ECLI:CZ:US:2005:3.US.468.04
sp. zn. III. ÚS 468/04
Usnesení
III.ÚS 468/04
Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl ve věci ústavní stížnosti stěžovatele M. S., zastoupeného Mgr. Janem Mackem, advokátem se sídlem v Plzni, Purkyňova 43, proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 11. března 2004 č. j. 38 Cm 81/2002-103, takto:
Ústavní stížnost s e o d m í t á.
Odůvodnění:
Stěžovatel se návrhem, doručeným Ústavnímu soudu dne 26. července 2004, domáhal zrušení v záhlaví citovaného rozhodnutí Krajského soudu v Hradci Králové, neboť má za to, že jeho vydáním byl dotčen na svých právech zakotvených v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Předmětným rozsudkem rozhodl soud o žalobě M. S. na vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady společnosti PERNÍKÁŘ PARDUBICE, a. s., ze dne 18. září 2002, proti jmenované společnosti. Stěžovatel spatřuje dotčení svých práv ve skutečnosti, že ač je předsedou představenstva společnosti (na základě napadeným rozhodnutím zrušeného usnesení valné hromady společnosti), nebyl účastníkem řízení, které předcházelo vydání napadeného rozhodnutí a nemohl proti němu podat řádný opravný prostředek, přestože výrok rozsudku má pro něj zásadní význam v tom smyslu, že následkem právní moci tohoto rozhodnutí nemůže být řádně zapsán do obchodního rejstříku jako předseda představenstva společnosti. Krajský soud v Hradci Králové neučinil žádný úkon ve snaze zajistit účast stěžovatele, ač to byl právě stěžovatel, který činil jménem společnosti právní úkony a neobeslal ani zbývající členy představenstva, nýbrž pouze jediného, přestože adresy zbývajících členů byly součástí spisového materiálu. Místo toho ustanovil žalované společnosti opatrovníka v rozporu s ust. §29 odst. 2 o. s. ř. , přestože pro tento postup nebyly podle stěžovatele dány zákonné podmínky.
Krajský soud v Hradci Králové ve svém vyjádření k ústavní stížnosti odkázal na svůj postup analogicky dle ust. §131 odst. 6 obch. zák., kdy ve věci usnesením vyzval členy dozorčí rady, aby za situace, kdy žalobce je zapsán v obchodním rejstříku jako předseda představenstva žalované a kdy soudem obesílaný člen představenstva žalované L. P. nereagoval, sdělili ve stanovené lhůtě, kdo bude žalovaného v řízení o neplatnost usnesení valné hromady žalované zastupovat. Dva z oslovených tří členů dozorčí rady žalované soudu písemně sdělili, že žalovanou zastupovat nebudou a že ani nebude svolána valná hromada žalované k určení zástupce, který bude jménem společnosti v řízení jednat.
Ústavní soud přezkoumal ústavní stížnost spolu s připojeným spisem Krajského soudu v Hradci Králové sp. zn. 38 Cm 81/2002 včetně napadeného rozhodnutí a příloh zaslaných stěžovatelem z hlediska kompetencí daných mu Ústavou ČR, tj. z pozice soudního orgánu ochrany ústavnosti, který není další instancí v systému všeobecného soudnictví, není soudem nadřízeným obecným soudům a jako takový je oprávněn do jejich rozhodovací pravomoci zasahovat pouze za předpokladu, že tyto nepostupují v souladu s principy obsaženými v hlavě páté Listiny, a dospěl k závěru, že není důvodná.
Z obsahu spisu Krajského soudu v Hradci Králové sp. zn. 38 Cm 81/2002 Ústavní soud zjistil, že dne 4. listopadu 2002 podal u tohoto soudu M. S. jako akcionář společnosti PERNÍKÁŘ PARDUBICE, a. s., proti této společnosti žalobu na vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady ze dne 18. září 2002. O žalobě bylo rozhodnuto 11. března 2004 ústavní stížností napadeným rozhodnutím a to tak, že soud žalobě v celém rozsahu vyhověl. Dne 11. června 2004 pak týž soud usnesením č. j. F 28199/2002-198, F 30657/2002, F 31826/2002, F 16097/2004, B 2156 zamítl návrh na výmaz předsedy představenstva M. S., členů představenstva V. K., H. S. a člena dozorčí rady J. J. a zápis předsedy představenstva M. S., členů představenstva L. P., M. K. a člena dozorčí rady L. T. do obchodního rejstříku s odůvodněním, že usnesení valné hromady společnosti o uvedených personálních změnách v orgánech společnosti je dle pravomocného rozhodnutí soudu neplatné.
Dle ust. §72 odst. 1 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, je ústavní stížnost oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy ČR, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním zákonem.
Žaloba o určení neplatnosti usnesení valné hromady obchodní společnosti podle §131 odst. 1 obch. zák. je zvláštní určovací žalobou, jejímž účelem je umožnit osobám, pro které z jejich postavení a vztahu ke společnosti lze dovodit právní zájem na přezkoumání zákonnosti usnesení valné hromady, domáhat se takového přezkoumání soudem. Účastníky řízení o ní jsou však pouze tyto osoby jako žalobci a společnost v pozici žalovaného, nikoliv již osoby, které mají být na základě napadaného rozhodnutí valné hromady zapsány do obchodního rejstříku jako členové některého z orgánů společnosti. Z daného je tedy zřejmé, že stěžovatel nebyl a nemohl být účastníkem řízení, v jehož rámci bylo vydáno stížností napadené rozhodnutí, a tedy ani nelze dovodit jeho oprávněnost k podání ústavní stížnosti.
Ústavní soud proto posuzoval, ve shodě se svou dosavadní judikaturou (viz usnesení Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 720/01, IV. ÚS 516/2000 a další), dle které je nutné zkoumat, zda určité rozhodnutí stěžovatele bezprostředně nezasáhlo materiálně, tedy zda pravomocné rozhodnutí, jež bylo stížností napadeno, nepředstavuje ve vztahu k jeho osobě "jiný zásah orgánů veřejné moci" ve smyslu čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy ČR, opravňující Ústavní soud k ochraně základního práva, a to s ohledem na stěžovatelova tvrzení, a dospěl k závěru, že ani z tohoto pohledu napadené rozhodnutí za takovýto zásah považovat nelze. Stran namítaného porušení práva na spravedlivý proces je nutno poukázat na to, co bylo řečeno výše. Stěžovateli nenáleží právo být účastníkem řízení vedeném mezi jedním z jeho akcionářů a společností. Právo na spravedlivý proces lze v řízení před soudem přiznat pouze účastníkům takového řízení, příp. těm, kterým právo být účastníkem řízení svědčí.
Dovozuje-li stěžovatel porušení svých práv ze skutečnosti, že nemohl jménem společnosti v řízení vystupovat, Ústavní soud znovu podotýká, že je orgánem ochrany ústavnosti a nepřísluší mu posuzovat prostou zákonnost soudních rozhodnutí, není-li porušení zákonnosti takové intenzity, že zároveň znamená i zásah do základních práv a svobod. V daném případě však ústavní pořádek České republiky nezaručuje právo, jež by odpovídalo namítanému zásahu ve vztahu ke stěžovateli.
Vzhledem k uvedenému nezbylo Ústavnímu soudu než ústavní stížnost dle ustanovení §43 odst. 1 písm. c) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, odmítnout jako podanou osobou zjevně neoprávněnou.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 30. března 2005
JUDr. Pavel Rychetský
soudce zpravodaj