ECLI:CZ:US:2005:3.US.711.04
sp. zn. III. ÚS 711/04
Usnesení
III. ÚS 711/04
Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků dne 7. března 2005 ve věci navrhovatele S. M. o návrhu ze dne 17. prosince 2004, takto:
Návrh se odmítá .
Odůvodnění:
Dne 21. prosince 2004 obdržel Ústavní soud podání, v němž se navrhovatel s poukazem na porušení ústavních kautel zakotvených v čl. 37 odst. 2 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod domáhal zrušení usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 24. listopadu 2004 č. j. Nao 49/2004-51.
Navrhovatel byl Ústavním soudem vyzván k odstranění vad návrhu, přičemž mu byla určena lhůta do 21. února 2005. Současně byl v souvislosti s jeho návrhem, aby mu Ústavní soud ustanovil k právnímu zastupování v řízení před ním stěžovatelem navrženého advokáta, poučen, že Ústavní soud není k tomuto kompetentní (s odkazem na usnesení Ústavního soudu ve věci sp. zn. III. ÚS 296/97 uveřejněné pod č. 20 in: Ústavní soud České republiky: Sbírka nálezů a usnesení - svazek 10, Vydání 1., Praha, C. H. Beck 1998, str. 409 a násl.) a dále, že podle §18 odst. 2 zák. č. 85/1996 Sb., o advokacii, ten, kdo se nemůže poskytnutí právních služeb domoci, je oprávněn požádat Českou advokátní komoru se sídlem v Praze, Národní 16, aby mu advokáta určila. Stěžovatel byl rovněž ve smyslu §43 odst. 1 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, poučen o tom, že neodstranění vad návrhu v určené lhůtě je důvodem k jeho odmítnutí. Výzvu převzal dle dodejky dne 28. ledna 2005.
Navrhovatel následně svým sdělením ze dne 31. ledna 2005 vyjádřil, a to způsobem v kulturní společnosti více než excesivním, tj. zhusta vybočujícím ze základních pravidel slušnosti, stručně shrnuto názor, že Ústavní soud je povinen mu advokáta ustanovit. Vycházeje z jím prezentovaného stanoviska tak v určené lhůtě, navzdory jemu poskytnutému poučení, vady návrhu neodstranil. Z tohoto důvodu se jím Ústavní soud, vázán citovaným zákonem, nemohl věcně zabývat. Připomíná, že jakožto orgán veřejné moci a orgán ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy ČR) přirozeně vychází a je povinen při výkonu své jurisdikce důsledně vycházet z principu, že co do případů, mezí a způsobů může uplatňovat státní moc jen v ústavním a zákonném rámci (čl. 2 odst. 3 Ústavy ČR, čl. 2 odst. 2 Listiny základních práv a svobod; zák. č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, ve spojení s čl. 88 odst. 2 Ústavy ČR), což je v právním státě nezbytná podmínka pro jakoukoliv legitimní činnost jeho orgánů.
Dle §43 odst. 1 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, nejsou-li odstraněny vady návrhu ve lhůtě k tomu určené, soudce zpravodaj mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne.
S ohledem na uvedené tedy Ústavní soud rozhodl, jak je ve výroku usnesení obsaženo. Po zvážení všech okolností nebylo přikročeno k realizaci pravomoci plynoucí z §61 cit. zák., dle něhož lze tomu, kdo učinil hrubě urážlivé podání, usnesením uložit pořádkovou pokutu do výše tam stanovené.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 7. března 2005