ECLI:CZ:US:2005:3.US.58.05
sp. zn. III. ÚS 58/05
Usnesení
III. ÚS 58/05
Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků dne 24. února 2005 v senátě, složeném z předsedy JUDr. Jiřího Muchy, soudců JUDr. Pavla Holländera a JUDr. Jana Musila, ve věci navrhovatelky E. V., zastoupené JUDr. Františkem Penkem, advokátem se sídlem 199 00 Praha 9, Beranových 65, o ústavní stížnosti proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 9. 9. 2004 sp. zn. 23 Co 445/2004, takto:
Návrh se odmítá .
Odůvodnění:
Navrhovatelka se cestou ústavní stížností domáhala zrušení výše citovaného rozsudku Krajského soudu v Praze, jímž bylo potvrzeno rozhodnutí Okresního soudu v Kutné Hoře ze dne 3. 3. 2004 sp. zn. 4 C 35/2004, ukládající jí povinnost zaplatit žalobci částku 7.103,- Kč s příslušenstvím a uhradit mu náklady řízení. Se závěry odvolacího soudu, který se ztotožnil s rozsudkem soudu I. stupně, nesouhlasí a cítí se proto jeho rozhodnutím dotčena v právu, zakotveném v čl. 36 odst. 1, v č. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, jakož v čl. 90 Ústavy. Poukázala na okolnosti, za nichž žalobce uhradil za své zaměstnance cenu zájezdu, který si tito u její cestovní kanceláře objednali, na to, že po zrušení zájezdu si byla vědoma povinnosti uhrazenou cenu zájezdu vrátit, což byla ochotna učinit k rukám fyzických osob, které si zájezd objednaly, nikoliv však na účet žalobce přesto, že příslušnou částku na její účet uhradil. Dále uvedla, že dle jejího přesvědčení se měl soud zabývat právním důvodem, pro který žalobce poskytl peníze svým zaměstnancům, když za ně uhradil cenu zájezdu, tj. zda byl takový důvod platný a tím, kdo byl tedy učiněným plněním obohacen - v tomto směru mělo být provedeno dokazování výslechem osob, k nimž se plnění ze strany žalobce vztahovalo. Vzhledem k řadě dalších sporů, týkajících se vrácení přijatého plnění, navrhla stěžovatelka odklad výkonu stížností napadeného rozsudku a projednání ústavní stížnosti mimo stanovené pořadí.
Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním pořádkem. Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§72 odst. 1 písm. a), §43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Z obsahu stížností napadeného rozsudku Krajského soudu v Praze zásah do práv, kterých se stěžovatelka v návrhu dovolává, zjištěn nebyl. Jmenovaný soud přezkoumal rozsudek soudu I. stupně v souladu s §205 a §212 odst. 1 občanského soudního řádu a opodstatněně jej, jako věcně správný, za použití a výkladu ustanovení §451 občanského zákona, potvrdil. Lze dodat, že i stěžovatelka sama uznává, že od žalobce plnění přijala a pokud by při zkoumání právního důvodu, pro který bylo plněno žalobcem za jeho zaměstnance, jež si u ní zájezd (později zrušený) objednali, soud dospěl k závěru, že šlo o důvod neplatný, jak stěžovatelka v ústavní stížnosti spekuluje, nic by to neměnilo na její povinnosti vrátit plnění, které bylo k jejím rukám žalobcem učiněno. Stejná povinnost by ji stihla, pokud by soud shledal a konstatoval, že mezi ní a žalobcem právní vztah nevznikl - šlo by o plnění, které bylo poskytnuto a stěžovatelkou přijato bez právního důvodu (§451 obč. zák.).
Pro výše uvedené byl návrh jako zjevně neopodstatněný odmítnut, pro odklad výkonu stížností napadeného rozsudku důvody dány nebyly [§43 odst. 2 písm. a), §79 odst. 2 zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně , dne 24. února 2005