ECLI:CZ:US:2005:4.US.193.05
sp. zn. IV. ÚS 193/05
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dne 11. července 2005 v senátě složeném z předsedkyně senátu Michaely Židlické, soudce Miloslava Výborného a soudkyně Elišky Wagnerové o ústavní stížnosti Ing. O. G., zastoupené Mgr. Danielem Hrbáčem, advokátem, AK Kunzova 6, 602 00 Brno, proti rozhodnutí Krajského úřadu Jihomoravského kraje dne 27.1.2005, čj. JMK 447, 448/2005 OSV-Sm, spojené s návrhem na zrušení §5 odst. 7 zákona č. 453/2003 Sb., kterým se mění zákon č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, takto:
Ústavní stížnost a návrh se odmítají.
Odůvodnění:
Ústavní stížností, doručenou Ústavnímu soudu dne 4.4.2005, se stěžovatelka domáhala zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí Krajského úřadu Jihomoravského kraje, kterým byla potvrzena rozhodnutí Úřadu práce Brno-město, odboru státní sociální podpory, ze dne 30.11.2004, čj. 20360/4/BMB-1/2,2/2, jimiž byla zamítnuta žádost stěžovatelky o dávku státní sociální podpory přídavek na dítě ode dne 1.10.2004 nezletilým dětem stěžovatelky J. a G. G.
Protože napadená rozhodnutí byla vydána s použitím čl. 1 odst. 12 zákona č. 453/2003 Sb., kterým se mění zákon č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, navrhla stěžovatelka ve smyslu ust. §74 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu") zrušení tohoto ustanovení zákona.
Podle §35 a §75 zákona o Ústavním soudu, Ústavní soud nejdříve zkoumal, zda jsou dány podmínky řízení, za kterých může ve věci jednat. V této souvislosti je třeba vzít v úvahu ust. §75 odst. 1 citovaného zákona, podle kterého je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (§72 odst. 3); to neplatí pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení (§72 odst. 4).
Řízení ve věcech státní sociální podpory je upraveno zákonem č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře, ve znění pozdějších předpisů. Orgánem rozhodujícím v prvém stupni je příslušný úřad práce, odvolacím orgánem je krajský úřad. Proti rozhodnutí krajského úřadu ve věcech státní sociální podpory, jako odvolacího orgánu, je přípustná správní žaloba a kasační stížnost, podle zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního. Podle §73a zákona č. 117/1995 Sb. jsou ze soudního přezkumu vyloučena jen rozhodnutí o prominutí podmínky trvalého pobytu podle §3 odst. 3 tohoto zákona.
Jak vyplývá z přípisu právního zástupce stěžovatelky, který byl Ústavnímu soudu doručen dne 15.6.2005, stěžovatelka podala u Krajského soudu v Brně správní žalobu směřující proti předmětným rozhodnutím Krajského úřadu Jihomoravského kraje; tato věc je Krajským soudem v Brně vedena pod sp.zn. 33 Cad 52/2005 a dosud o ní nebylo rozhodnuto.
Ústavnímu soudu proto nezbylo, než ústavní stížnost podle §43 odst. 1 písmeno e) zákona o Ústavním soudu, jako předčasnou, a tudíž nepřípustnou, odmítnout.
Ústavní soud zvažoval i použití §75 odst. 2 písmeno a) zákona o Ústavním soudu. Podle tohoto ustanovení Ústavní soud neodmítne přijetí ústavní stížnosti, i když stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje, jestliže stížnost svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatele a byla podána do jednoho roku ode dne, kdy ke skutečnosti, která je předmětem ústavní stížnosti, došlo.
Z logického výkladu §75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb. vyplývá, že vyčerpáním všech procesních prostředků se nerozumí už podání posledního z nich oprávněnou osobou, ale až rozhodnutí o něm příslušným orgánem. Se zřetelem na dikci §75 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu a na ústavní postavení a funkci Ústavního soudu lze učinit závěr, že postup podle uvedeného ustanovení je možný pouze tehdy, jestliže stěžovatel nevyužije všechny procesní prostředky k ochraně svých práv, a v důsledku toho se napadené rozhodnutí stane rozhodnutím "konečným". Je však vyloučeno postupovat podle tohoto ustanovení tehdy, jestliže stěžovatel vedle ústavní stížnosti podá k ochraně svého práva i jiný přípustný procesní prostředek, o němž dosud není rozhodnuto (srov. nález sp.zn. I. ÚS 339/01, www.usoud.cz). Jiná interpretace by měla za následek nežádoucí situaci, kdy by totéž rozhodnutí současně přezkoumávaly jak obecný soud, tak Ústavní soud.
K návrhu na zrušení ust. §5 odst. 7 zákona č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře, ve znění pozdějších předpisů, pak Ústavní soud konstatoval, že byla-li ústavní stížnost odmítnuta jako nepřípustná, musí se toto rozhodnutí promítnout i do návrhu vzneseného ve smyslu §74 zákona o Ústavním soudu. Je-li totiž samotná ústavní stížnost věcného projednání neschopná, odpadá tím současně i základní podmínka projednání návrhu na zrušení zákona nebo jiného právního předpisu anebo jejich jednotlivých ustanovení. Byla-li tedy ústavní stížnost shledána nepřípustnou, je třeba požadavek na zrušení uvedeného ustanovení §5 odst. 7 zákona č. 453/2004 Sb. hodnotit jako návrh podaný zjevně neoprávněnou osobou; jako takový musel být odmítnut podle ust. §43 odst. 2 písmeno b) z důvodu uvedeného v ust. §43 odst. 1 písmeno c) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.
V Brně dne 11. července 2005
Michaela Židlická
předsedkyně senátu