ECLI:CZ:US:2005:3.US.391.05
sp. zn. III. ÚS 391/05
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dne 20. října 2005 mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků v senátu složeném z předsedy Jiřího Muchy a soudců Pavla Holländera a Jana Musila ve věci ústavní stížnosti T. Z., zastoupeného JUDr. Tamarou Vránovou, advokátkou se sídlem T. G. Masaryka 11, Prostějov, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 27. května 2005 sp. zn. 3 To 247/2005 a usnesení Okresního soudu v Prostějově ze dne 14. dubna 2005 sp. zn. 2 T 45/2005, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Včas a řádně podanou ústavní stížností co do náležitostí stanovených zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhá zrušení rozhodnutí obecných soudů, blíže označených v záhlaví tohoto usnesení, neboť jimi měla být porušena jeho ústavně garantovaná práva zakotvená v čl. 8 odst. 2, 5 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), jakož i v čl. 5 odst. 4 a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva").
Stěžovatel (v trestním řízení "obviněný") byl usnesením Okresního soudu v Prostějově ze dne 25. listopadu 2004 sp. zn. 1 Nt 92/2004 vzat do vazby z důvodu uvedeného v §67 písm. c) tr. ř. Dne 18. 3. 2005 byla proti stěžovateli podána obžaloba pro trestné činy útoku na veřejného činitele podle §155 odst. 1 písm. a) tr. zák., poškozování cizí věci podle §257 odst. 1 tr. zák., nedovoleného ozbrojování podle §185 odst. 1 tr. zák., nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §188 odst. 1 tr. zák. a krádeže podle §247 odst. 1 písm. b) odst. 2 tr. zák. Usnesením Okresního soudu v Prostějově ze dne 14. dubna 2005 sp. zn. 2 T 45/2005 byl podle §71 odst. 5 tr. ř. ponechán stěžovatel ve vazbě z důvodu uvedeného v §67 písm. c) tr. ř. Proti tomuto usnesení podal stěžovatel stížnost, která byla usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 27. května 2005 sp. zn. 3 To 247/2005 podle §148 odst. 1 písm. c) tr. ř. jako nedůvodná zamítnuta.
V podané ústavní stížnosti stěžovatel namítá, že mu nebylo umožněno vyjádřit se před soudem prvního stupně k důvodům prodloužení vazby. V podané stížnosti pak mj. namítal, že se nemohl seznámit se spisem, neboť neměl brýle a byl ve špatném zdravotním stavu, v předváděcí místnosti prý stěžovatel bolestí upadl a svíjel se. Policejní orgán však toto stěžovatelovo chování posoudil jako odmítnutí seznámit se se spisem, což stěžovatel pokládá za porušení svého práva na obhajobu. Krajský soud zamítl stěžovatelovu stížnost, aniž ho osobně vyslechl a došlo tak rovněž k porušení jeho práva na kontradiktorní proces. Stěžovatel v této souvislosti odkazuje na nálezy Ústavní soudu a rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva, která se zabývají otázkou nutnosti slyšení vazebně stíhaných osob.
Ústavní soud si k posouzení ústavní stížnosti vyžádal vyjádření účastníků řízení, Okresního soudu v Prostějově a Krajského soudu v Brně. Předseda senátu Krajského soudu v Brně odkázal na obsah napadeného usnesení s tím, že krajský soud rozhodoval v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením §242 odst. 1 tr. ř. Předseda senátu Okresního soudu v Prostějově konstatoval, že soud při posouzení důvodnosti dalšího trvání vazby vycházel ze skutečnosti, že stěžovatel byl v minulosti čtyřikrát soudně trestán a opakovaně byl ve výkonu trestu odnětí svobody. Před rozhodováním o dalším trvání vazby dne 14. 4. 2005 stěžovatel o své slyšení před soudem nepožádal. Jelikož stěžovatel posléze projevil zájem být osobně slyšen, rozhodoval soud dne 23. 8. 2005 o dalším trvání vazby stěžovatele v neveřejném zasedání, ovšem za účasti stěžovatele, jeho obhájce a státního zástupce. Stěžovatel měl možnost seznámit se s trestním spisem v rámci řízení před soudem. Z těchto důvodů předseda senátu navrhl, aby ústavní stížnost byla odmítnuta. Ke svému vyjádření připojil usnesení Okresního soudu v Prostějově ze dne 23. srpna 2005 sp. zn. 2 T 45/2005, kterým bylo rozhodnuto, že podle §71 odst. 4 a 6 tr. ř. vazba stěžovatele nadále trvá. V odůvodnění usnesení je mj. konstatováno, že stěžovatel byl vyslechnut k dalšímu trvání vazby, přičemž uvedl, že v případě propuštění z vazby nebude páchat další trestnou činnost a chce nastoupit do zaměstnání u svého otce. Soud toto stanovisko stěžovatele neakceptoval, neboť jeho opakovaná předchozí trestná činnost nedává záruku ke změně způsobu života.
Jak Ústavní soud v minulosti již mnohokrát zdůraznil, zásadně není oprávněn zasahovat do rozhodovací činnosti orgánů veřejné moci, neboť není vrcholem jejich soustavy. Ústavní soud není orgánem činným v trestním řízení a nemůže ani tyto orgány nahrazovat. Pokud tyto orgány postupují v souladu s obsahem hlavy páté Listiny, nemůže na sebe Ústavní soud atrahovat právo přezkumného dohledu nad jejich činností (čl. 83 Ústavy). Ústavní soud již mnohokrát judikoval, že důvod ke zrušení rozhodnutí obecných soudů by byl dán pouze tehdy, pokud by jejich právní závěry byly v extrémním nesouladu s vykonanými skutkovými zjištěními (srov. např. nález sp. zn. III. ÚS 84/94, Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu ČR, sv. 3, Praha: C. H. Beck, 1995, str. 257), přičemž tento závěr platí rovněž pro rozhodnutí ostatních orgánů činných v trestním řízení.
Na druhé straně je však Ústavní soud oprávněn, ale i povinen posoudit, zda řízení jako celek bylo spravedlivé a zda v něm nebyla porušena ústavně zaručená základní práva nebo svobody stěžovatele.
Ústavní soud posoudil ve světle namítaného ústavního rámce výroky a odůvodnění napadených rozhodnutí a neshledal v postupu orgánů činných v trestním řízení žádné porušení ústavních práv a svobod stěžovatele.
Stěžovatel v ústavní stížnosti uplatnil dva okruhy námitek, jednak, že mu nebylo při skončení vyšetřování umožněno prostudovat spis ve smyslu §166 tr. ř. a dále, že při rozhodování o jeho ponechání ve vazbě nebyl osobně slyšen. Námitka týkající se údajné nemožnosti prostudovat spis je však v rámci ústavní stížnosti směřující proti vazebním rozhodnutím zcela nepřezkoumatelná, neboť s otázkou stěžovatelova ponechání ve vazbě vůbec nesouvisí. Stěžovatel bude mít možnost vznést tuto námitku v rámci hlavního líčení.
Pokud jde o námitku stěžovatele týkající se absence slyšení, Ústavní soud konstatuje, že se ve své rozhodovací činnosti v nedávné době opakovaně zabýval právem obviněného být při rozhodování o vazbě slyšen soudem jako procesní strana (srov. nálezy sp. zn. I. ÚS 573/02, Pl. ÚS 45/04, IV. ÚS 269/05).
V nálezu sp. zn. Pl. ÚS 45/04 (vyhlášen ve Sbírce zákonů pod č. 239/2005 Sb.) Ústavní soud uvedl, že mezi institucionální záruky spravedlnosti řízení o pokračování omezení osobní svobody náleží i právo obviněného být slyšen v kontradiktorním řízení, v němž je přezkoumávána zákonnost dalšího trvání vazby. V nálezu sp. zn. IV. ÚS 269/05 Ústavní soud judikoval, že účast potenciálně dotčené osoby na řízení patří mezi důležité záruky ochrany základních práv, protože právě vytvoření prostoru pro účinné vznesení námitek (v kontradiktorním řízení) nejlépe zajistí ochranu základních práv. Institucionálně garantovaná možnost dotčených osob návrhy a námitkami účinně participovat na soudním procesu patří mezi základní pravidla soudního řešení sporů.
Z těchto závěrů ovšem nelze vyvozovat, jak již konstatoval Ústavní soud ve svém usnesení sp. zn. IV. ÚS 449/05, povinnost soudu konat slyšení jako samostatný úkon trestního řízení. Účelem slyšení je především zajištění toho, aby byl soud při svém rozhodování bezprostředně seznámen s argumenty a námitkami obviněného. Jinak řečeno, slyšení obviněného má především význam materiální, samotná formální podoba úkonu, v jehož rámci soud obviněného vyslechne, je z ústavního hlediska podružná.
Z vyjádření Okresního soudu v Prostějově Ústavní soud zjistil, že stěžovatel byl k důvodům trvání vazby obecným soudem slyšen dne 23. srpna 2005, a to před vydáním usnesení tohoto soudu, jímž byl stěžovatel ponechán ve vazbě. Pokud i po stěžovatelově slyšení byly shledány důvody ponechat jej ve vazbě, lze konstatovat, že tyto závěry, k nimž obecný soud dospěl po slyšení stěžovatele, lze vztáhnout i na předcházející rozhodování obecného soudu. Jestliže obecný soud později dospěl k závěru, že trvají důvody vazby, znamená to, že nepochybně tyto důvody byly dány v době přijetí nyní napadených rozhodnutí. Případná absence slyšení stěžovatele před vydáním napadeného rozhodnutí Okresního soudu v Prostějově byla zhojena poté, co byl stěžovatel k důvodům vazby slyšen, a poté, co důvodnost vazby Okresní soud v Prostějově opětovně shledal v usnesení ze dne 23. srpna 2005.
Ústavní soud se nezabýval samotnou důvodností ponechání stěžovatele ve vazbě, neboť tu stěžovatel v ústavní stížnosti jakkoliv nezpochybnil.
Po zvážení všech výše uvedených skutečností Ústavní soud neshledal, že by rozhodnutími, napadenými ústavní stížností, došlo k porušení ústavně zaručených práv nebo svobod stěžovatele. V procesním postupu orgánů činných v trestním řízení neshledal Ústavní soud žádné ústavně relevantní závady. Z těchto důvodů byl Ústavní soud nucen podanou ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítnout.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 20. října 2005
Jiří Mucha v. r.
předseda senátu Ústavního soudu