ECLI:CZ:US:2005:4.US.208.05
sp. zn. IV. ÚS 208/05
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dne 8. srpna 2005 v senátě složeném z předsedkyně senátu Michaely Židlické, soudce Miloslava Výborného a soudkyně Elišky Wagnerové o ústavní stížnosti S. H., zastoupeného JUDr. Oldřichem Benešem, advokátem, AK Mojmírovců 41, 709 00 Ostrava-Mariánské Hory, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 25.1.2005, čj. 4 As 22/2003-75, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Stěžovatel se domáhal ústavní stížností doručenou Ústavnímu soudu dne 11.4.2005 zrušení v záhlaví uvedeného rozsudku Nejvyššího správního soudu, neboť měl za to, že jím bylo zasaženo do jeho základních práv daných čl. 11 odst. 4 a čl. 36 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
I.
V záhlaví citovaným rozsudkem Nejvyššího správního soudu byla zamítnuta kasační stížnost stěžovatele proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 7.5.2003, čj. 22 Ca 166/2002-39. Tímto rozsudkem bylo zamítnuto odvolání žalobce proti rozhodnutí Okresního úřadu Frýdek-Místek ze dne 25.2.2002, čj. RR/701/333-1999/No, jímž bylo zamítnuto odvolání stěžovatele proti rozhodnutí Obecního úřadu Dobrá, stavebního úřadu, ze dne 23.6.1999, čj. SÚ 322/99-333/Ko, kterým byly ve prospěch Ředitelství silnic a dálnic ČR vyvlastněny v tomto rozhodnutí uvedené pozemky v k.ú. Dobrá, jejichž dosavadním vlastníkem či spoluvlastníkem byl stěžovatel, a to za účelem uskutečnění veřejně prospěšné stavby silnice I/48 Frýdek-Místek - Dobrá - obchvat.
Stěžovatel v ústavní stížnosti tvrdí, že jak rozhodnutími správních orgánů, tak soudů došlo k zásahu do jeho základních práv a svobod, konkrétně do jeho vlastnického práva ve smyslu ustanovení čl. 11 odst. 4 Listiny a práva na řádný proces ve smyslu ustanovení čl. 36 odst. 2 Listiny. Nezákonnost rozhodnutí spatřuje v tom, že o jeho odvolání proti rozhodnutí prvostupňového správního orgánu údajně rozhodoval nepříslušný správní úřad. Dále je toho názoru, že v předmětné záležitosti rozhodovaly nesprávně soudy v rámci správního soudnictví, ačkoliv mělo být postupováno cestou obecných soudů.
Vzhledem k tomu navrhuje, aby Ústavní soud citované rozhodnutí kasačního soudu zrušil.
II.
Ústavní soud přezkoumal stížnost z hlediska tvrzeného porušení ústavně zaručených práv stěžovatele a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je návrhem zjevně neopodstatněným.
K obsahu ústavní stížnosti Ústavní soud konstatuje, že stěžovatel brojí stejnými námitkami, které již uplatnil ve své kasační stížnosti, proti rozhodnutí Nejvyššího správního soudu jako takovému a de facto žádá Ústavní soud o přezkum zákonnosti tohoto napadeného rozhodnutí, jako by Ústavní soud byl dalším článkem v soustavě obecných soudů. Navíc podaná ústavní stížnost (byť směřuje proti jinému rozhodnutí kasačního soudu) je co do argumentace i charakteru napadených správních rozhodnutí totožná se stížností, o které Ústavní soud rozhodoval pod sp.zn. IV. ÚS 209/05 a kterou odmítl pro zjevnou neopodstatněnost. Ústavní soud proto odkazuje na odůvodnění výše uvedeného usnesení, od něhož se nemíní odchýlit.
Ustanovení čl. 36 odst. 2 Listiny garantuje každému právo na přístup k soudu ve věci přezkumu rozhodnutí učiněných orgánem veřejné správy, resp. představuje speciální ustanovení k obecnému ustanovení čl. 36 odst. 1 Listiny zakotvujícímu právo každého na spravedlivé soudní řízení. Námitka zásahu do základního práva zakotveného právě v citovaném ustanovení je namístě zejména v případě, odmítl-li by se (protiprávně) správní soud danou věcí zabývat. Jak uvedl Ústavní soud již ve svém rozhodnutí sp. zn. II. ÚS 623/02 (www.usoud.cz), "bylo by popřením smyslu čl. 36 odst. 2 Listiny, pokud by si Ústavní soud pod záminkou povinnosti ověřit, zda správní soud zákonnost rozhodnutí orgánu veřejné moci přezkoumal správně, vyhradil pravomoc přezkoumávat výsledek řízení před správním soudem z hlediska zjišťování a hodnocení skutkového stavu výkladu jiného než ústavního práva či jeho aplikace. Plnohodnotný soudní přezkum rozhodnutí orgánů veřejné správy z hlediska jejich souladu se zákony je ve smyslu čl. 36 odst. 2 Listiny svěřen správnímu soudnictví, nikoli soudu Ústavnímu."
Po prostudování napadeného rozhodnutí Ústavní soud shledal, že Nejvyšší správní soud se v odůvodnění svého rozhodnutí řádně vypořádal se všemi námitkami stěžovatele, zejména se rozsáhle věnoval otázce příslušnosti správních soudů v dané věci i otázce namítaného rozporu mezi v kasační stížnosti citovanými územními rozhodnutími, o kteréžto námitky stěžovatel opřel i podanou ústavní stížnost. To, že kasační soud námitkám stěžovatele nepřisvědčil, nelze považovat za porušení jeho základních práv garantovaných výše citovanými ustanoveními Listiny.
Ke stěžovatelově námitce stran nepříslušnosti správního úřadu, který rozhodoval o jeho odvolání, Ústavní soud uvádí, že procesní námitka vztahující se k řízení před orgány veřejné správy, jež byla uplatněna až v řízení o ústavní stížnosti, jak se stalo i v tomto posuzovaném případě, není přípustná.
Ústavní soud dále neshledal, že by napadenými rozhodnutími došlo k zásahu do práva stěžovatele garantovaných čl. 11 odst. 4 Listiny, neboť ochrana tohoto práva mu byla zajištěna řádným řízením před správním orgánem, resp. soudním přezkumem správních rozhodnutí, přičemž napadené rozhodnutí má oporu v zákonných ustanoveních, která jsou v souladu s ústavním pořádkem.
III.
Vzhledem k výše uvedenému nezbylo Ústavnímu soudu než návrh dle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, mimo ústní jednání, bez přítomnosti účastníků odmítnout, jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.
V Brně dne 8. srpna 2005
Michaela Židlická
předsedkyně senátu