ECLI:CZ:US:2005:3.US.469.04
sp. zn. III. ÚS 469/04
Usnesení
III.ÚS 469/04
Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl dne 17. března 2005 v senátu složeném z předsedy JUDr. Jiřího Muchy a soudců JUDr. Pavla Holländera a JUDr. Miloslava Výborného mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti stěžovatele K. S., zastoupeného JUDr. Dagmar Gottweisovou, advokátkou v Brně, Černého 43, proti usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 6. 2004, čj. Na 114/2004-12, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností, podanou včas a po odstranění vad i co do ostatních formálních náležitostí ve shodě se zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), napadl stěžovatel v záhlaví uvedené rozhodnutí s tím, že jím bylo porušeno jeho základní právo domáhat se u soudu spravedlivého posouzení a rozhodnutí své věci.
Jak Ústavní soud z ústavní stížnosti a jejích příloh zjistil, napadeným usnesením Nejvyšší správní soud kasační stížnost stěžovatele podle §46 odst. 1 písm. a) s. ř. s. (za použití §120 s. ř. s.) odmítl, neboť stěžovatel ve stanovené lhůtě neodstranil vady svého podání.
V ústavní stížnosti stěžovatel namítá, že lhůtu zmeškal z toho důvodu, že ode dne 7. 4. 2004, kdy mu byla výzva Nejvyššího správního soudu doručena, byl hospitalizován v psychiatrické léčebně, a to až do 18. 6. 2004.
Ústavní soud se nejdříve zabýval tím, zda jsou splněny předpoklady věcného projednání ústavní stížnosti ve smyslu §42 odst. 1 zákona o Ústavním soudu, a dospěl k závěru, že se jedná o návrh zjevně neopodstatněný.
Dle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, na který stěžovatel dle všeho poukazuje, má každý právo se stanoveným postupem domáhat svého práva u nezávislého a nestranného soudu, příp. jiného orgánu. Ústavní soud v posuzované věci nezjistil, že by ze strany Nejvyššího správního soudu došlo k omezení stěžovatele na tomto jeho ústavně zaručeném právu, neboť ze strany tohoto soudu byl "stanovený postup", tedy postup podle příslušných procesních předpisů, dodržen, přičemž důvody, pro které se stěžovatel nemohl svých práv u soudu domáhat, spočívaly na jeho straně.
Ústavnímu soudu proto nezbylo, než ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítnout.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 17. března 2005