ECLI:CZ:US:2005:3.US.689.04
sp. zn. III. ÚS 689/04
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dne 15. února 2005 mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci návrhu Z. P. takto:
Návrh se o d m í t á.
Odůvodnění:
V návrhu, doručeném Ústavnímu soudu dne 9. 12. 2004, se navrhovatelka domáhá toho, aby Ústavní soud zrušil usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 17. 9. 2004 č. j. 32 Co 14/2004-287, a současně rozhodl, že "obnova řízení se povoluje".
Vzhledem k tomu, že předmětné podání obsahovalo vady, zejména ve smyslu ustanovení §29 a §30 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon č. 182/1993 Sb."), zaslal soudce zpravodaj navrhovatelce výzvu k odstranění vad podání s poučením o náležitostech ústavní stížnosti, nezbytnosti být v řízení před Ústavním soudem zastoupen advokátem, a s upozorněním na možnost obrátit se s žádostí o poskytnutí bezplatného právního zastoupení přímo na Českou advokátní komoru.
K odstranění vad podání byla navrhovatelce stanovena 15 denní lhůta ode dne doručení výzvy, a navrhovatelka byla současně poučena o následcích neuposlechnutí předmětné výzvy.
Výzvu spolu s poučením převzala navrhovatelka dne 6. 1. 2005.
Na výzvu Ústavního soudu navrhovatelka reagovala tím, že dne 9. 1. 2005 zaslala Ústavnímu soudu dopis, v němž polemizuje zejména s požadavkem povinného zastoupení navrhovatele advokátem v řízení před Ústavním soudem, a tvrdí, že podle Listiny základních práv a svobod "má každý právo si vybrat - ustanovit svého zástupce" sám, a současně navrhuje, aby jí byla v tomto směru udělena "výjimka" tak, aby v řízení před Ústavním soudem mohla být zastupována svým manželem jako obecným zmocněncem, případně aby Ústavní soud rozhodl, "zda navrhovatelka může požádat advokátní komoru o zastoupení právníkem ex offo".
Přesto, že navrhovatelce bylo již ve výzvě soudce zpravodaje ze dne 4. 1. 2005 podrobně vyloženo, že její povinné zastoupení advokátem na základě speciální plné moci v řízení o ústavní stížnosti vyplývá z konkrétních ustanovení zákona č. 182/1993 Sb., a nelze tedy akceptovat její zastupování obecným zmocněncem, že jí v tomto řízení Ústavní soud právního zástupce (advokáta) nemůže určit, a je proto nezbytné se s požadavkem na bezplatné zastoupení obrátit na Českou advokátní komoru, reagoval Ústavní soud na podání navrhovatelky ze dne 9. 1. 2005 dalším sdělením ze dne 18. 1. 2005 (které navrhovatelka obdržela dne 21. 1. 2005), v němž navrhovatelku opětovně informoval mimo jiné o tom, že "advokáta si musí každý účastník nebo vedlejší účastník zvolit sám", neboť Ústavní soud zásadně advokáta neustanovuje, pokud se ovšem žadatel neobrátí na Českou advokátní komoru, neboť v takovém případě je mu advokát, podle ustanovení §18 odst. 2 zákona č. 85/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů, určen.
Ústavní soud vzal v úvahu, že navrhovatelce po tomto doplňujícím vysvětlení je třeba poskytnout další lhůtu tak, aby jí bylo umožněno odstranit vady jejího návrhu, a proto navrhovatelce, i bez jejího konkrétního požadavku, prodloužil původně stanovenou lhůtu k odstranění vad návrhu o dalších 15 dnů.
Rovněž v tomto vysvětlujícím dopise byla navrhovatelka výslovně upozorněna na nutnost odstranění vad návrhu ve stanovené lhůtě s tím, že nesplnění podmínek výzvy bude znamenat odmítnutí podání podle ustanovení §43 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb.
Předmětné sdělení převzala navrhovatelka, jak vyplývá z dodejky založené na č. l. 15 spisu, dne 21. 1. 2005.
Dne 3. 2. 2005 obdržel Ústavní soud další podání navrhovatelky, které však obsahovalo jen opětovný dotaz na "ustanovení advokáta ex offo na základě zákona o Ústavním soudu", na který již Ústavní soud odpovídajícím způsobem reagoval v předchozích dopisech. V příloze tohoto podání byl připojen vysvětlující dopis České advokátní komory adresovaný J. P. který obsahuje instrukce k vyplnění formuláře pro žádost o bezplatné právní zastoupení, a s návrhem stěžovatelky tedy nesouvisí.
Z výše uvedeného vyplývá, že lhůta k odstranění vad podání (po jejím prodloužení) uplynula dne 7. 2. 2005, aniž však navrhovatelka, přes písemné poučení o následcích nesplnění podmínek výzvy, vady návrhu odstranila.
Ústavní soud proto mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků návrh odmítl podle ustanovení §43 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., neboť navrhovatelka neodstranila vady návrhu ve lhůtě jí k tomu určené.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 15. února 2005
JUDr. Jan Musil v. r.
soudce zpravodaj