ECLI:CZ:US:2005:4.US.16.05
sp. zn. IV. ÚS 16/05
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dne 15. března 2005 o ústavní stížnosti E. H., zastoupené Mgr. Michalem Vejlupkem, advokátem, AK Pařížská 6, 400 01 Ústí nad Labem, proti postupu Okresního soudu v Ústí nad Labem ve věci sp. zn. 18 P 4/2003, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Svou ústavní stížností doručenou Ústavnímu soudu dne 11. 1. 2005 stěžovatelka napadá postup Okresního soudu v Ústí nad Labem s odůvodněním, že ve shora uvedeném řízení o úpravu výchovy a výživy nezletilého, které bylo zahájeno dne 18. 6. 2003, dochází k průtahům, a to minimálně ode dne 16. 2. 2004, kdy stěžovatelka doplnila svůj návrh na určení výživného otci nezletilého dítěte. Po tomto doplnění stěžovatelka učinila několik podání, avšak soud na ně nikterak nereagoval. Její stížnost ze dne 23. 11. 2004 předsedkyně soudu neshledala důvodnou, neboť průtahy ve věci nebyly zaviněny ze strany soudce, ale nedostatečnou součinností stěžovatelky a skutečností, že ve zmíněném senátě bylo více než 400 neskončených věcí, z kterých mnohé svým nápadem předcházely stěžovatelčině věci, navíc se v mnoha případech jednalo o věci s cizím prvkem vyznačující se značnou časovou náročností. Stěžovatelka k tomu dodává, že množství napadených věcí překračuje možnosti soudu, avšak ona tuto situaci nezavinila.
Dne 16. 2. 2005 se Ústavní soud dotázal právního zástupce stěžovatelky, zda ve věci podal návrh na určení lhůty k provedení procesního úkonu podle ustanovení §174a zákona č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů (zákon o soudech a soudcích), v platném znění. Právní zástupce sdělil, že takový návrh byl podán dne 21. 2. 2005; z připojené kopie návrhu je patrno, že stěžovatelka tak učinila z důvodů shodných s odůvodněním ústavní stížnosti a že žádá, aby Krajský soud v Ústí nad Labem určil Okresnímu soudu v Ústí nad Labem lhůtu pro vydání rozsudku ve věci samé.
Ústavní soud zvážil výše uvedené skutečnosti a dospěl k závěru, že podaná ústavní stížnost je nepřípustná.
K základním zásadám, ovládajícím řízení o ústavních stížnostech, patří zásada subsidiarity, podle níž je podmínkou podání ústavní stížnosti vyčerpání všech procesních prostředků, které zákon k ochraně práva poskytuje, a to jestliže nejsou dány důvody přijetí ústavní stížnosti i bez splnění této podmínky podle ustanovení §75 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, v platném znění (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Smysl a účel této zásady reflektuje maximu, podle níž ochrana ústavnosti není a ani z povahy věci nemůže být pouze úkolem Ústavního soudu, nýbrž je úkolem všech orgánů veřejné moci, v tom rámci zejména obecné justice. Ústavní soud představuje v této souvislosti ultima ratio, institucionální mechanismus, jenž nastupuje v případě selhání všech ostatních (srov. nález III. ÚS 117/2000, Sbírka nálezů a usnesení, sv. 19, č. 111).
Dnem 1. 7. 2004 byl zákonem č. 192/2003 Sb., kterým se mění zákon o soudech a soudcích, do českého právního řádu zaveden nový institut návrhu na určení lhůty k provedení procesního úkonu, který může účastník řízení využít, není-li spokojen se způsobem, jakým byla vyřízena jeho stížnost na průtahy v řízení. Ústavní soud již judikoval, že existence tohoto nového procesního prostředku přináší s sebou kvalitativní změnu odstraňující dřívější bezzubost stížnosti na průtahy řízení, pročež do budoucna postup stěžovatelů dle ustanovení §174a zákona o soudech a soudcích bude nezbytnou podmínkou přípustnosti ústavní stížnosti z pohledu ustanovení §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu (srov. nález IV. ÚS 180/04 ze dne 17. 8. 2004 publikovaný na www.usoud.cz). Vzhledem k tomu, že stěžovatelka tohoto procesního prostředku využila teprve v reakci na výzvu Ústavního soudu, nevyčerpala v době podání ústavní stížnosti všechny procesní prostředky k ochraně práva, a proto Ústavní soud její ústavní stížnost shledal nepřípustnou.
Z výše vyložených důvodů Ústavní soud podanou ústavní stížnost podle ustanovení §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.
V Brně dne 15. března 2005
JUDr. Miloslav Výborný
soudce zpravodaj