ECLI:CZ:US:2005:3.US.610.04
sp. zn. III. ÚS 610/04
Usnesení
III.ÚS 610/04
Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
III. ÚS 610/04
Ústavní soud rozhodl dne 24. února 2005 v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Muchy a soudců JUDr. Pavla Holländera a JUDr. Jana Musila mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti stěžovatele I. S., zastoupeného JUDr. Josefem Vávrou, advokátem v Hrádku nad Nisou, Donín 170, proti usnesení státní zástupkyně Vrchního státního zastupitelství v Praze ze dne 5. srpna 2004, sp. zn. 1 VZt 345/2004, a usnesení Policie České republiky, Správy Severočeského kraje, Služby kriminální policie a vyšetřování, II. odboru, ve Varnsdorfu ze dne 7. června 2004, ČTS: KVSV-143/20-2001, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností, podanou včas (§72 odst. 3 zák. č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, dále jen zákon o Ústavním soudu) a i co do jiných formálních podmínek ve shodě se zákonem [§30 odst. 1, §34, §72 odst. 1 písm. a), odst. 6 zákona o Ústavním soudu], po odstranění formálních vad spočívajících v nepřiložení kopií napadených rozhodnutí a plné moci právního zástupce na základě výzvy Ústavního soudu (§42 odst. 4 zákona o Ústavním soudu), napadl stěžovatel ve své trestní věci usnesení státní zástupkyně Vrchního státního zastupitelství v Praze ze dne 5. srpna 2004 (1 VZt 345/2004-14) a jemu předcházející usnesení Policie České republiky, Správy Severočeského kraje, Služby kriminální policie a vyšetřování, II. odboru, ve Varnsdorfu ze dne 7. června 2004 (ČTS: KVSV-143/20-2001) a tvrdil, že v jeho věci se dostal postup orgánů činných v trestním řízení do zřejmého rozporu s ústavními principy; byla porušena zásada, že nikdo nesmí být stíhán nebo zbaven svobody jinak než z důvodů a způsobem, který stanoví zákon (čl. 8 odst. 2 Listiny základních práv a svobod), a čl. 39 odst. 2 a čl. 40 odst. 6 Listiny základních práv a svobod. Stěžovatel s poukazem na to, že podá podnět k podání stížnosti pro porušení zákona a návrh na zastavení trestního řízení, uvedl, že ústavní stížnost není z hlediska hospodárnosti odůvodněna a v závislosti na vyřízení svých vpředu uvedených podání zváží případné doplnění ústavní stížnosti či její zpětvzetí. Stěžovatel navrhl zrušit napadená rozhodnutí orgánů veřejné moci, jak jsou vpředu označena.
Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Napadeným usnesením Policie České republiky, Správy Severočeského kraje, Služby kriminální policie a vyšetřování, II. odboru, ve Varnsdorfu ze dne 7. června 2004 (ČTS: KVSV-143/20-2001) bylo zahájeno trestní stíhání stěžovatele pro trestný čin podvodu (§250 odst. 1 a 4 tr. zák.) formou spolupachatelství (§9 odst. 2 tr. zák.). Proti tomuto usnesení podal stěžovatel stížnost, která byla usnesením státní zástupkyně Vrchního státního zastupitelství v Praze ze dne 5. srpna 2004 (1 VZt 345/2004-14) zamítnuta jakožto nedůvodná [§148 odst. 1 písm. c) tr. ř.].
K možnosti přezkoumat usnesení policejního orgánu o zahájení trestního stíhání se sluší konstatovat následující: podle konstantní judikatury Ústavního soudu platí, že mu nepřísluší jakkoli přezkoumávat po věcné (meritorní) stránce rozhodnutí o zahájení trestního stíhání (§160 odst. 1 tr. ř.) a vyjadřovat se k opodstatněnosti toho kterého trestního stíhání, neboť jde o otázku náležející výlučně do pravomoci příslušných orgánů činných v trestním řízení (k tomu srov. nález Ústavního soudu ve věci sp. zn. III. ÚS 511/02 in Ústavní soud České republiky: Sbírka nálezů a usnesení - svazek 30., č. 105, Praha 2003). Důvodnost obvinění je totiž předmětem celého trestního řízení a Ústavnímu soudu v této souvislosti přísluší se otázkou ochrany základních práv a svobod zabývat toliko po jeho ukončení vyčerpáním všech procesních prostředků k ochraně práv dle trestního řádu (sp. zn. III. ÚS 539/98). Již z tohoto důvodu nemohl Ústavní soud vyhovět návrhu stěžovatele na zrušení usnesení policejního orgánu o zahájení trestního stíhání.
K přezkumu usnesení státní zástupkyně uvádí Ústavní soud, že podle již zmíněného nálezu ve věci sp. zn. III. ÚS 511/02 může přezkoumat usnesení státního zástupce, jímž byla zamítnuta stížnost proti usnesení policejního orgánu o zahájení trestního stíhání, jen v případě, kdy dojde ke zřejmému odmítnutí spravedlnosti ze strany tohoto státního zástupce (státní zástupkyně). Podle Ústavního soudu k tomu může dojít zejména tím, že státní zástupce ve svém usnesení reaguje na námitky stěžovatele apodiktickým a v podstatě nic neříkajícím závěrem, aniž by bylo možno alespoň usuzovat na rozhodovací důvody, které k takovému rozhodnutí toho kterého státního zástupce vedly. Uvedená extrémní vada v odůvodnění napadeného usnesení státní zástupkyně ve věci této ústavní stížnosti zjištěna nebyla, neboť usnesení státní zástupkyně odpovídá zákonným požadavkům na odůvodnění usnesení kladeným (§134 odst. 2 tr. ř.); z hlediska ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy ČR), které zakládá výlučně pravomoc Ústavního soudu, nelze státní zástupkyni Vrchního státního zastupitelství v Praze nic vytknout.
Nezbývá proto než uzavřít, že závěr o tom, zda se stěžovatel dopustil žalovaného jednání (skutku) vymezeného v usnesení o zahájení trestního stíhání, bude věcí dalšího řízení, ve kterém může stěžovatel realizovat svá procesní oprávnění, zpochybnit důkazy obžaloby svědčící o jeho vině a přednést svou verzi a důkazy, které ji podporují. Skutečnost, že stěžovatel podal podnět k podání stížnosti pro porušení zákona a návrh na zastavení trestního stíhání, neměla vliv na výrok rozhodnutí o této ústavní stížnosti.
Z takto rozvedených důvodů nebylo shledáno porušení tvrzených ani jiných ústavně zaručených práv (svobod) stěžovatele. Návrh na zrušení ústavní stížností napadených rozhodnutí, jak jsou vpředu označena, byl proto shledán jako zjevně neopodstatněný. Zjevná jeho neopodstatněnost je dána jak povahou vývodů ústavní stížnosti, tak i konstantní judikaturou Ústavního soudu, jak na ni bylo příkladmo poukázáno.
Zjevně neopodstatněnou ústavní stížnost Ústavní soud odmítl [§43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu], jak je z výroku tohoto usnesení patrno.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 24. února 2005