ECLI:CZ:US:2005:3.US.393.05
sp. zn. III. ÚS 393/05
Usnesení
III. ÚS 393/05
Ústavní soud rozhodl dne 24. listopadu 2005 v senátě složeném z předsedy Jiřího Muchy a soudců Pavla Holländera a Jana Musila mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti stěžovatelů 1. Agentury Publikum s. r. o., se sídlem Zlín, Na Kopci 5350, 2. Ing. Z. J. a 3. KISS Publikum a. s., se sídlem Zlín, Bartošova 45, všech zastoupených JUDr. Ilonou Třískovou, advokátkou ve Zlíně, Potoky 5145, proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 23. června 2005, sp. zn. 7 Cmo 256/2005, a usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 2. dubna 2005, sp. zn. 11 Cm 67/2005, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Řádně podanou ústavní stížností napadli stěžovatelé rozhodnutí obecných soudů [usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 23. června 2005 (7 Cmo 256/2005-54) a usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 2. dubna 2005 (11 Cm 67/2005-27)] a tvrdili, že jimi bylo zasaženo do jejich ústavně zaručených práv obsažených v čl. 1, čl. 2, čl. 3, čl. 36, čl. 37 a čl. 38 Listiny základních práv a svobod.
Napadeným usnesením Vrchního soudu v Olomouci, jak je vpředu označeno, bylo ve výrocích I. a II. potvrzeno usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 2. dubna 2005 (11 Cm 67/2005-27). Usnesením Krajského soudu v Brně uložil soud I. stupně stěžovatelům, kteří vystupují jako žalovaní v řízení před obecnými soudy, povinnost:
I. zdržet se při organizování, prezentaci a realizaci akce TRNKOBRANÍ OPEN AIR, která proběhla ve dnech 26. - 28. 8. 2005 na letišti Bílá Hlína u Slušovic:
* Použití označení "Trnkobraní",
* Použití označení "Vizovické trnkobraní",
* Uvádění předmětné akce jako navazující na dosavadní ročníky akce "Vizovické trnkobraní", které již byly pořádány ve Vizovicích,
* Označení předmětné akce za "tradiční",
* Uvádění předmětné akce do teritoriální souvislosti s městem Vizovice,
II. zdržet se při organizování, prezentaci a realizaci akce TRNKOBRANÍ OPEN AIR veřejného šíření výrazu "pirátské Vizovické trnkobraní" při charakteristice akce, jež je připravována ve Vizovicích na dny 26. - 28. 8. 2005, jejímž hlavním pořadatelem je Kulturně-společenské sdružení "Vizovické trnkobraní" za organizační spolupráce obchodní společnosti Rudolf Jelínek, a. s.
V ústavní stížnosti stěžovatelé - stručně shrnuto - tvrdí, že napadeným předběžným opatřením bylo stěžovatelům, kteří v letech 1998 až 2004 pořádali festival VIZOVICKÉ TRNKOBRANÍ, zakázáno užívání tohoto názvu, který je jejich řádně registrovanou známkou. Stěžovatelé tvrdí, že nebylo potřeba naléhavé a nezbytné zatímní úpravy poměrů žalobců a stěžovatelů. Rozhodnutí o předběžném opatření byla učiněna v nepřítomnosti stěžovatelů, bez veřejného projednání a bez možnosti vyjádřit se k věci. Nebylo prováděno žádné dokazování, obecné soudy vycházely pouze z návrhu žalobců. Dále stěžovatelé zpochybňují skutečnost, že soud I. stupně rozhodl ve velmi krátkém časovém úseku, mimo řádný pracovní den. Návrh byl podán soudu I. stupně 31. března 2005, usnesení bylo vydáno v sobotu dne 2.dubna 2005. Stěžovatelé proto navrhli zrušit usnesení Vrchního soudu v Olomouci a usnesení Krajského soudu v Brně ve výrocích I. a II.
Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Na tomto místě je třeba uvést, že Ústavní soud je si vědom skutečnosti, že není vrcholem soustavy obecných soudů (čl. 81, čl. 90 Ústavy ČR). Nemůže proto na sebe atrahovat právo přezkumného dohledu nad jejich činností. To ovšem jen potud, pokud tyto soudy ve své činnosti postupují ve shodě s obsahem hlavy páté Listiny základních práv a svobod a pokud napadeným rozhodnutím nebylo porušeno ústavně zaručené právo (svoboda).
Ústavní soud ve své ustálené judikatuře (k tomu srov. např. nález ve věci sp. zn. II. ÚS 221/98 in Ústavní soud České republiky: Sbírka nálezů a usnesení - svazek 16., č. 158, Praha 2000, nález ve věci sp. zn. IV. ÚS 189/01 in Ústavní soud České republiky: Sbírka nálezů a usnesení - svazek 24., č. 178, Praha 2002, a další) vychází z názoru, že posouzení podmínek pro vydání předběžného opatření je zpravidla věcí obecného soudu (čl. 90 Ústavy ČR); Ústavní soud je oprávněn jen k přezkumu toho, zda tyto podmínky byly splněny, přičemž nárok nemusí být prokázán nepochybně.
Ústavní soud ve věci projednávané ústavní stížnosti má za to, že obecné soudy v dané věci nepochybily, když dospěly k závěru, že jsou dány podmínky pro nařízení předběžného opatření. Podle §74 odst. 1 o. s. ř. může předseda senátu před zahájením řízení nařídit předběžné opatření, je-li třeba, aby zatímně byly upraveny poměry účastníků, nebo je-li obava, že by výkon soudního rozhodnutí byl ohrožen. Podle §102 odst. 1 o. s. ř., je-li třeba po zahájení řízení zatímně upravit poměry účastníků nebo je-li po zahájení řízení obava, že by výkon rozhodnutí v řízení posléze vydaného mohl být ohrožen, může soud nařídit předběžné opatření.
Ve věci rozhodující obecné soudy svá rozhodnutí o nařízení předběžného opatření řádným a logickým způsobem odůvodnily (§167 odst. 2, §157 odst. 2 o. s. ř.), při rozhodování o předběžném opatření postupovaly způsobem stanoveným zákonem, napadená usnesení, jimiž bylo nařízeno předběžné opatření, mají zákonný podklad a byla vydána k tomu příslušnými orgány. Z těchto důvodů nelze proto obecným soudům pod aspektem ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy ČR) nic vytknout. Ústavní soud nemohl nepřihlédnout k tomu, že předběžným opatřením jsou toliko dočasně upraveny poměry účastníků a jeho nařízení nemá vliv na konečné rozhodnutí ve věci. Předběžné opatření se nařizuje bez jednání a dokazování se zpravidla neprovádí. Porušení procesního předpisu - občanského soudního řádu - pak nebylo shledáno ani v tom, že předběžné opatření bylo nařízeno soudem I. stupně bezprostředně po podání návrhu na jeho nařízení.
Z těchto důvodů proto Ústavní soud dospěl k závěru, že napadenými rozhodnutími obecných soudů nebyla porušena základní práva stěžovatelů; jejich ústavní stížnost proto posoudil jako zjevně neopodstatněnou a jako takovou ji z tohoto důvodu odmítl [§43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu], jak je z výroku tohoto usnesení patrno.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 24. listopadu 2005