ECLI:CZ:US:2005:3.US.723.04
sp. zn. III. ÚS 723/04
Usnesení
III. ÚS 723/04
Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků dne 22. března 2005 ve věci navrhovatele P. Š. o návrhu ze dne 27. prosince 2004, takto:
Návrh se odmítá .
Odůvodnění:
Dne 28. prosince 2004 obdržel Ústavní soud podání, jímž se navrhovatel s poukazem na popsané výhrady a porušení svých ústavně zaručených základních práv zakotvených v čl. 37. odst. 2, 3, čl. 38 odst. 2 a čl. 40 odst. 3 Listiny základních práv a svobod domáhal přezkoumání blíže označených rozhodnutí orgánů veřejné moci, jakož i postupu, jenž jejich vydání předcházel.
Navrhovatel byl Ústavním soudem vyzván k odstranění vad návrhu, přičemž ve výzvě mu byla určena lhůta k odstranění vad do 15 dnů ode dne doručení výzvy. Současně byl ve smyslu §43 odst. 1 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, poučen o tom, že neodstranění vad návrhu v dané lhůtě je důvodem k jeho odmítnutí. Výzvu převzal dle dodejky 4. března 2005.
Podáním ze dne 14. března 2005 navrhovatel Ústavnímu soudu sdělil, že v řízení před Ústavním soudem "odmítá jakéhokoliv advokáta", tj., že nemá v úmyslu mu takto vytýkanou vadu odstranit.
Dle zák. č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, je ústavní stížnost oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním pořádkem. Ústavní stížnost lze podat ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje a není-li takového prostředku, ve lhůtě 60 dnů ode dne, kdy se stěžovatel o zásahu veřejné moci do jeho ústavně zaručených základních práv nebo svobod dozvěděl, nejpozději však do jednoho roku ode dne, kdy k takovému zásahu došlo. Ústavní stížnost je nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje. K ústavní stížnosti musí být přiložena kopie rozhodnutí o posledním procesním prostředku k ochraně práva. Fyzické a právnické osoby jako účastníci řízení před Ústavním soudem musí být zastoupeny advokátem. Nejsou-li odstraněny vady návrhu ve lhůtě k tomu stanovené, soudce zpravodaj mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne [§72 odst. 1 písm. a), odst. 3 a 5, §75 odst. 1, §72 odst. 6, §30 odst. 1 a §43 odst. 1 písm. a); blíže část druhá hlava druhá oddíl třetí citovaného zákona].
Navrhovatel v určené lhůtě vady návrhu, byť pro toto své počínání uvedl z jeho pohledu přesvědčivé důvody, neodstranil. Ustanovení §30 odst. 1 zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, zakládající povinnost navrhovatele být v řízení o ústavní stížnosti před Ústavním soudem právně zastoupen advokátem, má přitom kogentní povahu, z čehož vyplývá, že se od něj nelze jakkoliv odchýlit. Proto se Ústavní soud, vázán citovaným zákonem, nemohl návrhem věcně zabývat.
Připomíná, že jakožto orgán veřejné moci a orgán ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy ČR) přirozeně vychází a je povinen při výkonu své jurisdikce důsledně vycházet z principu, že co do případů, mezí a způsobů může uplatňovat státní moc jen v zákonném a ústavním rámci (zák. č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů; čl. 2 odst. 3 Ústavy ČR, čl. 2 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, ve spojení s čl. 88 odst. 2 Ústavy ČR), což je v právním státě nezbytná podmínka pro jakoukoliv legitimní činnost jeho orgánů.
S ohledem na uvedené tedy Ústavnímu soudu nezbylo, než rozhodnout, jak je ve výroku usnesení obsaženo [§43 odst. 1 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 22. března 2005