ECLI:CZ:US:2005:3.US.680.04
sp. zn. III. ÚS 680/04
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dne 13. ledna 2005 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Muchy a soudců JUDr. Pavla Holländera a JUDr. Jana Musila, ve věci stěžovatele A. M., právně zastoupeného JUDr. K. P. advokátem o ústavní stížnosti proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 17. srpna 2004 sp. zn. 1 To 572/2004, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Včas a řádně podanou ústavní stížností co do náležitostí stanovených zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhá zrušení napadeného rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě blíže označeného v záhlaví tohoto usnesení, neboť jím mělo být porušeno jeho ústavně zaručené právo na spravedlivý proces zakotvené v čl. 90 Ústavy a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
Stěžovatel byl spolu s obžalovaným A. B. rozsudkem Okresního soudu v Karviné, pobočka v Havířově, ze dne 10. května 2004 sp. zn. 102 T 124/2003 odsouzen pro trestné činy ublížení na zdraví podle §221 odst. 1 tr. zák. a výtržnictví podle §202 odst. 1 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání sedmi měsíců, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání patnácti měsíců. Odsouzený skutek spočívá (zkráceně řečeno) v tom, že obžalovaní dne 28. 3. 2003 v Havířově, v areálu benzínové čerpací stanice Total, po předchozí slovní rozepři udeřili dvakrát čelem do hlavy P. S., následně jej bili pěstmi do obličeje, povalili jej na zem a způsobili mu tak mnohočetná zranění, jež si vyžádala hospitalizaci poškozeného na chirurgickém oddělení v nemocnici ve Frýdku - Místku do 2. 4. 2003 a následné léčení v pracovní neschopnosti do 22. 4. 2003.
Proti odsuzujícímu rozsudku podal stěžovatel odvolání, které bylo usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 17. srpna 2004 sp. zn. 1 To 572/2004 podle §256 tr. ř. coby nedůvodné zamítnuto.
V podané ústavní stížnosti stěžovatel namítá, že nebyl před soudy vyslechnut T. H., který jako jediný byl přítomen údajnému konfliktu mezi ním a P. S. Tento svědek byl sice několikrát k hlavnímu líčení neúspěšně předvoláván, avšak předvolání se mu nepodařilo doručit, takže soud od jeho výslechu upustil. Stěžovatel usuzuje z obsahu policejních zpráv, že tohoto svědka bylo možné za použití opatření dle trestního řádu přimět k osobní účasti na hlavním líčení a svědecké výpovědi. Závěr odvolacího soudu, že výslechem T. H. by nebyly zjištěny žádné nové skutečnosti, pokládá stěžovatel za nesprávný. T. H. podal v přípravném řízení ve smyslu §158 odst. 5 tr. ř. vysvětlení, ve kterém sice uvedl, že "nic neviděl", to však neznamená, že nemohl vnímat předmětný skutek i jinými smysly (např. sluchem), na což však nebyl tázán. Jelikož soudy nevyslechly T. H. jako svědka dle §101 a násl. tr. ř., zbavily tím stěžovatele možnosti klást mu otázky a nechránily tak jeho práva zakotvená v §33 odst. 1 a §215 odst. 1 tr. ř.
K posouzení ústavní stížnosti si Ústavní soud vyžádal trestní spis Okresního soudu v Karviné, pobočka v Havířově, sp. zn. 102 T 124/2003 a seznámil se s průběhem dokazování v trestním řízení.
Jak Ústavní soud v minulosti již mnohokrát zdůraznil, zásadně není oprávněn zasahovat do rozhodovací činnosti obecných soudů, neboť není vrcholem jejich soustavy (srov. čl. 81, čl. 90 Ústavy). Ústavní soud není orgánem činným v trestním řízení a nemůže ani tyto orgány nahrazovat. Pokud soudy postupují v souladu s obsahem hlavy páté Listiny, nemůže na sebe Ústavní soud atrahovat právo přezkumného dohledu nad jejich činností (čl. 83 Ústavy). Ústavní soud již mnohokrát judikoval, že důvod ke zrušení rozhodnutí obecného soudu by byl dán pouze tehdy, pokud by jeho právní závěry byly v extrémním nesouladu s vykonanými skutkovými zjištěními (srov. např. nález sp. zn. III. ÚS 84/94, Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu ČR, sv. 3, C. H. Beck, 1995, str. 257).
Na druhé straně je však Ústavní soud oprávněn, ale i povinen posoudit, zda řízení jako celek bylo spravedlivé a zda v něm nebyla porušena ústavně zaručená základní práva nebo svobody stěžovatele.
Ústavní soud posoudil ve světle namítaného ústavního rámce všechny části výroků a odůvodnění napadených rozhodnutí a neshledal v postupu obecných soudů žádné porušení ústavních práv a svobod stěžovatele.
Ústavní soud se především zabýval námitkou stěžovatele, že neprovedením výslechu T. H. došlo k porušení stěžovatelova práva na spravedlivý proces. Ústavní soud nepokládá tuto výtku za důvodnou.
V této souvislosti je nutno uvést, že obecné soudy nemají povinnost provést všechny důkazy, které účastník řízení navrhne, jestliže je rozsah dokazování z jiných důkazních pramenů dostatečný, o vznesených návrzích však musí rozhodnout. Pokud jim nevyhoví, musí ve svém rozhodnutí vyložit, z jakých důvodů navržené důkazy neprovedly. Tak tomu bylo i v posuzované věci; odvolací soud konstatoval, že nalézacímu soudu nelze vytýkat, že by některý závažný důkaz či okolnost pominul, nebo že by provedené důkazy hodnotil v rozporu s jejich obsahem. K navrhovanému výslechu T. H. odvolací soud uvedl, že tento svědek podal vysvětlení, o kterém byl sepsán úřední záznam, jež ve smyslu §158 odst. 5 tr. ř. slouží soudu k úvaze, zda provede důkaz výslechem tohoto svědka. Z obsahu úředního záznamu však vyplývá, že T. H. uvedl stejné skutečnosti jako svědkyně O. G. tedy že sám neviděl, co bylo příčinou pádu poškozeného na zem. Výslechem tohoto svědka by proto nebyly zjištěny žádné nové skutečnosti, a proto odvolací soud tento důkazní návrh zamítl (str. 2-3 usnesení odvolacího soudu).
Ústavní soud na uvedené závěry odvolacího soudu odkazuje a dále uvádí následující: Skutečnost, že T. H. nebyl přítomen celému setkání obžalovaných a poškozeného, ani konfliktu mezi nimi, je zjevná z jeho vysvětlení podaného dne 25. 4. 2003, ve kterém uvádí, že po příjezdu na čerpací stanici zpozoroval příjezd dalšího vozidla, v němž byl A. M. a další jemu blíže neznámý muž, A.M. se s ním a P. S. pozdravil a krátce spolu mluvili. Poškozený tankoval benzín do vozidla a on šel platit, ze své pozice neviděl, jak někdo napadá P. S. zpozoroval až situaci, kdy byl poškozený na zemi a poblíž něj stáli oba shora zmínění muži (obžalovaní). Poškozený poté vstal a šel do budovy čerpací stanice, zatímco obžalovaní odjeli (č. l. 10v trestního spisu). Z obsahu podaného vysvětlení vyplývá, že T. H. nezpozoroval, jakým způsobem se dostal P. S. na zem a zda byl obžalovanými napadnut, pokud by nějakým způsobem vnímal útok obžalovaných na poškozeného, lze důvodně předpokládat, že by tuto okolnost při podání vysvětlení uvedl, neboť zjištění zejména této skutečnosti bylo důvodem podání vysvětlení. Pojem "neviděl" v této souvislosti v sobě nepochybně zahrnuje i tu skutečnost, že T. H. předmětnou událost nevnímal ani zrakově, ani jinými smysly či způsobem. Pokud tedy odvolací soud zamítnul provedení výslechu T. H. pro jeho nadbytečnost, nelze tomuto závěru z hlediska principů spravedlivého procesu vytknout jakékoliv pochybení.
Ústavní soud konstatuje, že obecné soudy opřely svá rozhodnutí o spolehlivé důkazy, které jim umožnily náležitě zjistit skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro jejich rozhodnutí (§2 odst. 5 tr. ř.). Obecné soudy vyšly zejména z výpovědi poškozeného P. S., jenž celý průběh předmětné události a jeho napadení obžalovanými popsal, jeho výpověď je potvrzována znaleckým posudkem z oboru zdravotnictví, odvětví soudního lékařství, ze kterého vyplývá, jaká poranění poškozený utrpěl a nepřímo též výpovědí svědkyně O. G., která uvedla, že viděla šarvátku několika mužů, z nichž jeden pak ležel na zemi, příčinu jeho pádu však nezná. Hodnocení provedených důkazů je v odůvodnění rozhodnutí obecných soudů dostatečně zevrubné a poskytuje dostatečný podklad pro kontrolu správnosti skutkových zjištění. Provedené důkazy byly náležitě zhodnoceny a přijatá rozhodnutí byla odůvodněna. Ze souhrnu těchto důkazů bylo možno dospět ke spolehlivému závěru o stěžovatelově vině.
Na základě výše uvedených skutečností byl Ústavní soud nucen podanou ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu, jako návrh zjevně neopodstatněný odmítnout.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 13. ledna 2005
JUDr. Jiří Mucha v. r.
předseda senátu Ústavního soudu