ECLI:CZ:US:2005:3.US.399.05
sp. zn. III. ÚS 399/05
Usnesení
III. ÚS 399/05
Ústavní soud rozhodl ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky Ing. J. R., zastoupené JUDr. Drahomírou Danačíkovou, advokátkou v Lanškrouně, Hradební 3, proti rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 14. listopadu 2003, sp. zn. 21 Cdo 581/2003, rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 5. prosince 2002, sp. zn. 19 Co 400/2001, rozsudku Okresního soudu v Ústí nad Orlicí ze dne 20. června 2001, sp. zn. 8 C 97/99, a usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 25. ledna 2001, sp. zn. 19 Co 8/2000, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností napadla stěžovatelka rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 14. listopadu 2003 (21 Cdo 581/2003-119), rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 5. prosince 2002 (19 Co 400/2001-101), rozsudek Okresního soudu v Ústí nad Orlicí ze dne 20. června 2001 (8 C 97/99-74), a usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 25. ledna 2001 (19 Co 8/2000-44) a tvrdila, že jimi byl porušen čl. 28 Listiny základních práv a svobod a §61 odst. 1a §130 zákoníku práce. Stěžovatelka navrhla zrušit napadená rozhodnutí obecných soudů, jak jsou vpředu označena.
Rozsudkem Nejvyššího soudu ČR ze dne 14. listopadu 2003
(21 Cdo 581/2003-119) bylo zamítnuto dovolání stěžovatelky (žalobkyně v řízení před obecnými soudy) proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 5. prosince 2002 (19 Co 400/2001-101), kterým byl rozsudek Okresního soudu v Ústí nad Orlicí ze dne 20. června 2001 (8 C 97/99-74) v zamítavém výroku potvrzen a ve vyhovující části změněn tak, že žaloba stěžovatelky ve věci nároku z neplatného rozvázání pracovního poměru byla zamítnuta. Usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 25. ledna 2001 (19 Co 8/2000-44) byl zrušen jeden z rozsudků Okresního soudu v Ústí nad Orlicí (ze dne 9. listopadu 1999 - 8 C 97/99-28), který byl vydán ve věci Okresního soudu v Ústí nad Orlicí sp. zn. 8 C 97/99.
Ústavní stížnost je opožděně podaná.
Podle ustanovení §72 odst. 3 zák. č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o Ústavním soudu), lze ústavní stížnost podat ve lhůtě 60 dnů ode dne doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje.
Z obsahu ústavní stížnosti a příloh k ní připojených plyne, že posledním rozhodnutím vydaným ve věci Okresního soudu v Ústí nad Orlicí sp. zn. 8 C 97/99 byl rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 14. listopadu 2003 (21 Cdo 581/2003-119). Ústavní stížnost byla podána k poštovní přepravě dne 27. července 2005. Vzhledem k datu vydání rozsudku Nejvyššího soudu ČR, jak je vpředu označen, je zřejmé, že z hlediska 60denní lhůty k jejímu podání (§72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu) byla ústavní stížnost zjevně opožděná.
V ústavní stížnosti stěžovatelka uvádí především, že ji podává proto "aby byla naplněna výtka Evropského soudu pro lidská práva" (ve vyrozumění Evropského soudu pro lidská práva ze dne 1. června 2005, vydaném k stížnosti stěžovatelky čj. 6857/04 bylo uvedeno, že nevyčerpala vnitrostátní právní prostředky). Lhůtu k podání ústavní stížnosti však stěžovatelka nesprávně odvíjí od doručení vyrozumění Evropského soudu pro lidská práva, nikoliv od doručení vpředu označeného rozsudku Nejvyššího soudu ČR, který je posledním procesním prostředkem, jenž bylo nutné ve smyslu §72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu před podáním ústavní stížnosti vyčerpat a od jehož doručení se odvíjí lhůta k podání ústavní stížnosti. Takovým procesním prostředkem se rozumí opravný prostředek podle právního řádu České republiky, jímž nemůže být stížnost k Evropskému soudu pro lidská práva.
Ústavní soud z takto vpředu rozvedených důvodů posoudil ústavní stížnost stěžovatele jako opožděnou a jako takovou ji odmítl [§43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu].
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 5. října 2005