ECLI:CZ:US:2005:4.US.334.05
sp. zn. IV. ÚS 334/05
Usnesení
IV. ÚS 334/05
Ústavní soud rozhodl dne 26. září 2005 v senátě složeném z předsedkyně Michaely Židlické, soudkyně Vlasty Formánkové a soudce Miloslava Výborného ve věci ústavní stížnosti Ing. J. C., zastoupeného JUDr. Wieslawem Firlou, advokátem, AK se sídlem ul. Svornosti 2, 736 01 Havířov-Město, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, ze dne 14. března 2005, čj. 2 To 235/2005-472, a usnesení Okresního soudu v Olomouci ze dne 2. února 2005, čj. 6 T 133/99-461, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností, podanou ve lhůtě dle ustanovení §72 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o Ústavním soudu") a splňující i ostatní formální předpoklady a podmínky stanovené citovaným zákonem, napadl stěžovatel rozhodnutí obecných soudů označená v záhlaví tohoto usnesení s tím, že jimi bylo porušeno jeho ústavně zaručené právo na soudní ochranu zakotvené ve čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
Namítané porušení ústavních kautel spatřuje stěžovatel v tom, že Okresní soud v Olomouci (dále jen "okresní soud") usnesením ze dne 2.2.2005, čj. 6 T 133/99-461, podle ustanovení §60a odst. 4 tr. zák. rozhodl, že vykoná trest odnětí svobody uložený mu rozsudkem okresního soudu ze dne 1.9.2000, sp.zn. 6 T 133/99, ve znění rozsudku Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci (dále jen "krajský soud"), ze dne 21.6.2001, sp.zn. 2 To 1042/2000, jeho stížnost proti tomuto rozhodnutí byla usnesením krajského soudu ze dne 14.3.2005, sp.zn. 2 To 235/2005, zamítnuta, a to za situace, kdy nebylo okresním soudem rozhodnuto o námitce podjatosti předsedy senátu Mgr. Aleše Vašků, kterou vznesl již dne 25.1.2005 v odůvodnění stížnosti podané proti usnesení okresního soudu ze dne 17.1.2005, sp.zn. 6 T 133/99, kterým bylo rozhodnuto o zamítnutí jeho žádosti o propuštění z vazby a jeho dalším ponechání ve vazbě.
V petitu ústavní stížnosti stěžovatel navrhuje, aby napadená usnesení soudů obou stupňů byla Ústavním soudem zrušena.
K ústavní stížnosti se na základě výzvy vyjádřili účastníci řízení.
Krajský soud konstatoval, že výrok jeho ústavní stížností napadeného usnesení se jednoznačně týkal rozhodnutí okresního soudu podle ustanovení §60a odst. 4 tr. zák. a §39a odst. 3 tr. zák. a tudíž rozsah přezkumu řízení předcházejícího předmětnému usnesení soudu prvního stupně byl ve smyslu ustanovení §147 odst. 1 tr. ř. vymezen k části, která se vztahuje k osobě a k věci, ohledně nichž byla stížnost podána. Zmiňovaná námitka podjatosti tedy nebyla předmětem řízení a smyslem přezkumné činnosti stížnostního soudu vedené pod sp.zn. 2 To 235/2005. Dle názoru tohoto účastníka řízení napadenými usneseními soudů obou stupňů nedošlo k porušení ústavou zaručeného práva stěžovatele na soudní ochranu, navrhuje proto, aby ústavní stížnost stěžovatele byla Ústavním soudem zamítnuta. Dle ustanovení §44 odst. 2 zákona o Ústavním soudu souhlasil s upuštěním od ústního jednání.
Okresní soud sdělil, že se k ústavní stížnosti nemůže vyjádřit, neboť předmětný trestní spis byl předložen Nejvyššímu soudu České republiky (dále jen "Nejvyšší soud").
Z vyžádaného trestního spisu okresního soudu sp.zn. 6 T 133/99 Ústavní soud zjistil následující:
Usnesením okresního soudu ze dne 29.9.2004, čj. 6 T 133/99-340, byl stěžovatel vzat do vazby z důvodů uvedených v ustanovení §67 písm. a) tr. ř. Proti tomuto usnesení podal stěžovatel stížnost, která byla usnesením krajského soudu ze dne 2.11.2004, sp.zn. 2 To 1149/2004, zamítnuta. Současně po vyhlášení usnesení o vzetí do vazby dne 29.9.2004 stěžovatel vznesl námitku podjatosti předsedy senátu Mgr. Aleše Vašků.
Okresní soud usnesením ze dne 30.9.2004, čj. 6 T 133/99-344, podle §31 odst. 1 tr. ř. rozhodl, že předseda senátu Mgr. Aleš Vašků není vyloučen z vykonávání úkonů trestního řízení ve věci stěžovatele vedené pod sp.zn. 6 T 133/99.
Usnesením ze dne 17.1.2005, čj. 6 T 133/99-447, rozhodl okresní soud, že se podle §72 odst. 3 tr. ř. zamítá žádost stěžovatele o propuštění z vazby, podle §73a odst. 2 tr. ř. se nepřijímá peněžitá záruka jeho rodičů a stěžovatel se podle §71 odst. 6 tr. ř. ponechává nadále ve vazbě z důvodu uvedeného v §67 písm. a) tr. ř. Proti tomuto usnesení podal stížnost jménem stěžovatele jeho obhájce a stížnost podal rovněž i sám stěžovatel. Stížnost stěžovatele ze dne 25.1.2005 byla doručena krajskému soudu dne 26.1.2005 a prostřednictvím tohoto soudu okresnímu soudu dne 27.1.2005. V rámci odůvodnění stížnosti ze dne 25.1.2005 vyslovil stěžovatel "opětovně domněnku podjatosti předsedy senátu" vůči němu. Krajský soud usnesením ze dne 14.3.2005, sp.zn. 2 To 236/2005, stížnost stěžovatele podle §148 odst. 1 písm. c) tr. ř. zamítl.
Při veřejném zasedání dne 2.2.2005 okresní soud vyhlásil usnesení z téhož dne čj. 6 T 133/99-461, kterým podle §60a odst. 4 tr. zák. rozhodl, že stěžovatel, odsouzený pravomocným rozsudkem okresního soudu ze dne 1.9.2000, sp.zn. 6 T 133/99, ve znění rozsudku krajského soudu ze dne 21.6.2001, sp.zn. 2 To 1042/2000, vykoná původně podmíněně odložený trest odnětí svobody v trvání 2 roků a 6 měsíců se zařazením pro výkon tohoto trestu do věznice s ostrahou (§39a odst. 3 tr. zák.). Proti tomuto usnesení podal stěžovatel do protokolu stížnost, kterou blíže neodůvodnil. Stížnost odůvodnil obhájce stěžovatele podáním, které bylo okresnímu soudu doručeno dne 23.3.2005. Krajský soud stížnost stěžovatele usnesením ze dne 14.3.2005, sp.zn. 2 To 235/2005, podle §148 odst. 1 písm. c) tr. ř. zamítl.
Proti těmto dvěma posledním rozhodnutím soudů obou stupňů brojí stěžovatel ústavní stížností, přičemž namítá toliko skutečnost, že nebylo rozhodnuto o jím vznesené námitce podjatosti předsedy senátu Mgr. Aleše Vašků ve stížnosti ze dne 25.1.2005, jak uvedeno shora.
Proti usnesení krajského soudu ze dne 14.3.2005 sp.zn. 2 To 235/2005 podal stěžovatel rovněž dovolání, které Nejvyšší soud usnesením ze dne 24.8.2005 sp.zn. 3 Tdo 873/2005 podle §265i odst. 1 písm. a) tr. ř. odmítl jako nepřípustné.
Ústavní soud přezkoumal napadená rozhodnutí obecných soudů z hlediska tvrzeného porušení ústavně zaručeného práva na soudní ochranu a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Stěžovatel námitku podjatosti předsedy senátu Mgr. Aleše Vašků uplatnil ve stížnosti ze dne 25.1.2005 proti rozhodnutí okresního soudu ze dne 17.1.2005, čj. 6 T 133/99-447, tj. v řízení týkajícím se rozhodnutí soudu prvního stupně a následujícího rozhodnutí soudu stížnostního, která ústavní stížností napadena nejsou. Nicméně za situace, kdy po vznesení této námitky okresní soud za předsednictví téhož předsedy senátu znovu ve věci stěžovatele rozhodoval dne 2.2.2005, bylo na místě postupovat ve smyslu ustanovení §31 odst. 1 tr. ř., kterýžto postup uplatněn nebyl. Ústavní soud proto konstatuje, že procesní postup okresního soudu nebyl v souladu s citovaným ustanovením trestního řádu.
V souladu s ustálenou judikaturou konstatuje Ústavní soud, který není součástí soustavy obecných soudů, že zpravidla není oprávněn do rozhodování těchto soudů zasahovat. Tato maxima je prolomena pouze tehdy, pokud by na úkor stěžovatele obecné soudy vybočily z mezí daných rámcem ústavně zaručených základních lidských práv (čl. 83, čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky).
Ústavní soud jako soudní orgán ochrany ústavnosti není, jak již mnohokrát vyslovil, další instancí v systému všeobecného soudnictví, a proto je ve vztahu k procesnímu postupu orgánů činných v trestním řízení, včetně soudů, povolán reagovat pouze na taková pochybení při aplikaci trestněprocesních předpisů, která musí u stěžovatele vyvolávat reálné negativní dopady na jeho ústavně zaručená základní práva nebo svobody nebo je alespoň ohrožovat. Ústavní soud tudíž konstatuje, že ne každý postup obecného soudu, který je dle jednoduchého práva procesně nebo jinak vadný, vede k zásahu do ústavně zaručených základních práv nebo svobod. Proto se v posuzované věci, kdy stěžovatel ústavní stížností nenapadá samotnou podstatu soudních rozhodnutí, tj. rozhodnutí o výkonu podmíněně odloženého trestu odnětí svobody, zabýval pouze otázkou, zda řízením předcházejícím vydání napadených soudních rozhodnutí nebyla porušena stěžovatelova základní práva, zejména právo na spravedlivý proces. To však Ústavní soud neshledal.
Integrální součástí práva na spravedlivý proces tak, jak je vymezeno v čl. 36 odst. 1 Listiny a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"), je garance toho, aby ve věci rozhodoval nezávislý a nestranný soudce.
V posuzované věci se proto Ústavní soud zabýval především otázkou, zda v případě napadeného rozhodnutí soudu prvního stupně bylo rozhodováno podjatým soudcem, tj. soudcem, u něhož lze mít pochybnosti, byť i nevýrazné, že pro poměr k projednávané věci nebo osobám, jichž se úkon přímo dotýká, nemůže nestranně rozhodovat.
V této souvislosti je nezbytné zdůraznit, že stěžovatel námitku podjatosti předsedy senátu Mgr. Aleše Vašků uplatnil poprvé v průběhu řízení týkajícího se jeho vzetí do vazby, o kteréžto námitce bylo usnesením okresního soudu ze dne 30.9.2004, čj. 6 T 133/99-344, podle ustanovení §31 odst. 1 tr. ř. rozhodnuto a v odůvodnění tohoto rozhodnutí bylo řádně zdůvodněno, že žádný z důvodů taxativně vyjmenovaných v ustanovení §30 odst. 1 tr. ř. není u jmenovaného soudce dán. Stěžovatel stížnost proti tomuto rozhodnutí nepodal a při veřejném zasedání konaném dne 12.10.2004 se předsedovi senátu za vznesení námitky podjatosti omluvil.
Poté, kdy 17.1.2005 okresní soud rozhodl o zamítnutí žádosti stěžovatele o propuštění z vazby a jeho ponechání ve vazbě, stěžovatel v odůvodnění stížnosti proti tomuto rozhodnutí opětovně vyslovil "domněnku podjatosti" téhož předsedy senátu Mgr. Aleše Vašků. Ze spisového materiálu vyplývá, že v průběhu soudního řízení od rozhodnutí okresního soudu ze dne 30.9.2004 o tom, že tento soudce z vykonávání úkonů ve věci stěžovatele vyloučen není, s čímž se stěžovatel ztotožnil, neboť opravný prostředek proti tomuto rozhodnutí nepodal, se nevyskytly a nebyly zjištěny žádné okolnosti či skutečností, z nichž by bylo možno dovodit důvody pro vyloučení jmenovaného předsedy senátu ve smyslu ustanovení §30 odst. 1 tr. ř. ve věci stěžovatele. Sám stěžovatel opakovanou námitku podjatosti nepodložil důvody způsobilými zpochybnit nestrannost Mgr. Aleše Vašků, nýbrž vyslovil pouze nespokojenost se způsobem vedení veřejného zasedání tímto předsedou senátu a nevyhovění jeho žádosti o odročení veřejného zasedání ze zdravotních důvodů. Tyto námitky jsou zcela irelevantní při posuzování důvodů pro vyloučení orgánu činného v trestním řízení ve smyslu ustanovení §30 odst. 1 tr. ř. K vyloučení soudce dle citovaného ustanovení může dojít jen pro poměr k projednávané věci nebo k osobám, jichž se úkon přímo dotýká, jakož i dalším osobám přímo v tomto ustanovení vyjmenovaným, ale nikoliv pro způsob vedení soudního řízení či pro úroveň odborné způsobilosti soudce, který rozhoduje ve věci. Pro úplnost Ústavní soud konstatuje, že ani v odůvodnění ústavní stížnosti stěžovatel neuvedl žádnou skutečnost, která by byla způsobilá vzbudit odůvodněnou pochybnost o nestrannosti jmenovaného předsedy senátu.
Dne 2.2.2005 při veřejném zasedání, kterého se stěžovatel i jeho obhájce zúčastnili, stěžovatel podjatost předsedy senátu nenamítl a neuplatnil ani námitku, že nebylo rozhodnuto o jeho "domněnce podjatosti" ze dne 25.1.2005, ač mu v uplatnění těchto procesních práv, kterých se domáhá až nyní v ústavní stížnosti, nic nebránilo.
Vzhledem ke shora uvedenému Ústavní soud považuje pochybení spočívající v tom, že před vydáním rozhodnutí ze dne 2.2.2005 okresní soud nerozhodl znovu shodně jako usnesením ze dne 30.9.2004 pod čj. 6 T 133/99-344, když pro opačné rozhodnutí nebylo žádného důvodu, za pochybení ryze formální. Ústavní soud znovu zdůrazňuje, že má-li být nezákonnost chápana jako neústavnost, tj. nezákonnost v rovině ústavního práva, muselo by dojít tímto způsobem k zásahu do ústavně zaručeného práva stěžovatele, konkrétně do práva na spravedlivý proces, k čemuž v daném případě nedošlo. Byť i v daném případě chybí další rozhodnutí podle ustanovení §31 odst. 1 tr. ř., rozhodoval ve věci nestranný soudce, neboť žádné důvody pro vyslovení jeho podjatosti stěžovatelem předloženy nebyly.
Pokud se jedná o napadené rozhodnutí krajského soudu ze dne 14.3.2005, sp.zn. 2 To 235/2005, konstatuje Ústavní soud, že se ztotožňuje s vyjádřením krajského soudu, že ve věci vedené pod uvedenou spisovou značkou v době jeho rozhodování nebyla námitka podjatosti předmětem řízení a tudíž ani předmětem přezkumu. Stěžovatel námitku podjatosti předsedy senátu uplatnil ve věci vedené u krajského soudu pod sp.zn. 2 To 236/2005, tedy z pohledu stížnostního soudu v jiné věci, takže ve spisovém materiálu ve věci vedené pod sp.zn. 2 To 235/2005 stížnost stěžovatele s námitkou podjatosti ze dne 25.1.2005 založena nebyla. Ve věci vedené pod sp.zn. 2 To 235/2005 stěžovatel stížnost proti rozhodnutí okresního soudu ze dne 2.2.2005 do protokolu neodůvodnil a odůvodnění této stížnosti zpracované za stěžovatele jeho obhájcem, v němž na nerozhodnutí o námitce podjatosti bylo upozorněno, bylo okresnímu soudu doručeno až dne 23.3.2005, tj. až po rozhodnutí krajského soudu o stížnosti, tj. po 14.3.2005. V postupu krajského soudu ve vztahu k ústavní stížností napadenému usnesení sp. zn. 2 To 235/2005 tedy Ústavní soud žádné pochybení nezjistil.
Pravomoc Ústavního soudu je v řízeních o ústavních stížnostech striktně vázána na zjištění, zda zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno základní právo právo nebo svoboda stěžovatele zaručené ústavním pořádkem [§72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu], což ve zkoumaném případě, jak shora vyloženo, zjištěno nebylo. Formálním procesním pochybením soudu prvního stupně nebylo porušeno právo stěžovatele na spravedlivý proces garantované v čl. 36 odst. 1 Listiny a čl. 6 odst. 1 Úmluvy; právo, aby ve věci rozhodoval nezávislý a nestranný soudce bylo zachováno.
Rozhodnutím Nejvyššího soudu o dovolání stěžovatele se Ústavní soud nezabýval, neboť toto nebylo ústavní stížností napadeno.
Z uvedených důvodů byla ústavní stížnost odmítnuta jako zjevně neopodstatněná v souladu s ustanovením §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.
V Brně 26. září 2005
Michaela Židlická
předsedkyně senátu