ECLI:CZ:US:2005:3.US.537.05
sp. zn. III. ÚS 537/05
Usnesení
III. ÚS 537/05
Ústavní soud rozhodl dne 8. prosince 2005 v senátě složeném z předsedy Jiřího Muchy a soudců Pavla Holländera a Jana Musila mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti stěžovatele nezl. L. V., zastoupeného matkou A. Š., právně zastoupeného Mgr. Marcelou Horákovou, advokátkou v Olomouci, Riegrova 12, proti rozsudku Okresního soudu v Olomouci ze dne 29. března 2004, čj. P 376/91-424, a rozsudku Krajského soudu v Ostravě - pobočka v Olomouci ze dne 16. května 2005, čj. 12 Co 750/2004-491, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností, podanou včas a řádně Ústavnímu soudu, brojí stěžovatel proti v záhlaví označeným rozhodnutím obecných soudů. Stěžovatel nejprve shrnuje skutkový a právní průběh jeho věci, v níž se jedná o návrh na stanovení výživného pro stěžovatele jako nezletilé dítě. Podle stěžovatele předně obecné soudy nedodržely jeho základní právo podle čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, dále jen "Listiny", a o věci nerozhodly bez průtahů, ale naopak o věci běželo řízení celkem sedm let, od podání návrhu na úpravu výživného pro stěžovatele v roce 1998 do roku 2005. Obecné soudy podle stěžovatele nedostatečně zjistily skutkový stav věci (zejména majetkové poměry vedlejšího účastníka řízení L. V., jeho schopnost nalézt si zaměstnání), dokonce neprovedly některé důkazy vůbec, a z takto nedostatečně zjištěného skutkového stavu věci pak učinily nesprávné právní závěry. Stěžovatel dovozuje, že tím bylo porušeno jeho základní právo na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny, čl. 90 Ústavy a dále čl. 27 odst. 1 a 2 Úmluvy o právech dítěte.
Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Ústavní soud předně v souladu se svou judikaturou odmítá, že by samotné průtahy v řízení, pokud by k nim v dané věci došlo, samy o sobě zakládaly důvod pro zrušení rozhodnutí, které bylo po průtazích vydáno. Ústavní soud opakovaně vyslovil, že pokud ústavní stížnost napadá pravomocné rozhodnutí orgánu veřejné moci pro porušení základního práva na projednání věci bez zbytečných průtahů (čl. 38 odst. 2 Listiny), má důvodnost takovéto argumentace za následek kasaci pouze tehdy, jestliže průtahy v řízení ovlivnily nedodržení dalších ústavních principů řádného procesu nebo aplikaci hmotných ústavních práv. Samotné průtahy v řízení tedy nejsou důvodem kasačního nálezu (např. nález sp. zn. III. ÚS 70/97, Sb.n.u.ÚS, sv. 8, str. 375 a násl.). Ústavní soud proto nemohl napadená rozhodnutí zrušit jen pro pouhé průtahy v řízení, když stěžovatel samotný ostatně nedodržení dalších ústavních principů řádného procesu nebo porušení hmotných ústavních práv, které by byly způsobeny průtahy v řízení nebo s těmito průtahy bezprostředně souvisely, ani netvrdí.
K dalším důvodům ústavní stížnosti Ústavní soud uvádí následující. Ústavní soud představuje soudní orgán ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy ČR). Není obecným soudem dalšího stupně a není součástí soustavy obecných soudů, jimž není ani instančně nadřazen. Úkolem Ústavního soudu je kontrola rozhodovací činnosti obecných soudů, ovšem pouze za situace, kdy svými rozhodnutími zasahují do ústavně zaručených základních práv a svobod jednotlivce. To znamená, že Ústavní soud není oprávněn zasahovat do rozhodovací činnosti obecných soudů a detailně přezkoumávat v ústavní stížnosti tvrzené nesprávnosti, které svou podstatou spočívají v rovině podústavního práva.
Jak ovšem Ústavní soud ve své judikatuře opakovaně zdůrazňuje, nezávislost rozhodování obecných soudů se uskutečňuje v ústavním a zákonném procesněprávním a hmotněprávním rámci. Procesněprávní rámec představují především principy řádného a spravedlivého procesu, jak vyplývají z čl. 36 a násl. Listiny, jakož i z čl. 1 Ústavy České republiky. Jedním z těchto principů, představujícím součást práva na řádný proces, jakož i pojmu právního státu (čl. 36 odst. 1 Listiny, čl. 1 Ústavy České republiky) a vylučujícím libovůli při rozhodování, je i povinnost soudů své rozsudky odůvodnit (§157 odst. 1 o. s. ř.), a to způsobem zakotveným v ustanovení §157 odst. 2 o. s. ř. Z odůvodnění musí vyplývat vztah mezi skutkovými zjištěními a úvahami při hodnocení důkazů na straně jedné a právními závěry na straně druhé. V případě, kdy jsou závěry soudu v extrémním nesouladu s vykonanými skutkovými zjištěními anebo z nich v žádné možné interpretaci odůvodnění soudního rozhodnutí nevyplývají, nutno takovéto rozhodnutí považovat za stojící v rozporu s čl. 36 odst. 1 Listiny, jakož i s čl. 1 Ústavy České republiky. Naopak v případě, kdy obecné soudy respektují kautely určující minimální míru racionality a konzistence skutkové a právní argumentace, nespadá do pravomoci Ústavního soudu "hodnotit" hodnocení důkazů, resp. posuzování skutkového stavu jako správně zjištěného obecnými soudy, a to ani tehdy, pokud by se s takovým hodnocením Ústavní soud sám neztotožňoval (srov. již nález sp. zn. III. ÚS 84/94, Sb.n.u.ÚS, sv. 3, str. 257 a násl. a ustálená judikatura z tohoto nálezu vyplývající).
Ústavní soud v napadených rozhodnutích neshledal ani extrémní nesoulad s vykonanými skutkovými zjištěními, ani neshledal, že by k závěrům, k nimž obecné soudy došly, nebylo možno v žádné možné interpretaci odůvodnění soudního rozhodnutí dojít. Není a nemůže být v pravomoci Ústavního soudu detailně opětovně přezkoumávat skutkové a právní závěry obecných soudů, na základě kterých obecné soudy stanovují výživné pro nezletilé dítě.
Ústavní soud připomíná, že zákon o Ústavním soudu rozeznává jako zvláštní kategorii návrhů v ust. §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, dále jen "zákon o Ústavním soudu", návrhy zjevně neopodstatněné. Zákon tímto ustanovením dává Ústavnímu soudu v zájmu racionality a efektivity jeho řízení pravomoc posoudit "přijatelnost" návrhu před tím, než dospěje k závěru, že o návrhu rozhodne meritorně nálezem. V této fázi řízení je zpravidla možno rozhodnout bez dalšího jen na základě obsahu napadených rozhodnutí orgánů veřejné moci a údajů obsažených v samotné ústavní stížnosti. Pokud informace takto zjištěné vedou Ústavní soud k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná, ústavní stížnost bude bez dalšího odmítnuta. Ústavní soud jen pro pořádek upozorňuje, že jde v této fázi o specifickou a relativně samostatnou část řízení, která nenabývá charakter řízení kontradiktorního.
Ústavní soud proto došel k názoru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná a podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu ústavní stížnost odmítl.
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu se nelze odvolat.
V Brně dne 8. prosince 2005