ECLI:CZ:US:2005:3.US.682.04
sp. zn. III. ÚS 682/04
Usnesení
III. ÚS 682/04
Ústavní soud rozhodl dne 27. ledna 2005 v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Muchy a soudců JUDr. Pavla Holländera a JUDr. Jana Musila mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti stěžovatele P. V. zastoupeného JUDr. M. S., advokátem proti rozhodnutí České obchodní inspekce, inspektorátu v Praze, ze dne 17. června 1998, čj. 3194-10-98, rozhodnutí Ústředního inspektorátu České obchodní inspekce ze dne 14. září 1998, čj. 5603/1000/97/98/Br/Št, rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 28. února 2000, čj. 28 Ca 713/98-28, usnesení Městského soudu v Praze ze dne 31. října 2003, čj. 7 Ca 94/2003-100, a rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 21. září 2004, čj. 7 As 8/2004-128, spolu s návrhem na náhradu nákladů řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností a jejím doplněním napadl stěžovatel rozhodnutí České obchodní inspekce, inspektorátu v Praze, ze dne 17. června 1998 (3194-10-98), rozhodnutí Ústředního inspektorátu České obchodní inspekce ze dne 14. září 1998 (5603/1000/97/98/Br/Št), rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 28. února 2000 (28 Ca 713/98-28), usnesení Městského soudu v Praze ze dne 31. října 2003 (7 Ca 94/2003-100) a rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 21. září 2004 (7 As 8/2004-128) a tvrdil, že v řízení o povolení obnovy před obecnými soudy, rovněž jako v předchozím správním a soudním řízení, byla porušena jeho ústavně zaručená práva zaručená mu Listinou základních práv a svobod a Ústavou ČR, a to zejména čl. 2 odst. 2 a 3, čl. 4 odst. 1 a 4, čl. 36 Listiny základních práv a svobod a čl. 2 odst. 4 Ústavy ČR. Porušení těchto článků Listiny základních práv a svobod a Ústavy ČR stěžovatel odůvodnil tak - stručně shrnuto - že správní orgány jej mylně považovaly za prodejce zboží, kterým byla jeho dcera R. V. Obecné soudy pak pochybily tím, že z formálních důvodů nepovolily obnovu soudního řízení. Stěžovatel proto navrhl, aby Ústavní soud napadená rozhodnutí správních orgánů a obecných soudů, jak jsou vpředu označena, zrušil.
Ústavní stížnost je zčásti opožděná, zčásti zjevně neopodstatněná.
Ústavní stížnost lze podat ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje (§72 odst. 3 zák. č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, dále jen zákon o Ústavním soudu).
Podle otisku poštovního razítka byla ústavní stížnost podána k poštovní přepravě Ústavnímu soudu dne 3. prosince 2004. Z hlediska 60denní lhůty k jejímu podání (§72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu) byla tedy zjevně opožděně podána proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 28. února 2000 (28 Ca 713/98-28) a správním rozhodnutím o uložení pokuty stěžovateli. Tímto rozsudkem byla zamítnuta správní žaloba stěžovatele proti rozhodnutí Ústředního inspektorátu České obchodní inspekce ze dne 14. září 1998 (5603/1000/97/98/Br/Št), jímž bylo zamítnuto odvolání stěžovatele a potvrzeno rozhodnutí České obchodní inspekce, inspektorátu v Praze, ze dne 17. června 1998 (3194-10-98), kterým byla stěžovateli uložena pokuta ve výši 10 000 Kč pro porušení ust. §10 odst. 1 písm. b), §11 zák. č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, v tehdy platném znění, a ust. §2 odst. 1 vyhl. č. 132/1996 tím, že dne 29. října 1997 prodával stěžovatel 37 druhů textilních výrobků, které nebyly označeny v souladu s požadavky výše uvedených právních předpisů. Označený rozsudek Městského soudu v Praze je totiž nutné považovat za poslední prostředek k ochraně práv stěžovatele v řízení o uložení pokuty podle rozhodnutí označených správních orgánů.
Ústavní stížnost byla posouzena jako zjevně neopodstatněná v části, jež směřuje proti rozhodnutím obecných soudů o obnově řízení. Rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 21. září 2004 (7 As 8/2004-128) byla zamítnuta kasační stížnost stěžovatele proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 31. října 2003 (7 Ca 94/2003-100), jímž byl odmítnut jeho návrh na povolení obnovy řízení ve věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 28 Ca 713/98 z důvodu jeho nepřípustnosti, neboť zák. č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen s. ř. s.), připouští obnovu řízení jen proti rozsudku vydanému v řízení o ochraně před zásahem správního orgánu a ve věcech politických stran a politických hnutí (§114 odst. 1 s. ř. s.). Stěžovatelův návrh směřoval na obnovu řízení ve věci, kde ji soudní řád správní nepřipouští.
K uvedenému se sluší podle názoru Ústavního soudu konstatovat, že výčet důvodů pro povolení obnovy podle §114 odst. 1 s. ř. s. je taxativní. Obecné soudy, které posuzovaly návrh na obnovu řízení, proto postupovaly v souladu s příslušným procesním předpisem (soudním řádem správním), proto Ústavní soud porušení tvrzených ani jiných ústavně zaručených práv (svobod) stěžovatele neshledal. Pokud stěžovatel zamýšlel nechat přezkoumat postup správních orgánů o uložení pokuty a následné rozhodnutí správního soudu (Městského soudu v Praze) Ústavním soudem, mohl podat ústavní stížnost proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 28. února 2000 (28 Ca 713/98-28) ve lhůtě podle §72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu (resp. §72 odst. 2 zák. č. 182/1993 Sb., ve znění účinném do 31. března 2004).
Z výše rozvedených důvodů Ústavní soud návrh na zrušení ústavní stížností napadených rozhodnutí správních orgánů a obecných soudů, jak jsou vpředu označena, odmítl [§43 odst. 1 písm. b) a odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu]. Vzhledem k tomu, že ústavní stížnost byla odmítnuta, nebylo nutno se zabývat návrhem stěžovatele na náhradu nákladů řízení podle §83 zákona o Ústavním soudu, neboť tento návrh sdílí osud odmítnuté ústavní stížnosti.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 27. ledna 2005