ECLI:CZ:US:2005:3.US.554.05
sp. zn. III. ÚS 554/05
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dne 24. listopadu 2005 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy Jiřího Muchy, soudců Pavla Holländera a Jana Musila, ve věci navrhovatelky L. J., předtím P., zastoupené Mgr. Zdeňkem Turkem, advokátem se sídlem Plynární 6, 301 00 Plzeň, o ústavní stížnosti proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 17. června 2005 sp. zn. 1 To 553/2005 a Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 12. dubna 2005 sp. zn. 3 T 105/2003, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
Včas podanou, jakož i z pohledu ostatních zákonných náležitostí formálně bezvadnou ústavní stížností stěžovatelka napadla v záhlaví uvedená rozhodnutí obecných soudů, jimiž došlo k zamítnutí její žádosti o upuštění od výkonu trestu vyhoštění, uloženého jí trestním příkazem Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 28. července 2003 č. j. 3 T 105/2003-30 (§350h odst. 1 a contrario tr. řádu). Stěžovatelka s poukazem na blíže rozvedené výhrady namítala nesprávné zjištění skutkového stavu obecnými soudy, zdůraznila jako rozhodný faktor pro relevanci její žádosti zejména uzavření manželství coby splnění subsumpční podmínky, dle níž "uložení trestu vyhoštění by bylo v rozporu se zájmem na spojování rodin" [§57 odst. 3 písm. c) tr. zák.] a dále ve vztahu k podřazení pod skutkovou podstatu vymezenou v citovaném ustanovení trestního zákona uvedla, že není vyloučena možnost posuzovat splnění podmínek per analogiam, neboť je logické, že osoba, jíž byl uložen trest vyhoštění, nemůže mít na území České republiky po dobu jeho platnosti dlouhodobý pobyt. V návaznosti na svá narační tvrzení namítala, že bylo zasaženo do jejích ústavně zaručených základních práv zakotvených v čl. 10 odst. 2, čl. 14 odst. 1, 3, čl. 39 Listiny základních práv a svobod a čl. 8 odst. 2 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, pročež se domáhala kasace napadených rozhodnutí.
Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
V posuzované věci Ústavní soud, kterému nepřísluší primárně provádět interpretaci jednoduchého práva (čl. 83 Ústavy ČR), dospěl k závěru, že obecné soudy ve věci stěžovatelky při výkladu dosahu ustanovení §57 odst. 3 písm. c) tr. zák. postupovaly způsobem nikoliv svévolným, nýbrž takovým, který odpovídá obsahu standardních výkladových metod, když důvodem dostatečným pro nevyhovění žádosti o upuštění od výkonu trestu vyhoštění posléze bylo již to, že stěžovatelka nedostála kumulativně stanovenému zákonnému požadavku (na území České republiky) povoleného dlouhodobého pobytu, což konečně ani ona sama nepopírá. Zásah do práv, jichž se dovolávala, tudíž shledán nebyl (srov. nález ve věci sp. zn. III. ÚS 126/04); v ostatním postačí pro řečené na odůvodnění napadených rozhodnutí odkázat.
Proto bylo rozhodnuto, jak ve výroku usnesení obsaženo [§43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 24. listopadu 2005
Jiří Mucha
předseda senátu