ECLI:CZ:US:2005:4.US.152.05
sp. zn. IV. ÚS 152/05
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dne 21. března 2005 mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků soudcem zpravodajem JUDr. Eliškou Wagnerovou, Ph.D., ve věci ústavní stížnosti B. M., zastoupeného Mgr. Ing. Vojtěchem Zacharem, advokátem se sídlem Ostravská 314/3 Bílovec, 743 01, proti jinému zásahu orgánu veřejné moci spočívajícím v nečinnosti Krajského soudu v Ostravě v řízení vedeném pod sp. zn. 13 K 30/99, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností doručenou Ústavnímu soudu dne 17. 3. 2005 brojí stěžovatel proti průtahům, ke kterým došlo v řízení vedeném před Okresním soudem v Novém Jičíně pod sp. zn. 11 C 16/94, resp. před Krajským soudem v Ostravě sp. zn. 16 Co 144/97. Především se však domáhá, aby bylo Krajskému soudu v Ostravě uloženo, aby nepokračoval v průtazích v řízení vedeném pod sp. zn. 13 K 30/99 a aby mu bylo přikázáno ve věci neprodleně jednat.
Před tím, než Ústavní soud přistoupí k meritornímu posouzení ústavní stížnosti, je povinen soudce zpravodaj zkoumat, zda ústavní stížnost splňuje všechny formální a obsahové náležitosti a zda jde o stížnost přípustnou podle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu").
Podle ust. §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, pokud stěžovatel před jejím podáním nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně práva poskytuje, vyjma návrhu na obnovu řízení (§72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu) a takového mimořádného opravného prostředku, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení (§72 odst. 4 zákona o Ústavním soudu). Za shora uvedené procesní prostředky lze podle ust. §72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu považovat kromě řádného opravného prostředku a mimořádného opravného prostředku i jiné procesní prostředky k ochraně práva, s jejichž uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení.
S ohledem na to je třeba podanou ústavní stížnost považovat za nepřípustnou, neboť stěžovatel před jejím podáním nevyčerpal všechny procesní prostředky k ochraně svých práv.
Novelou zákona č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů (zákon o soudech a soudcích) provedenou zákonem č. 192/2003 Sb. byl do právního řádu včleněn s účinností od 1. 7. 2004 nový institut tzv. návrh na určení lhůty pro provedení procesního úkonu (§174a zákona o soudech a soudcích). Vzhledem k této snaze zákonodárce zavést do právního řádu nový efektivnější prostředek sloužící jednotlivci k nápravě situace vzniklé průtahy v řízení, považuje Ústavní soud za nezbytnou podmínku přípustnosti ústavní stížnosti proti zbytečným průtahům v řízení vyčerpání tohoto návrhu před obecnými soudy (srov. např. usnesení ve věcech sp. zn. I. ÚS 506/04, sp. zn. IV. ÚS 259/04).
Protože stěžovatel nový institut, tj. návrh na určení lhůty pro provedení procesního úkonu nevyčerpal, nezbylo soudci zpravodaji než ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítnout jako nepřípustný návrh podle ust. §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu.
Toliko jako obiter dictum Ústavní soud uvádí, že soudy povolané v dané věci rozhodovat by měly mít na paměti celkovou délku řízení, která přesahuje deset let a sama o sobě může způsobit právní odpovědnost České republiky před Evropským soudem pro lidská práva. Tato skutečnost a tím spíše povaha uplatňovaného nároku by měly vést soudy k urychlenému rozhodnutí ve věci.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 21. března 2005
Eliška Wagnerová
soudce zpravodaj