ECLI:CZ:US:2005:3.US.646.04
sp. zn. III. ÚS 646/04
Usnesení
III.ÚS 646/04
Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
III. ÚS 646/04
Ústavní soud rozhodl dne 10. března 2005 v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Muchy a soudců JUDr. Pavla Holländera a JUDr. Jana Musila mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky M. I., zastoupené JUDr. Stanislavem Krejčím, advokátem v Brně, Koliště 39, proti usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 1. září 2004, sp. zn. 2 Azs 310/2004, spolu s návrhem na odklad vykonatelnosti, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Včas podanou ústavní stížností, která i jinak splňovala formální požadavky podle zák. č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o Ústavním soudu), napadla stěžovatelka usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 1. září 2004 (2 Azs 310/2004-37) a tvrdila, že tento soud svým postupem porušil čl. 36 odst. 1, čl. 37 odst. 4, čl. 38 odst. 2 a čl. 42 odst. 2 Listiny základních práv a svobod.
Napadeným usnesením Nejvyššího správního soudu ze dne 1. září 2004 (2 Azs 310/2004-37) byla odmítnuta kasační stížnost stěžovatelky proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 23. února 2004 (59 Az 15/2003-18), kterým byla zamítnuta její žaloba proti rozhodnutí Ministerstva vnitra ze dne 26. října 2003
(OAM-5390/VL-03-08-2003), jímž byla zamítnuta její žádost o udělení azylu jako zjevně nedůvodná podle §16 odst. 1 písm. g) zák. č. 325/1999 Sb., o azylu, a o změně zák. č. 283/1991 Sb., o Policii ČR, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o azylu).
V ústavní stížnosti stěžovatelka uvádí, že "pro jazykovou i občanskou neznalost" nevěděla, že "má zřídit poštovní dosílku a sdělit soudu svoji novou adresu". Stěžovatelka nepodepsala kasační stížnost a výzva k podpisu kasační stížnosti nebyla z tohoto důvodu doručena, čímž došlo k zásahu do jejích ústavně zaručených práv. Dále stěžovatelka tvrdí, že řízení před vedlejším účastníkem (Krajským soudem v Ostravě) je neplatné, neboť bylo vedeno jen v českém jazyce. Vedlejší účastník poškodil stěžovatelku tím, že nenařídil jednání, na kterém by zjistil stupeň její neznalosti českého jazyka. Stěžovatelka navrhla odklad vykonatelnosti napadeného usnesení Nejvyššího správního soudu a vpředu označeného rozhodnutí Ministerstva vnitra. Rovněž navrhla zrušit napadené usnesení Nejvyššího správního soudu, jak je vpředu označeno.
Ústavní soud si vyžádal spis Nejvyššího správního soudu sp. zn. 2 Azs 310/2004 a po jeho prostudování, s přihlédnutím k obsahu ústavní stížnosti, konstatuje, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Vzhledem k tomu, že Nejvyšší správní soud kasační stížnost proti rozhodnutí krajského soudu odmítl, bylo nutno se ústavní stížností zabývat z hlediska porušení práva domáhat se ochrany stanoveným postupem u nezávislého a nestranného soudu (čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod), to však nikoliv z hlediska porušení subjektivního práva hmotného, nýbrž pro denegatio iustitiae (odmítnutí spravedlnosti), tedy zda tím, že Nejvyšší správní soud odmítl kasační stížnost nebylo zasaženo do ústavně zaručených práv (svobod) stěžovatelky. V uvedeném rozsahu bylo přezkoumáno napadené rozhodnutí a bylo zjištěno, že Nejvyšší správní soud v něm, v souladu se zásadami soudního řádu správního, kasační stížnost odmítl; pod aspektem ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy ČR) nelze proto Nejvyššímu správnímu soudu cokoli vytknout.
Ze spisu obecného soudu (Nejvyššího správního soudu) vyplývá, že dne 26. dubna 2004 byla Krajskému soudu v Ostravě doručena kasační stížnost stěžovatelky. Toto strojovou formou vyhotovené podání nebylo podepsáno. Tento nedostatek nebyl ani přes výzvu soudu odstraněn. Proto byla kasační stížnost stěžovatelky napadeným usnesením Nejvyššího správního soudu, jak je vpředu označeno, odmítnuta. Ze spisu Nejvyššího správního soudu ani z tvrzení stěžovatelky v ústavní stížnosti nevyplývá, že by tento soud porušil jakékoliv ustanovení právního předpisu. Stěžovatelka rovněž tvrdila, že v řízení o azylu byl porušen čl. 37 odst. 4 Listiny základních práv a svobod, dle kterého kdo prohlásí, že neovládá jazyk, jímž se vede jednání, má právo na tlumočníka. Nebylo však zjištěno, že stěžovatelka takové prohlášení učinila, uvedené netvrdí ani v ústavní stížnosti. Z odůvodnění vpředu označeného rozsudku Krajského soudu v Ostravě plyne, že žaloba stěžovatelky byla zamítnuta bez nařízení jednání (§51 s. ř. s.), neboť stěžovatelka uvedla jako důvod žádosti o udělení azylu ekonomické důvody, jež však podle zákona o azylu nejsou důvodem pro jeho udělení.
Z takto rozvedených důvodů nedošlo k porušení tvrzených ani jiných ústavně zaručených práv stěžovatelky. Návrh na zrušení ústavní stížností napadeného rozhodnutí, jak je vpředu označeno, byl proto shledán jako zjevně neopodstatněný. Zjevně neopodstatněnou ústavní stížnost Ústavní soud odmítl [§43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu], jak je z výroku tohoto usnesení patrno. Návrh stěžovatelky na odklad výkonu rozhodnutí sdílí osud ústavní stížnosti.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 10. března 2005