ECLI:CZ:US:2005:3.US.634.04
sp. zn. III. ÚS 634/04
Usnesení
III.ÚS 634/04
Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
III. ÚS 634/04
Ústavní soud rozhodl dne 17. března 2005 v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Muchy a soudců JUDr. Pavla Holländera a JUDr. Miloslava Výborného mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky M. Š., zastoupené JUDr. Ivou Čackou Pavlíkovou, Ph. D., advokátkou v Praze 6, Myslbekova 15, proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 3. února 2003, sp. zn. 24 Co 595/2002, a usnesení Okresního soudu v Pardubicích ze dne 14. srpna 2002, sp. zn. 14 P 161/2000, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností, podanou včas a co do formálních náležitostí ve shodě se zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), napadla stěžovatelka usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 3. února 2003 (24 Co 595/2002-502) a usnesení Okresního soudu v Pardubicích ze dne 14. srpna 2002 (14 P 161/2000-478) a tvrdila, že oběma napadenými rozhodnutími došlo k zásahu do jejích práv vyplývajících z čl. 32 odst. 5 Listiny základních práv a svobod, podle něhož mají rodiče pečující o dítě právo na pomoc státu, a dále bylo zasaženo do základních práv nezl. syna J. H. na zachování jeho lidské důstojnosti a osobní cti (čl. 10 Listiny základních práv a svobod) a konečně byl porušen čl. 3 odst. 2 a 3 Úmluvy o právech dítěte.
Napadeným usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 3. února 2003 (24 Co 595/2002-502) bylo potvrzeno usnesení Okresního soudu v Pardubicích ze dne 14. srpna 2002 (14 P 161/2000-478), jímž okresní soud nařídil výkon rozhodnutí uložením pokuty v částce 3 000,- Kč; odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu I. stupně, že předpoklady nařízení výkonu rozhodnutí vyžadované ustanovením §273 odst. 1 písm. a) o. s. ř. byly splněny, jelikož v řízení bylo prokázáno, že matka nezletilého ve dnech 16. a 22. března 2002 - a to ani po předchozí výzvě podle §272 odst. 2 o. s. ř. - dobrovolně nesplnila povinnosti uložené jí rozsudkem o úpravě otcova styku s nezletilým. Proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové podala stěžovatelka dovolání, které bylo usnesením Nejvyššího soudu ČR ze dne 18. srpna 2004 (20 Cdo 1402/2003-566) odmítnuto z důvodu nepřípustnosti [§243b odst. 5 věta první a §218 písm. c) o. s. ř.].
V ústavní stížnosti stěžovatelka argumentuje - stručně shrnuto - narušeným vztahem mezi otcem a synem. Neztotožňuje se se závěrem odvolacího soudu, že ve vykonávacím řízení již takto argumentovat nelze. Má za to, že v dané věci jsou dány důvody hodné zvláštního zřetele, aby otec "nepožíval možností zákona, který mu zajišťuje právo styku na základě vykonatelného rozhodnutí". Stěžovatelka proto navrhla, aby rozhodnutí obecných soudů, jak jsou vpředu označena, Ústavní soud zrušil.
Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Na tomto místě je nutno zdůraznit, že Ústavní soud není součástí soustavy obecných soudů, a proto mu nepřísluší přezkoumávat zákonnost či dokonce věcnou správnost rozhodnutí obecných soudů (k tomu srov. např. nález ve věci II. ÚS 45/94 in Ústavní soud České republiky: Sbírka nálezů a usnesení - svazek 3., č. 5, Praha 1995), o což dle povahy vývodů ústavní stížnosti stěžovatelka usiluje. Jeho zásah do rozhodovací činnosti obecných soudů je vázán na splnění jistých podmínek (k tomu srov. např. nález ve věci III. ÚS 23/93 in Ústavní soud České republiky: Sbírka nálezů a usnesení - svazek 1., č. 5, Praha 1994), jež však v dané věci shledány nebyly a nebyly stěžovatelkou ani tvrzeny.
Ve věci rozhodující obecné soudy (Okresní soud v Pardubicích, Krajský soud v Hradci Králové) zaujaly v odůvodnění napadených rozhodnutí právní názor, který má oporu v řádně zjištěném skutkovém stavu věci a má oporu v příslušných ustanoveních jednoduchého práva (§157 odst. 2 o. s. ř.). Obecné soudy zejména správně posoudily splnění předpokladů pro nařízení výkonu rozhodnutí podle §273 odst. 1 písm. a) o. s. ř. Pod aspektem ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy ČR) nelze proto těmto obecným soudům nic vytknout.
Námitky stěžovatelky směřují spíše proti výrokům rozhodnutí obecných soudů o úpravě styku otce s nezl. J. (rozsudek Okresního soudu v Pardubicích ze dne 30. července 2001 - 14 P 161/2000-406, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 18. prosince 2001 - 22 Co 516/2001-430), které však nejsou předmětem přezkumu v tomto řízení. Jako obiter dictum lze však uvést, že zák. č. 94/1963 Sb., o rodině, ve znění pozdějších předpisů, ve shodě s Úmluvou o právech dítěte, ve svém ust. §26 odst. 1 ctí obecnou zásadu rodinného práva, aby obecné soudy při rozhodování o úpravě poměrů k nezletilému respektovaly mj. právo dítěte na péči obou rodičů a udržování pravidelného osobního styku s nimi a právo druhého rodiče, jemuž nebude dítě svěřeno, na pravidelnou informaci o dítěti.
Z takto rozvedených důvodů se podává, že k tvrzenému porušení ústavně zaručených práv a svobod stěžovatelky nedošlo, a proto ústavní stížnost, směřující proti rozhodnutím obecných soudů, jak jsou vpředu označena, byla posouzena jako zjevně neopodstatněná, když zjevnost této neopodstatněnosti je dána jak povahou stížnostních důvodů, tak ustálenou judikaturou Ústavního soudu, jak na ni bylo příkladmo poukázáno. Zjevně neopodstatněnou ústavní stížnost Ústavní soud odmítl [§43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu], jak z výroku tohoto usnesení je patrno.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 17. března 2005