ECLI:CZ:US:2005:4.US.143.05
sp. zn. IV. ÚS 143/05
Usnesení
Ústavní soud České republiky rozhodl dne 21. března 2005 soudcem zpravodajem JUDr. Eliškou Wagnerovou, Ph. D., ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky Víceúčelového komerčního zařízení, v. o. s., se sídlem Sloupno 13, 503 53, právně nezastoupené, proti rozhodnutí Krajského úřadu Královéhradeckého kraje ze dne 7. 1. 2005, č. j. 29105/DS/04/VV, a proti jinému zásahu veřejné moci spočívajícím v průtazích ve správním řízení vedeném u Krajského úřadu Královéhradeckého kraje pod č. j. 29105/DS/04/VV, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností doručenou Ústavnímu soudu dne 14. 3. 2005 se stěžovatelka domáhá jednak zrušení v záhlaví citovaného rozhodnutí správního orgánu z důvodu nepřezkoumatelnosti a dále brojí proti průtahům ve správním řízení v její věci vedeném pod výše uvedenou spisovou značkou, neboť se cítí dotčena na svých základních právech garantovaných ustanoveními čl. 2 odst. 2, čl. 4 odst. 1 a čl. 26 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
Výše citovaným rozhodnutím zamítl Krajský úřad Královéhradeckého kraje žádost stěžovatelky o udělení oprávnění k provozování stanice technické kontroly.
Ústavní soud před tím, než přistoupí k meritornímu posouzení ústavní stížnosti zkoumá, zda ústavní stížnost splňuje zákonem požadované náležitosti a zda jsou dány podmínky pro její projednání stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu").
Ústavní soud konstatuje, že ústavní stížnost dle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy ČR představuje procesní prostředek k ochraně ústavně zaručených základních práv a svobod. Z ustanovení §72 odst. 3 a §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu, lze vyvodit, že ústavní stížnost je subsidiárním prostředkem k ochraně základních práv, který je možno zásadně využít až po vyčerpání všech procesních prostředků, které zákon k ochraně práva poskytuje. V ustanovení §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je vyjádřen formální obsah principu subsidiarity jako jednoho z atributu ústavní stížnosti, tedy že ústavní stížnost je nepřípustná, nevyčerpal-li stěžovatel všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (to neplatí pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení).
Ústavní soud v daném případě vychází z tvrzení stěžovatelky, že podala proti v záhlaví citovanému rozhodnutí dne 19. 1. 2005 odvolání, o němž dosud nebylo rozhodnuto. Vzhledem k této skutečnosti je podání ústavní stížnosti předčasné, a vzhledem k výše uvedenému, pokud by Ústavní soud přezkoumal napadené rozhodnutí předtím, než o něm rozhodne příslušný správní orgán (Ministerstvo dopravy a spojů ČR), zasáhl by tak do jeho rozhodovací činnosti a nedodržel by tak princip subsidiarity ústavní stížnosti, jak shora uvedeno.
Pokud jde o tu část ústavní stížnosti, v níž stěžovatelka brojí proti zbytečným průtahům ve správním řízení a navrhuje, aby Ústavní soud "předběžným opatřením" uložil správnímu orgánu nepokračovat v průtazích, je třeba konstatovat, že od 1. 1. 2003 nabyl účinnosti zákon č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, který zakotvuje v ustanovení §79 a násl. procesní ochranu (žalobu) jednotlivci proti nečinnosti správního orgánu. Touto žalobou se může stěžovatelka obrátit k příslušnému krajskému soudu ve lhůtě dle §80 odst. 1 citovaného zákona s tím, aby soud uložil rozsudkem správnímu orgánu povinnost vydat rozhodnutí a stanovil k tomu přiměřenou lhůtu. Vzhledem k této skutečnosti, kdy existuje v právním řádu efektivní prostředek sloužící k nápravě situace vzniklé průtahy v řízení před správními orgány, považuje Ústavní soud za nezbytnou podmínku přípustnosti ústavní stížnosti proti zbytečným průtahům ve správním řízení vyčerpání tohoto procesního prostředku (srov. např. IV. ÚS 636/02).
Vzhledem k výše uvedenému Ústavnímu soudu nezbylo než stěžovatelčin návrh, aniž by vyzýval k odstraňování vad podání, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení dle ustanovení §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu jako nepřípustný odmítnout.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 21. března 2005
Eliška Wagnerová
soudce zpravodaj