ECLI:CZ:US:2005:3.US.620.04
sp. zn. III. ÚS 620/04
Usnesení
III.ÚS 620/04
Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl dne 27. ledna 2005 mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků v senátu složeném z předsedy JUDr. Jiřího Muchy a soudců JUDr. Pavla Holländera a JUDr. Jana Musila ve věci ústavní stížnosti I. W., roz. O., zastoupeného JUDr. Vítem Širokým, advokátem AK Felix a spol. se sídlem U Nikolajky 5, Praha 5, proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 30. 6. 2004 sp. zn. 14 To 387/2004 ve spojení s usnesením Okresního soudu v Kladně ze dne 27. 5. 2004 sp. zn. 6 Nt 203/2004, proti usnesení Okresního soudu v Kladně ze dne 6. 9. 2004 sp. zn. 6 Nt 502/2004 ve spojení s usnesením Okresního státního zastupitelství v Kladně ze dne 23. 8. 2004 sp. zn. Zt 432/2004 a proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 30. 9. 2004 sp. zn. 14 To 626/2004 ve spojení s usnesením Okresního soudu v Kladně ze dne 6. 9. 2004 sp. zn. 6 Nt 454/2004, za účasti Okresního státního zastupitelství v Kladně, Okresního soudu v Kladně a Krajského soudu v Praze jako účastníků řízení takto:
Ústavní stížnost se odmítá .
Odůvodnění:
Včas a řádně podanou ústavní stížností co do náležitostí stanovených zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví tohoto usnesení blíže specifikovaných rozhodnutí obecných soudů a státního zastupitelství, a to pro porušení čl. 1 Ústavy, čl. 8 a čl. 36 an. Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
Z obsahu ústavní stížnosti a k ní přiložených materiálů Ústavní soud zjistil:
Proti stěžovateli (v trestním řízení "obviněný") bylo dne 25. 5. 2004 zahájeno trestní stíhání pro trestný čin vydírání podle §235 odst. 1, 2 písm. d) tr. zák., kterého se měl se spoluobviněným D. P. M., roz. O., dopustit tím, že od května 1997 do května 2003 nutili pod pohrůžkami fyzického násilí a jiné těžké újmy, konkrétně "rozbitím držky, rozmlácením podniku, podpálením auta a upozorňováním na to, že má dva syny" Ing. P. M., aby jim měsíčně platil tzv. "výpalné" a ten jim jako provozovatel firmy Harlequin musel v pravidelných platbách postupně vyplatit částku cca 2.700.000,- Kč.
Stěžovatel byl usnesením Okresního soudu v Kladně ze dne 27. 5. 2004 sp. zn. 6 Nt 203/2004 vzat do vazby z důvodů uvedených v §67 písm. b), c) tr. ř., přičemž tímtéž usnesením byl z týchž důvodů vzat do vazby i spoluobviněný M. Oba vazebně stíhaní podali proti rozhodnutí o vzetí do vazby stížnosti, které byly usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 30. 6. 2004 sp. zn. 14 To 387/2004 podle §148 odst. 1 písm. c) tr. ř. zamítnuty.
Usnesením státního zástupce Okresního státního zastupitelství v Kladně ze dne 23. 8. 2004 sp. zn. Zt 432/2004 bylo podle §71 odst. 3 tr. ř. rozhodnuto, že oba spoluobvinění se i nadále ponechávají ve vazbě z důvodů uvedených v §67 písm. c) tr. ř. Stěžovatel napadnul toto usnesení stížností, která byla usnesením Okresního soudu v Kladně ze dne 6. 9. 2004 sp. zn. 6 Nt 502/2004 podle §146a odst. 1 písm. a) a §148 odst. 1 písm. c) tr. ř. zamítnuta.
Usnesením Okresního soudu v Kladně ze dne 6. 9. 2004 sp. zn. 6 Nt 454/2004 byla podle §72 odst. 3 tr. ř. zamítnuta žádost stěžovatele o propuštění z vazby, podle §73 odst. 1 písm. b) tr. ř. nebyl přijat stěžovatelův slib jako náhrada za vazbu a podle §73 odst. 1 písm. c) tr. ř. nebyl stanoven dohled probačního úředníka jako náhrada za vazbu. Stěžovatelova stížnost proti tomuto rozhodnutí byla usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 30. 9. 2004 sp. zn. 14 To 626/2004 podle §148 odst. 1 písm. c) tr. ř. zamítnuta.
Všechna shora uvedená rozhodnutí jsou předmětem ústavní stížnosti.
Stěžovatel v podané ústavní stížnosti namítá, že nebyly dány důvody pro uložení vazby koluzní a předstižné podle §67 písm. b), c) tr. ř., okresní soud vycházel pouze z formálního zhodnocení těchto důvodů, přičemž dosud zjištěné skutečnosti svědčí tomu, že citované vazební důvody dány nejsou. V této souvislosti stěžovatel zdůrazňuje, že stíhané jednání je součástí jednání, pro které byla proti němu dne 20. 6. 2003 u Okresního soudu v Kladně podána obžaloba, přičemž v této věci stěžovatel nebyl po celou dobu přípravného řízení ani během řízení před nalézacím soudem vzat do vazby, v průběhu trestního řízení stěžovatel spolupracoval s orgány činnými v trestním řízení a řádně se dostavoval na jejich předvolání, a to i k hlavnímu líčení a nikdy se nepokusil uprchnout. Od doby, kdy měla být ukončena stíhaná trestná činnost (květen 2003), do doby vzetí stěžovatele do vazby, nebylo zjištěno, že by stěžovatel ovlivňoval dosud nevyslechnuté svědky či jinak mařil objasňování skutečností významných pro trestní stíhání. Žádný z dosud vyslechnutých svědků neodmítnul učinit svědeckou výpověď s odůvodněním, že se obává obviněných. Obecné soudy zdůvodnily existenci koluzní vazby tím, že z charakteru trestné činnosti vyplývá, že stěžovateli není cizí působit nevybíravým způsobem na třetí osoby, a proto by mohl ovlivňovat nevyslechnuté svědky, toto odůvodnění je však dle názoru stěžovatele nekonkrétní a soudy se nevypořádaly se skutečností, že při paralelně vedeném trestním řízení nebyly žádné okolnosti nasvědčující jeho koluznímu jednání shledány.
Odůvodnění předstižné vazby tím, že stěžovatel má mít údajně sklony k páchání majetkové trestné činnosti, pro kterou již byl v minulosti trestán, a že je osobou bez legálního zdroje příjmů a trestnou činností si tedy může opatřovat prostředky k životu, je dle stěžovatele vágní, opírá se o pouhé domněnky a nejedná se o konkrétní skutečnosti, jež by mohly vést k závěru o nutnosti uložení vazby podle §67 písm. c) tr. ř. Z provedených výpovědí svědků, s výjimkou výpovědi poškozeného Ing. P. M., nevyplývají žádné okolnosti svědčící pro závěr, že by mohla existovat obava z opakování trestné činnosti. Výpověď P. M. se však z pohledu dalších svědeckých výpovědí i jiných provedených důkazů jeví jako nevěrohodná a obsahuje i vnitřní rozpory, na které stěžovatel blíže poukazuje. Skutečnost, že stěžovatel byl v minulosti již trestán, je pouhým obecným konstatováním a nemůže vést k závěru o důvodnosti uložení vazby.
Z obsahu spisu zároveň vyplývá, že stěžovatel nebyl bez jakýchkoliv příjmů, neboť ty si obstarával příležitostnou prací a brigádami, soud se přitom nijak nezabýval příslibem zaměstnání, které má v případě propuštění z vazby od společnosti AF TRUCK, s. r. o., soud se nezabýval ani dalšími stěžovatelovými zárukami, jejichž smyslem je zajistit dosažení účelu vazby [slib ve smyslu §73 odst. 1 písm. b) tr. ř., souhlas s dohledem probačního úředníka] a odmítnul je s ryze formálním odůvodněním, čímž došlo k porušení principu proporcionality.
Jak Ústavní soud v minulosti již mnohokrát zdůraznil, zásadně není oprávněn zasahovat do rozhodovací činnosti orgánů veřejné moci, neboť není vrcholem jejich soustavy. Pokud orgány činné v trestním řízení postupují v souladu s obsahem hlavy páté Listiny, nemůže na sebe Ústavní soud atrahovat právo přezkumného dohledu nad jejich činností. Na druhé straně je však jako soudní orgán ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy) oprávněn, ale i povinen posoudit, zda bylo řízení jako celek spravedlivé a zda v něm nebyly porušeny ústavně zaručené svobody nebo základní práva stěžovatele.
Ústavní soud důsledně respektuje princip subsidiarity ústavní stížnosti a minimalizuje své zásahy do činnosti orgánů činných v trestním řízení, pokud neshledá porušení ústavně zaručených základních práv a svobod. V posuzované věci je třeba předně poukázat na to, že jakkoliv byl stěžovatel vzat do vazby z důvodů podle §67 písm. b), c) tr. ř., ode dne 6. 9. 2004 (tedy ode dne, kdy nabylo právní moci rozhodnutí Okresního státního zastupitelství v Kladně ze dne 23. 8. 2004 sp. zn. Zt 432/2004 o ponechání stěžovatele ve vazbě dle §71 odst. 3 tr. ř.) vazební důvod podle §67 písm. b) tr. ř. pominul. Ústavní stížnost přitom byla podána až dne 22. 10. 2004, tedy v době, kdy byl stěžovatel držen ve vazbě pouze z důvodu podle §67 písm. c) tr. ř. Ústavní soud tedy nemohl přezkoumávat důvodnost uložení koluzní vazby, neboť ta již v době podání ústavní stížnosti nebyla vykonávána a námitky, jež směřují proti jejímu uložení, tak nemají své racionální opodstatnění.
Ústavní soud se proto zabýval zbylými námitkami stěžovatele, posoudil ve světle výše namítaného ústavního rámce všechny části výroků a odůvodnění napadených rozhodnutí orgánů činných v trestním řízení a dospěl k následujícím závěrům.
Stěžovatel je držen nadále ve vazbě z důvodu uvedeného v §67 písm. c) tr. ř., kde se praví:
"Obviněný smí být vzat do vazby jen tehdy, jestliže z jeho jednání nebo dalších konkrétních skutečností vyplývá důvodná obava,
c) že bude opakovat trestnou činnost, pro niž je stíhán, dokoná trestný čin, o který se pokusil, nebo vykoná trestný čin, který připravoval nebo kterým hrozil, ...
... a dosud zjištěné skutečnosti nasvědčují tomu, že skutek, pro který bylo zahájeno trestní stíhání, byl spáchán, má všechny znaky trestného činu, jsou zřejmé důvody k podezření, že tento trestný čin spáchal obviněný, a s ohledem na osobu obviněného, povahu a závažnost trestného činu, pro který je stíhán, nelze v době rozhodování účelu vazby dosáhnout jiným opatřením."
Ústavní soud konstatuje, že všechny tyto zákonné podmínky byly v posuzovaném případě splněny. Obecné soudy i státní zastupitelství v napadených rozhodnutích přesvědčivým a přezkoumatelným způsobem vyložily, z jakých konkrétních skutečností vyplývají důvody pro uložení, jakož i další trvání vazby podle §67 písm. c) tr. ř.
Okresní soud v Kladně ve svém usnesení ze dne 27. 5. 2004 při posouzení důvodnosti uložení předstižné vazby konstatoval, že oba obvinění pokračovali ve svém jednání po velmi dlouhou dobu a toto jednání se zřejmě stalo způsobem jejich obživy, přičemž v minulosti již projevili sklony k páchání trestné činnosti, a to i násilného charakteru. Stěžovatel je u téhož soudu souběžně stíhán pro obdobné jednání kvalifikované jako trestný čin vydírání, je navíc osobou bez známého legálního zdroje příjmů a trestnou činností si může opatřovat prostředky k obživě. Krajský soud v Praze v usnesení ze dne 30. 6. 2004 těmto závěrům přisvědčil a dále uvedl, že obvinění měli trestnou činností získat částku kolem 3.000.000,- Kč, přičemž právě doba trestné činnosti, její charakter a počet jednotlivých útoků představují konkrétní skutečnosti vedoucí k uložení předstižné vazby, na čemž nemůže nic změnit ani skutečnost, že od posledního skutku měl uplynout jeden rok. Tyto okolnosti byly rekapitulovány i v rozhodnutích, kterými byl stěžovatel dle §71 odst. 3 tr. ř. ponechán ve vazbě, přičemž státní zástupkyně v usnesení ze dne 23. 8. 2004 zdůraznila, že obžalovaní byli v minulosti opakovaně odsouzeni, a to i pro trestnou činnost majetkového a násilného charakteru. Při rozhodování o žádosti stěžovatele o propuštění z vazby Okresní soud v Kladně v usnesení ze dne 6. 9. 2004 uvedl, že nepřijal slib obviněného jako náhradu za vazbu ani nad ním nestanovil dohled probačního úředníka, neboť stěžovatel již byl v minulosti soudně trestán, v současnosti je proti němu vedeno více trestních řízení, přičemž ani pobyt stěžovatele v koluzní vazbě mu nezabránil v navázání ilegálního kontaktu se svými rodinnými příslušníky, zmíněné instituty by proto v konkrétním posuzovaném případě nemohly vazbu účinně nahradit.
Podle názoru Ústavního soudu je shora rekapitulovaná argumentace obecných soudů dostatečně konkrétní, aby umožnila hodnotit a přezkoumávat důvodnost vazby. Obavu z opakování trestné činnosti stejného druhu lze vyvozovat z konkrétně popsaných znaků stíhané trestné činnosti, tj. z doby jejího trvání, rozsahu i způsobu provádění, k čemuž dále přistupují skutečnosti, že stěžovatel je souběžně stíhán ve dvou trestních věcech, v minulosti byl mj. pro násilnou a majetkovou trestnou činnost odsouzen a stíhanou trestnou činností si přinejmenším zčásti opatřoval prostředky pro svůj život, což není popřeno ani jeho tvrzením, že "nebyl bez jakýchkoli příjmů". Ze souhrnu těchto skutečností vyplývá, že podmínka konkrétního zdůvodnění obavy, že stěžovatel bude opakovat trestnou činnost, pro niž je stíhán, byla v napadených rozhodnutích orgánů činných v trestním řízení splněna, přičemž sama skutečnost, že od posledního stíhaného skutku uplynula doba cca jednoho roku, nevede ke zpochybnění důvodnosti uložení vazby. V této souvislosti je nutno uvést, že rozhodování o vazbě je vedeno vždy v rovině pravděpodobnosti (nikoli jistoty) ohledně důsledků, které mohou nastat, nebude-li obviněný vzat do vazby.
Ze souhrnu skutečností odůvodňujících vazbu stěžovatele, včetně závažnosti trestné činnosti, pro kterou je stíhán, je podle názoru Ústavního soudu zřejmé, že účelu vazby nebylo možno dosáhnout méně intenzivním zajišťovacím úkonem jako např. stanovením dohledu probačního úředníka či slibem obviněného, jak namítá stěžovatel.
Po zvážení všech výše uvedených skutečností Ústavní soud neshledal, že by rozhodnutími, napadenými ústavní stížností, došlo k porušení ústavně zaručených práv nebo svobod stěžovatele. V procesním postupu orgánů činných v trestním řízení neshledal Ústavní soud žádné ústavně relevantní závady. Z těchto důvodů byl Ústavní soud nucen podanou ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítnout.
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 27. ledna 2005
JUDr. Jiří Mucha v. r.
předseda senátu Ústavního soudu