právo nabývat majetek děděním.
Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním zákonem. Lze ji podat ve lhůtě 60 dnů, když tato lhůta počíná dnem, kdy nabylo právní moci rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje, a není-li takového prostředku, dnem, kdy došlo ke skutečnosti, která je předmětem ústavní stížnosti [§72 odst. 1 písm. a), odst. 2 zák. č. 182/1993 Sb., ve znění účinném před dnem 1. 4. 2004].
Z obsahu návrhu, stížností napadeného rozhodnutí a usnesení Nejvyššího soudu České republiky č. j. 30 Cdo 734/2004-165 bylo zjištěno, že proti výše označenému usnesení Krajského soudu v Brně podaly stěžovatelky dovolání, které bylo dne 14. 6. 2005 odmítnuto jako nepřípustné, a to v souladu s ustanoveními občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2000. Proti rozhodnutí Nejvyššího soudu ústavní stížnost podána nebyla, napadené usnesení soudu II. stupně bylo vydáno dne 8. 8. 2003.
S ohledem na tato zjištění nutno konstatovat, že ústavní stížnost proti usnesení odvolacího soudu ze dne 8. 8. 2003 byla podána po lhůtě k tomu stanovené, když pro její počátek nelze vycházet z data doručení usnesení Nejvyššího soudu o odmítnutí dovolání - jestliže dovolání, které je mimořádným prostředkem, bylo odmítnuto pro jeho nepřípustnost, nelze pak jeho podání považovat za procesní prostředek, jenž účastníku zákon k ochraně tvrzeného práva poskytuje a nelze proto pro běh lhůty pro podání ústavní stížnosti proti rozhodnutí soudu II. stupně vycházet ani z odst. 2. sdělení Ústavního soudu č. 32/2003 Sb.
Pro výše uvedené byl návrh odmítnut [§43 odst. 1 písm. b) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 12. září 2005