ECLI:CZ:US:2005:4.US.155.05
sp. zn. IV. ÚS 155/05
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dne 29. března 2005 v senátu složeném z předsedy JUDr. Miloslava Výborného a soudců JUDr. Pavla Holländera a JUDr. Elišky Wagnerové (soudce zpravodaj), mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků, ve věci ústavní stížnosti J. J. A. N., zastoupeného JUDr. Vladimírem Jablonským, advokátem se sídlem 28. října 1001/3, Praha 1, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 16. 9. 2004, sp. zn. 5 To 397/2004, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Stěžovatel se domáhal zrušení v záhlaví uvedeného usnesení vydaného v trestním řízení, v němž má postavení obžalovaného, a tvrdil že jeho vydáním byla porušena jeho ústavně zaručená práva garantovaná ust. čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále "Listina"), čl. 38 odst. 1 Listiny a čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále "Úmluva"), z nichž vyplývá stěžovatelovo právo, aby o věci rozhodoval nestranný a nezávislý soud. Ústavní stížnost byla podána včas (§72 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, dále "zákon o Ústavním soudu") a splňovala i ostatní podmínky a formální náležitosti předepsané zákonem. Proto mohl Ústavní soud přikročit k posouzení stížnosti z hlediska její opodstatněnosti.
Stěžovatel v ústavní stížnosti namítl, že k porušení jeho základních práv došlo tím, že přes vznesenou námitku podjatosti v jeho věci stále rozhoduje senát, jehož předsedkyně na Policii ČR hodnotila věrohodnost svědka před rozhodnutím ve věci. Předsedkyně senátu byla se svědkem před jednáním v telefonickém a osobním kontaktu a z důvodu jeho obav z nátlaku ze strany obžalovaných jej před jednáním konaným dne 20. 8. 2004 nechala čekat před trestní kanceláří. Stěžovatel svědka neviděl ve veřejných částech soudní budovy. Takto předsedkyně senátu postupovala vůči svědkovi, který se předtím dvakrát bez omluvy k jednání nedostavil a který v přípravném řízení popřel, že by mu obžalovaní vyhrožovali. Není rovněž zřejmé, proč nešlo ochranu svědka zajistit pomocí justiční stráže. O nepodjatosti soudu lze mít objektivně pochybnosti.
Z usnesení Městského soudu v Praze ze dne 16. 9. 2004 (5 To 397/2004) Ústavní soud zjistil, že jím byla zamítnuta stížnost stěžovatele proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 20. 8. 2004 (2 T 21/2004), kterým bylo rozhodnuto, že v tomto usnesení jmenovaní členové senátu nejsou vyloučení z vykonávání úkonů v trestní věci stěžovatele a dalších obžalovaných (§30 odst. 1 a §31 odst. 1 tr. ř.).
Ústavní soud dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Ústavní soud ustáleně judikuje, že jeho úkolem je jen ochrana ústavnosti a nikoliv "běžné" zákonnosti (čl. 83 Ústavy ČR). Ústavní soud není povolán k přezkumu správnosti aplikace "jednoduchého" práva a zasáhnout do rozhodovací činnosti obecných soudů může jen tehdy, shledá-li současně porušení základního práva či svobody (§82 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu).
Městský soud stěžovatele upozornil, že ust. §209 odst. 1 tr. ř. opravňovalo předsedkyni senátu učinit vhodné opatření k zajištění bezpečnosti předmětného svědka. Současně konstatoval, že z řešení situace přijatého předsedkyní senátu nelze dovozovat, že by předsedkyně senátu a přísedící nemohli ve věci nepodjatě rozhodnout. Proti tomuto závěru obecného soudu nemá Ústavní soud z hlediska rámce vymezeného pro své rozhodování výhrady, a nevidí v jednání předsedkyně senátu ani důvod pro konstatování, že jím byl vytvořen prostor pro "zdání" podjatosti. Obecný soud tedy nepochybil ani z tohoto pohledu.
Ústavní soud si byl vědom, že trestní věc (v níž byla vznesena námitka podjatosti) ještě neskončila a proto zkoumal, s ohledem na formální a materiální princip subsidiarity ústavní stížnosti, zda ústavní stížnost není předčasná, protože jednak stěžovatel má v probíhajícím trestním řízení dostatek jiných prostředků k ochraně svých práv a jednak před meritorním rozhodnutím ve věci lze obecně obtížně posuzovat, jaký mohla mít pochybení tvrzená v ústavní stížnosti vliv na výsledek řízení. Nakonec byla ústavní stížnost, i s přihlédnutím k předchozí judikatuře Ústavního soudu v obdobných věcech, posouzena jako přípustná (kupř. nález ze dne 12. 1. 2005, sp. zn. III. ÚS 441/04, zveřejněný na www.judikatura.cz).
Ústavní soud neshledal porušení stěžovatelových základních práv. Proto senát Ústavního soudu podanou ústavní stížnost, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků, odmítl podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona, jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné (§43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu).
V Brně dne 29. března 2005
JUDr. Miloslav Výborný
předseda senátu