ECLI:CZ:US:2005:4.US.151.04
sp. zn. IV. ÚS 151/04
Usnesení
IV.ÚS 151/04
Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
IV. ÚS 151/04
Ústavní soud rozhodl dne 21. března 2005 v senátě složeném z předsedy JUDr. Miloslava Výborného, soudce JUDr. Pavla Holländera a soudkyně JUDr. Elišky Wagnerové o ústavní stížnosti PhDr. M. S., zastoupeného JUDr. G. S., proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 30. 1. 2004, čj. 22 Co 636/2003-69, a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 29. 10. 2003, čj. 21 C 91/2002-57, takto:
Řízení se zastavuje.
Odůvodnění:
S tvrzením o porušení svých práv ústavně zaručených v čl. 36 odst. 1, čl. 37 odst. 3 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod stěžovatel ústavní stížností doručenou Ústavnímu soudu dne 23. 4. 2004 napadl shora označené usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2, kterým byla podle ustanovení §43 odst. 2 o.s.ř. odmítnuta jeho žaloba o náhradu škody ve výši 22 909 600,- Kč způsobené nezákonným rozhodnutím a nesprávným úředním postupem, a usnesení Městského soudu v Praze, kterým bylo usnesení soudu prvního stupně potvrzeno.
Ze spisu Obvodního soudu pro Prahu 2, sp. zn. 21 C 91/2002, a dotazem na právního zástupce stěžovatele Ústavní soud zjistil, že stěžovatel podal proti ústavní stížností napadeným usnesením obecných soudů žalobu pro zmatečnost a dovolání.
Usnesením ze dne 9. 6. 2004, čj. IV.ÚS 151/04-16, Ústavní soud řízení o ústavní stížnosti přerušil a stěžovateli uložil, aby k ústavní stížnosti přiložil kopie rozhodnutí obecných soudů o podaném dovolání a žalobě pro zmatečnost s tím, že v řízení bude pokračováno po splnění této povinnosti.
Podáním ze dne 9. 3. 2005 stěžovatel prostřednictvím svého právního zástupce předložil Ústavnímu soudu usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 8. 12. 2004, čj. 25 Cdo 2114/2004-109, kterým Nejvyšší soud ČR zrušil ústavní stížností napadená usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 a Městského soudu v Praze a věc vrátil Obvodnímu soudu pro Prahu 2 k dalšímu řízení. Stěžovatel uvedl, že má za to, že důvod ústavní stížnosti není dále dán a že za tohoto stavu je namístě řízení o ústavní stížnosti zastavit.
Podle ustanovení §77 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, je stěžovatel oprávněn vzít ústavní stížnost zpět až do okamžiku, než se Ústavní soud odebere k závěrečné poradě. Protože v předmětné věci lze podle obsahu považovat stěžovatelovo podání za zpětvzetí ústavní stížnosti, Ústavní soud podle §77 citovaného zákona řízení zastavil. Vzhledem ke stěžovatelovu procesnímu postupu, který ze zákona vede k povinnosti Ústavního soudu řízení po zpětvzetí ústavní stížnosti zastavit, nepovažoval Ústavní soud za potřebné vydávat samostatné usnesení o tom, že se v řízení pokračuje.
Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.
V Brně dne 21. března 2005
JUDr. Miloslav Výborný
zastupující předseda senátu