ECLI:CZ:US:2005:3.US.509.05
sp. zn. III. ÚS 509/05
Usnesení
III. ÚS 509/05
Ústavní soud rozhodl dne 20. října 2005 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy Jiřího Muchy, soudců Pavla Holländera a Jana Musila, ve věci navrhovatele T. G., zastoupeného Mgr. Kamilem Tomanem, advokátem se sídlem Škroupova 441, 500 02 Hradec Králové, o ústavní stížnosti proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 21. července 2005 č. j. 3 Azs 95/2005-123 a rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 10. prosince 2004 č. j. 28 Az 14/2004-59, takto:
Návrh se odmítá .
Odůvodnění:
Návrhem na zahájení řízení o ústavní stížnosti stěžovatel napadl v záhlaví uvedená rozhodnutí obecných soudů, když prvním z nich došlo k zamítnutí kasační stížnosti směřující do posléze uvedeného, jímž byla zamítnuta žaloba proti rozhodnutí Ministerstva vnitra ČR, odboru azylové a migrační politiky, ze dne 5. ledna 2004 č. j. OAM-99/VL-11-P26-2001. Tímto správním rozhodnutím bylo jednak rozhodnuto dle §12, §13 odst. 1, odst. 2 a §14 zák. č. 325/1999 Sb., ve znění pozdějších předpisů, že se stěžovateli neuděluje azyl a dále, že se na něj nevztahuje překážka vycestování ve smyslu §91 citovaného zákona.
Stěžovatel tvrdil, že postupem orgánů veřejné moci projednávajících a rozhodujících předmětnou věc došlo k zásahu do jeho ústavně zaručených základních práv deklarovaných čl. 10 odst. 2, čl. 36 odst. 1, 2 Listiny základních práv a svobod, čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, dále k porušení čl. 33 Úmluvy o právním postavení uprchlíků (publikována pod č. 208/1993 Sb.), jakož i dotčení kautely, dle níž státní moc může být vykonávána jen v případech, mezích a způsoby, jež stanoví zákon, zakotvené v čl. 2 odst. 3 Ústavy ČR a obdobně čl. 2 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. Své blíže rozvedené námitky odůvodnil v podstatě tím, že věcí se zabývající orgány veřejné moci nesprávně zjistily pro její posouzení rozhodný skutkový stav, když provedené důkazy nesprávně hodnotily, některé navržené potom neprovedly a následně tudíž učinily nesprávné podřazení skutkových závěrů pod příslušná ustanovení zákona. Rovněž namítl, že předmětný rozsudek Nejvyššího správního soudu neobsahuje "den a místo vyhlášení". V důsledku těchto výhrad domáhal se zrušení v jeho věci vydaných soudních rozhodnutí a navrhl, aby Ústavní soud ve smyslu §79 odst. 2 zák. č. 182/1993 Sb. odložil jejich vykonatelnost.
Námitky stěžovatele neshledal Ústavní soud, který není další "skutkovou instancí", z pohledu ústavních kautel opodstatněnými [čl. 83, čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy ČR].
Obecné soudy, jak je patrno z obsahu odůvodnění jejich rozhodnutí, se řádně v rozsahu své přezkumné pravomoci vypořádaly s výhradami stěžovatele a podrobně rozvedly, proč nepřisvědčily jeho argumentům, přičemž na obsah odůvodnění jejich rozhodnutí postačí pro stručnost odkázat. Současně takto možno poukázat i na logicky přesvědčivé odůvodnění rozhodnutí správního orgánu, který zcela v intencích zásad plynoucích z práva na spravedlivý proces vyložil, proč v návaznosti na skutečnosti v řízení před ním zjištěné nebylo možno podřadit tvrzení stěžovatele pod ustanovení §12, §13 odst. 1, odst. 2, §14 zák. č. 325/1999 Sb., ve znění pozdějších předpisů, jakož ani z hlediska možné překážky vycestování potom pod §91 téhož zákona, a jeho žádosti v intencích jím předložené argumentace vyhovět. Úvahy správního orgánu stran hodnocení důkazů jsou v tomto směru logicky konzistentní a pokud se týče nevyhovění důkazním návrhům předloženým stěžovatelem v průběhu řízení, nelze hovořit o tzv. opomenutých důkazech ve smyslu judikatury Ústavního soudu (srov. nálezy ve věcech sp. zn. III. ÚS 376/03, IV. ÚS 570/03, III. ÚS 177/04, III. ÚS 501/04, II. ÚS 418/03).
Absence data vydání rozhodnutí na písemném vyhotovení rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 21. července 2005 č. j. 3 Azs 95/2005-123 (uvedené datum podává se z č. l. 127 spisu sp. zn. 28 Az 14/2004 vedeného u Krajského soudu v Hradci Králové), jež bylo doručeno právnímu zástupci stěžovatele dne 15. srpna 2005 (zjištěno ze sdělení Krajského soudu v Hradci Králové, resp. zaslané fotokopie předmětné doručenky), nemá vliv na konečný výsledek řízení před Nejvyšším správním soudem ve vztahu k samotnému rozhodnutí o kasační stížnosti a je takto z pohledu ústavně zaručených základních práv stěžovatele vadou zcela irelevantní.
Neopodstatněná ústavní stížnost byla tudíž pro tuto svou povahu mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle §43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, odmítnuta. Pakliže bylo o ní rozhodnuto bezprostředně po jejím podání, návrh dle §79 odst. 2 tohoto zákona se stal bezpředmětným.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 20. října 2005