ECLI:CZ:US:2005:3.US.76.05
sp. zn. III. ÚS 76/05
Usnesení
Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků dne 17. března 2005 v senátě, složeném z předsedy JUDr. Jiřího Muchy, soudců JUDr. Pavla Holländera a JUDr. Miloslava Výborného, o ústavní stížnosti J. R., zastoupeného Mgr. Radslavem Janečkem, advokátem se sídlem 602 00 Brno, Cejl 20, proti rozhodnutím Katastrálního úřadu v Prachaticích ze dne 12. 11. 2002 č. j. OR-212/2002-306, Zeměměřičského a katastrálního inspektorátu v Českých Budějovicích č. j. O-79/456/2003 ze dne 10. 1. 2003 a Nejvyššího správního soudu v Brně č. j. 4 As 28/2003-116 ze dne 25. 11. 2004, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Stěžovatel svou včas podanou ústavní stížností napadá shora označená rozhodnutí správních orgánů a Nejvyššího správního soudu v Brně s tvrzením, že jimi došlo k porušení práv zaručovaných čl. 36, čl. 38 a čl. 11 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). V odůvodnění ústavní stížnosti v podstatě uvádí, že správní orgány, které v dané věci postupovaly podle §8 zák. č. 344/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen "katastrální zákon"), mu opravou chyby ve smyslu uvedeného ustanovení odňaly vlastnictví k pozemku o velikosti 767 m2, který v dobré víře obdržel darem od své matky. Uvedený pozemek nebyl podle něj převeden kupní smlouvou z roku 14. 8. 1964, jeho matka jej až roku 1978 pod nátlakem darovala státu a později v roce 1996 restituovala. Dne 13. 6. 1996 vydal Okresní pozemkový úřad v Prachaticích rozhodnutí o obnově vlastnických práv k nemovitostem č. j. PÚ-205/565/92, v němž určil, že jeho matka je vlastnicí mimo jiné i pozemku p. č. 1151/5 o výměře 767 m2 v k. ú. Prachatice. Toto rozhodnutí nebylo nikdy napadeno žádným opravným prostředkem, nabylo právní moci a je vykonatelné. Následně pak jeho matka darovací smlouvou na něj tento pozemek převedla a jeho vlastnictví také vyplývá z údajů uvedených v katastru nemovitostí. Napadená rozhodnutí tak byla vydána v rozporu se dvěma rozhodnutími správních orgánů, která zůstávají v platnosti. Ústavní stížností napadenými rozhodnutími tak podle stěžovatele byla porušena práva zaručovaná shora označenými články Listiny, a proto se domáhá jejich zrušení.
Jak patrno z obsahu připojených rozhodnutí, napadených ústavní stížností, požádala firma KLIMA a. s. Prachatice dne 3. 10. 2002 o opravu chybných údajů v Katastru nemovitostí k. ú Prachatice, a to u parcel č. 1152/4 a č. 1152/2 s odůvodněním, že došlo k záměně výměr označených parcel a k chybnému formálnímu vytvoření parcely označené č. 1151/5 o výměře 767 m2, rovnající se rozdílu výměr a tato fiktivní parcela byla vydána v restituci právní předchůdkyni stěžovatele Okresním pozemkovým úřadem přesto, že v terénu odpovídající pozemek neexistoval.
Katastrální úřad v Prachaticích dne 31. 10. 2002 stěžovatele jako účastníka řízení vyrozuměl o provedení opravy údaje v katastru nemovitostí, která spočívala ve zrušení parcely č. 1152/2 díl 1 o výměře 767 m2 a zvětšení parcely č. 1152/5 díl 5 na 2.505 m2 s odůvodněním, že prověřením zápisů v katastru nemovitostí zjistil, že při zápisu geometrického plánu č. 115-09/206-920-61 došlo k záměně výměr a u parcely č. 1152/4 byla uvedena výměra 2.839 m2 namísto 3.606 m2 a v důsledku této chyby byla vytvořena administrativně parcela č. 1152/2 o výměře 767 m2, což je matematický rozdíl mezi správnou a chybnou výměrou. O nesouhlasu stěžovatele s uvedenou opravou rozhodl Katastrální úřad v Prachaticích ústavní stížností napadeným rozhodnutím sp. zn. OR-212/2002 dne 12. 11. 2002 tak, že jeho nesouhlasu nevyhověl.
O odvolání stěžovatele proti tomuto rozhodnutí rozhodl Zeměměřičský a katastrální úřad dne 10. 1. 2003 pod sp. zn. O-79/456/2003 tak, že odvolání stěžovatele zamítl a rozhodnutí katastrálního úřadu potvrdil.
Toto rozhodnutí odvolacího správního orgánu napadl stěžovatel správní žalobou, o níž rozhodl po podrobném přezkoumání věci Krajský soud v Českých Budějovicích rozsudkem sp. zn. 10 Ca 31/2003 ze dne 21. 5. 2003 s podrobným odůvodněním tak, že žalobu stěžovatele zamítl.
Proti tomuto rozsudku správního soudu (který ústavní stížností napaden není) podal pak stěžovatel kasační stížnost, o níž rozhodl Nejvyšší správní soud ústavní stížností napadeným rozsudkem tak, že kasační stížnost zamítl. V podrobném odůvodnění svého rozhodnutí, obdobně jak to již učinil krajský soud, odkázal na ve věci učiněná zjištění, z nichž vyplynulo, že v geometrickém plánu č. zak. 115-09/206-920/61 byla (při rozdělování) parcela č. 1152/2 rozdělena na dvě části (na parcelu č. 1152/2, jejíž skutečná výměra činila 2.839 m2 a na parcelu č. 1152/4, jejíž skutečná výměra činila 3.606 m2); ve výkazu výměr však tyto skutečné výměry byly zaměněny tak, že u parcely č. 1152/2 byla uvedena výměra 3.606 m2 a u parcely č. 1152/4 byla uvedena výměra 2.839 m2. Uvedené chybné údaje pak byly převzaty do kupní smlouvy ze dne 14. 8. 1964, kterou právní předchůdkyně stěžovatele převedla na ZVVZ Milevsko pozemek p. č. 1152/4, který byl jednoznačně a nesporně identifikován tímto parcelním číslem. Z nesprávného výkazu výměr z roku 1961 byl převzat nesprávný údaj o výměře pozemku p. č. 1152/4 - chybně byl uveden jako jeho výměra údaj 2.839 m2, ač ve skutečnosti šlo o výměru 3.606 m2. Ve svém důsledku to znamenalo, že na ZVVZ Milevsko (jehož právním nástupcem je firma KLIMA a. s.) byla převedena větší výměra, než bylo v evidenci nemovitostí zaznamenáno, přitom mezi účastníky nebylo pochyb o tom, o který konkrétní pozemek - jakého tvaru a umístění - se při prodeji jedná. Řetězec chyb pokračoval podle zdůvodnění Nejvyššího správního soudu vynuceným bezplatným převodem pozemku p. č. 1152/2 z matky stěžovatele na stát v roce 1978, kdy naopak na stát byl převeden pozemek v menší než v nabídce bezplatného odevzdání majetku uvedené výměře. Následkem toho byly pak matce stěžovatele rozhodnutím Okresního úřadu v Prachaticích ze dne 13. 6. 1996 v restituci vydány pozemky s uvedením vyšší výměry, než o jakou v roce 1978 přišla, a to v důsledku matematického "vytvoření" reálně nikdy neexistujícího pozemku p. č. 1151/5 o udané výměře 767 m2, tedy o výměře ve výši rozdílu mezi výměrami pozemků p. č. 1152/4 a č. 1152/2. Z uvedených zjištění tak i jmenovaný soud učinil závěr o věcné správnosti postupu podle §8 katastrálního zákona, jehož smyslem a účelem je zajistit nápravu nesouladu mezi údaji v katastrálním operátu a skutečným stavem. V odůvodnění svého rozhodnutí Nejvyšší správní soud pak také uvedl, že vlastnické právo stěžovatele nemohlo být předchozími rozhodnutími dotčeno, neboť jeho právo ve vztahu k takzvané parcele č. 1151/5 o údajné výměře 767 m2 nikdy neexistovalo. Nikdy totiž neexistovala sama tato parcela jako pozemek [tedy část zemského povrchu oddělená od sousedních částí hranicí územní správní jednotky nebo hranicí katastrálního území, hranicí vlastnickou, hranicí držby, hranicí druhů pozemku popř. rozhraním způsobů využití pozemků - §27 písm. a) katastrálního zákona], který je geometricky a polohově určen, zobrazen v katastrální mapě a označen parcelním číslem [§27 písm. b) cit. zák.].
Poté, co se Ústavní soud seznámil s argumentací ústavní stížnosti a obsahem napadených rozhodnutí, dospěl k závěru, že ústavní stížnost není důvodná.
Především připomíná, že jako soudní orgán ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy ČR) je oprávněn zasáhnout do činnosti orgánů veřejné moci pouze v situaci, kdy jejich rozhodnutím dochází k zásahu do ústavně zaručených práv a svobod jednotlivce. Takový stav však v posuzované věci zjištěn nebyl.
Jak patrno ze shora uvedeného, orgány veřejné moci dosud se věcí zabývající vydaly svá rozhodnutí na podkladě podrobných potřebných zjištění, přitom pokud jde o samotné důkazní řízení - např. v poměru ke stěžovatelem tvrzené neplatnosti kupní smlouvy ze dne 14. 8. 1964 - není k jeho přehodnocování ani Ústavní soud oprávněn (srov. nález sp. zn. III. ÚS 84/94, Sb. n. u. ÚS, sv. 3, str. 257 a násl.), nehledě k tomu, a to je třeba zdůraznit, že závěr o platnosti uvedené smlouvy nebyl učiněn v řízení předcházejícím vydání ústavní stížností napadených rozhodnutí, nýbrž již dříve, v občanskoprávním řízení v pravomocně skončené věci, vedené u Okresního soudu v Prachaticích pod sp. zn. 6 C 8/96, jak na to poukázal v odůvodnění svého rozhodnutí sp. zn. 10 Ca 31/2003 ze dne 21. 5. 2003 již Krajský soud v Českých Budějovicích, posuzující správní žalobu stěžovatele. Tento soud také ve svém rozhodnutí uvedl skutečnost stěžovatelem v ústavní stížnosti neuváděnou, totiž skutečnost, že žádost firmy KLIMA a. s. o opravu chybných údajů v katastru byla uvedenou firmou doložena také rozhodnutím Okresního soudu v Prachaticích, vydaným rovněž v odlišném občanskoprávním řízení, vedeném pod sp. zn. 6 C 338/96, v němž byla (a to - jak ověřil Ústavní soud u jmenovaného soudu - pravomocně) zamítnuta žádost stěžovatele o vyklizení pozemku parc. č. 1151/5 s odůvodněním, že pozemek v terénu neexistuje a tudíž se ani nejedná o parcelu v katastru nemovitostí. Ve svém rozhodnutí již Krajský soud v Českých Budějovicích podrobně a logicky vysvětlil, jakým způsobem došlo k chybě v operátech katastru nemovitostí, že se tak stalo již v roce 1961 a v důsledku zřejmého omylu - záměnou výměr u dvou pozemkových parcel a dále, že k vydání pozdějšího rozhodnutí Pozemkovým úřadem o vydání části parcely č. 1152/2 o výměře 767 m2 matce stěžovatele došlo opět v důsledku pochybení katastrálního úřadu, který při vyhotovování srovnávacího sestavení parcel pro restituci pozemku nezjistil, že část p. č. 1152/2 o výměře 767 m2 (označené č. 1151/5) byla vytvořena dopočtem výměr, tedy jako rozdíl mezi správnou výměrou 3.606 m2 odprodané parcely č. 1152/2 a chybně uvedenou výměrou 2.839 m2 a došlo tak tedy k jejímu vydání, ač fakticky tato parcela neexistovala. Již toto rozhodnutí, stejně tak jako rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, tedy podrobně rozvádí skutková zjištění i právní závěry z nich vyvozené, z nichž je patrno, že postup katastrálního úřadu podle §8 katastrálního zákona byl oprávněný a které Ústavní soud považuje za ústavně konformní, přitom odůvodnění těchto rozhodnutí v podstatě odpovídají i na námitky stěžovatele uváděné jím opakovaně v ústavní stížnosti, a proto lze na ně zcela odkázat, a to i pokud jde o tvrzené porušení vlastnického práva.
Z uvedeného je patrno, že stěžovateli byl zaručen přístup k soudu v jeho záležitosti, oba správní soudy se přezkoumáním postupu správních orgánů i jejich rozhodnutími, aplikujícími ust. §8 katastrálního zákona - jež dopadá na opravy chyb v katastru, nikoliv na spory o vlastnictví - zabývaly a rozhodly popsaným způsobem, v němž Ústavní soud neshledává stěžovatelem tvrzené porušení ústavně zaručených práv, a to ani předchozím postupem správních orgánů. Ústavní stížnost stěžovatele byla proto z uvedených důvodů podle §43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 17. března 2005
JUDr. Jiří Mucha
předseda senátu