ECLI:CZ:US:2005:4.US.266.04
sp. zn. IV. ÚS 266/04
Usnesení
IV.ÚS 266/04
Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem JUDr. Michaelou Židlickou v právní věci stěžovatele Ing. V. Š., o ústavní stížnosti proti rozsudku Okresního soudu Plzeň-jih ze dne 19. 12. 2003, č. j. 8 C 74/2003-39, a rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 13. 5. 2004, sp. zn. 10 Co 312/2004, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavnímu soudu byl dne 6. 8. 2004 doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu §72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), prostřednictvím něhož se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí obecných soudů, neboť měl za to, že v řízení, které předcházelo jejich vydání, bylo neoprávněně zasaženo do jeho ústavně zaručeného práva vyjádřit se k prováděným důkazům (čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod).
Ústavní soud nejprve zkoumal, zda byla ústavní stížnost podána včas a zda splňovala všechny formální i obsahové náležitosti vyžadované zákonem o Ústavním soudu, přičemž naznal, že ústavní stížnost byla podána opožděně, tedy po lhůtě stanovené za tímto účelem zákonem o Ústavním soudu.
Ze zákona o Ústavním soudu plyne, že ústavní stížnost lze podat ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje (§72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu). Dále platí, že byl-li mimořádný opravný prostředek orgánem, který o něm rozhoduje, odmítnut jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení, lze podat ústavní stížnost proti předchozímu rozhodnutí o procesním prostředku k ochraně práva, které bylo mimořádným opravným prostředkem napadeno, a to ve lhůtě 60 dnů od doručení takového rozhodnutí o mimořádném opravném prostředku (§72 odst. 4 zákona o Ústavním soudu).
Stěžovatel podal proti předmětným rozhodnutím dovolání, nicméně řízení o něm bylo Okresním soudem Plzeň-jih (dále jen "okresní soud") usnesením ze dne 18. 10. 2004, č. j. 8 C 74/2003-78, zastaveno, neboť stěžovatel neuhradil soudní poplatek z dovolání a rovněž nebyl právně zastoupen. Za těchto okolností je zřejmé, že za rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který stěžovateli náležel k ochraně jeho práva, je třeba považovat rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 13. 5. 2004, sp. zn. 10 Co 312/2004, od jehož doručení stěžovateli počala běžet lhůta k podání ústavní stížnosti. Ustanovení §72 odst. 4 zákona o Ústavním soudu aplikovat nelze, jelikož Nejvyšší soud v důsledku zastavení dovolacího řízení ve věci vůbec nerozhodoval.
Stěžovatel podal svou ústavní stížnost dne 29. 7. 2004, a to prostřednictvím Okresního soudu Plzeň-jih, který ji dne 5. 8. 2004 postoupil Ústavnímu soudu, o čemž stěžovatele vyrozuměl.
Zákon o Ústavním soudu v §34 odst. 1 stanoví, že se ústavní stížnost podává písemně u Ústavního soudu; postup, kdy je podání učiněno prostřednictvím nepříslušného obecného soudu, zákon ve svých ustanoveních o běhu lhůty nepředvídá. V takovém případě přichází v úvahu subsidiární aplikace ustanovení zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a to konkrétně jeho §240, v němž je upraven postup při podání dovolání. Avšak ani na základě přiměřeného použití zmíněného ustanovení nelze dojít k jinému závěru, než že ústavní stížnost byla podána po uplynutí zákonné lhůty. Rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 13. 5. 2004, sp. zn. 10 Co 312/2004, byl stěžovateli doručen dne 3. 6. 2004, lhůta k podání návrhu tedy marně uplynula dne 2. 8. 2004, a to bez toho, že by se Ústavní soud o ústavní stížnosti dozvěděl. Lze patrně mít za to, že Ústavní soud by považoval ústavní stížnost za včasně podanou, pokud by mu byla okresním soudem postoupena ještě za trvání zákonné šedesátidenní lhůty, to se však nestalo. Ústavní soud ovšem zdůrazňuje, že okresní soud nenese na vzniklém stavu žádnou vinu, jeho postup při postoupení ústavní stížnosti byl správný a z hlediska rychlosti vyřízení zcela přiměřený okolnostem.
Vzhledem k výše uvedenému nezbývá Ústavnímu soudu než ústavní stížnost odmítnout podle §43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 18. ledna 2005
JUDr. Michaela Židlická
soudce zpravodaj