ECLI:CZ:US:2005:4.US.26.05
sp. zn. IV. ÚS 26/05
Usnesení
Ústavní soud České republiky rozhodl dne 20. ledna 2005 soudcem zpravodajem JUDr. Eliškou Wagnerovou, Ph.D., ve věci ústavní stížnosti R. S., proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 14. 10. 1997 sp. zn. 5 To 440/97 a usnesení Městského soudu v Praze ze dne 18. 8. 1998 sp. zn. 5 To 270/98, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Výše citovaná usnesení Městského soudu v Praze byla stěžovateli zjevně doručována před několika lety a jeho trestní věc byla dále projednávána jak před Obvodním soudem pro Prahu 1, tak před Městským soudem v Praze, který nakonec rozhodl usnesením ze dne 10. 11. 2004 sp. zn. 8 To 414/2004. Toto rozhodnutí, které dle údaje stěžovatele mu bylo doručeno dne 5. 1. 2005, však stěžovatel nenapadl.
Návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti musí splňovat řadu zákonem stanovených náležitostí, včetně dodržení lhůty k podání ústavní stížnosti v délce 60 dnů, která dle §72 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, v platném znění, počíná dnem následujícím dnu doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který stěžovateli zákon k ochraně jeho práva poskytuje.
Jak shora uvedeno, stěžovatel se domáhá zrušení usnesení, která mu zjevně byla doručena před několika lety, tj. zcela zřejmě se tak ocitá mimo lhůtu stanovenou zákonem o Ústavním soudu pro podání ústavní stížnosti.
Za této situace, tzn. kdy ústavní stížnost je podávána opožděně, nepřistoupil Ústavní soud k odstraňování vad, jimiž podaná ústavní stížnost trpí. Z druhé strany i po tomto rozhodnutí zůstává stěžovateli zachována lhůta k podání řádné ústavní stížnosti proti poslednímu rozhodnutí v jeho věci učiněném.
Ke zvolenému postupu Ústavní soud vede myšlenka, že nelze tolerovat, aby vadným postupem stěžovatele byla protahována celková doba soudního řízení, na kterou si ostatně stěžovatel ve svém návrhu rovněž stěžuje. Stěžovatel konečně nestojí před Ústavním soudem poprvé a byl již opakovaně poučován o náležitostech ústavní stížnosti, a proto je za této situace třeba trvat na tom, aby stěžovatel těchto poučení dbal a své úkony činěné ve vztahu k Ústavnímu soudu jim přizpůsobil.
Vzhledem k výše uvedenému soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků stížnost odmítl jako podanou po lhůtě stanovené pro její podání (§43 odst. 1 písm. b) ve spojení s §72 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, v platném znění).
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 20. ledna 2005
Eliška Wagnerová
soudce zpravodaj