ECLI:CZ:US:2005:3.US.493.04
sp. zn. III. ÚS 493/04
Usnesení
III.ÚS 493/04
Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky L. K., zastoupené JUDr. Miloslavem Juračkou, advokátem v Liberci, nám. Dr. E. Beneše 4/12, proti rozsudku Okresního soudu v Liberci ze dne 7. dubna 1999, sp. zn. 13 C 805/96, rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci, ze dne 31. srpna 1999, sp. zn. 35 Co 24/99, rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 30. října 2001, sp. zn. 25 Cdo 395/2000, a rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci, ze dne 26. února 2002, sp. zn. 35 Co 30/2002, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností ze dne 4. srpna 2004 napadla stěžovatelka rozhodnutí obecných soudů [rozsudek Okresního soudu v Liberci ze dne 7. dubna 1999 (13 C 805/96-36), rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci, ze dne 31. srpna 1999 (35 Co 24/99-52), rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 30. října 2001 (25 Cdo 395/2000-70) a rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci, ze dne 26. února 2002 (35 Co 30/2002-86)] a tvrdila, že jimi bylo porušeno její ústavně zaručené právo na spravedlivý proces (čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod).
Kromě věcné argumentace ohledně neplatnosti kupní smlouvy, kterou uzavřela se žalobkyní (společností ZEPTER INTERNATIONAL, spol. s r. o.), uvedla stěžovatelka, že advokátu JUDr. Ing. J. K. udělila plnou moc jako obecnému zmocněnci výlučně pro řízení v prvním stupni (pro řízení vedené před Okresním soudem v Liberci pod sp. zn. 13 C 803/96) a dále lze toto zmocnění vztáhnout i na řízení u Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci, o jejím odvolání ze dne 16. června 1999. Stěžovatelka (žalovaná v řízení před obecnými soudy) však neudělila zmocnění pro řízení u dovolacího soudu, ani pro řízení před Krajským soudem v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci, který vedl řízení po zrušení jeho rozsudku ze dne 31. srpna 1999 (35 Co 24/99-52) rozsudkem Nejvyššího soudu ČR ze dne 30. října 2001 (25 Cdo 395/2000-70). Stěžovatelka proto tvrdí, že rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 30. října 2001 a rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci, ze dne 26. února 2002, jí byly doručeny až dne 8. června 2004, kdy je převzal její právní zástupce JUDr. M. J. na základě jemu stěžovatelkou udělené plné moci pro tato řízení. Stěžovatelka poukazuje i na to, že souběžně s ústavní stížností podala žalobu pro zmatečnost. Navrhla, aby Ústavní soud zrušil napadená rozhodnutí obecných soudů, jak jsou vpředu označena.
Ústavní stížnost je nepřípustná.
Okresní soud v Liberci napadeným rozsudkem ze dne 7. dubna 1999 (13 C 805/96 - 36) uložil stěžovatelce povinnost zaplatit žalobkyni částku ve výši 44 110,40 Kč s přísl. K odvolání stěžovatelky se věcí zabýval Krajský soud v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci, který rozsudkem ze dne 31. srpna 1999 (35 Co 24/99-52) změnil rozsudek soudu I. stupně tak, že žalobu žalobkyně zamítl. Nejvyšší soud ČR svým rozsudkem ze dne 30. října 2001 (25 Cdo 395/2000-70) rozhodl o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci, ze dne 31. srpna 1999 (35 Co 24/99 - 52) tak, že označený rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci, zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení, které bylo ukončeno vydáním rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci, ze dne 26. února 2002 (35 Co 30/2002-86), kterým byl potvrzen vpředu označený rozsudek Okresního soudu v Liberci.
Jak Ústavní soud zjistil, poslední rozhodnutí vydané ve věci stěžovatelky bylo k jí podané žalobě pro zmatečnost zrušeno. Rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci, ze dne 14. září 2004 (30 C 41/2004-8), který nabyl právní moci dne 8. října 2004, bylo rozhodnuto tak, že rozsudek téhož soudu ze dne 26. února 2002 (35 Co 30/2002-86) se zrušuje. Z důvodu zrušení tohoto rozsudku nebylo v občanskoprávní věci stěžovatelky s konečnou platností rozhodnuto (nové rozhodnutí bude vydáno v řízení následujícím po zrušení rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci, ze dne 26. února 2002 - 35 Co 30/2002-86).
Ústavní stížnost je nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje; to neplatí pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení (§75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu).
Ústavní stížnost nemůže být proto z vpředu rozvedeného důvodu projednána (stěžovatelka ji bude moci využít až proti nově vydanému rozhodnutí, jímž bude její řízení skončeno); proto ji posoudil Ústavní soud jako nepřípustnou (§75 odst. 1 per analog zákona o Ústavním soudu) a jako takovou ji odmítl [§43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu], jak je z výroku tohoto usnesení patrno.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 16. března 2005