ECLI:CZ:US:2005:4.US.360.04
sp. zn. IV. ÚS 360/04
Usnesení
IV.ÚS 360/04
Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Michaely Židlické a soudců Miloslava Výborného a JUDr. Elišky Wagnerové o ústavní stížnosti P. L., zastoupené Mgr. Z. Č., proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 16. 8. 2004 č. j. 11 To 311/2004-101, a proti rozsudku Okresního soudu v Náchodě ze dne 25. 5. 2004 č. j. 3 T 137/2003-84, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Včas podanou ústavní stížností se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí obecných soudů, neboť v řízení před nimi měla být porušena její základní práva zakotvená v článku 2 odst. 2, v článku 36 odst. 1, 2 a v článku 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
Z vyžádaného spisu Okresního soudu v Náchodě sp. zn. 3 T 137/2003 zjistil Ústavní soud následující:
Dne 11. 12. 2003 podal okresní státní zástupce návrh na potrestání stěžovatelky a spolupachatelky mladistvé N. I. za to, že dne 27. 11. 2003 v 7.30 hodin v šatně SPŠ textilního ve V. odcizily společně peněženku s částkou nejméně 350,- Kč a mobilní telefon značky Motorola T722 ke škodě I. J., který si tyto věci odložil na šatní skříňku, a způsobily tak škodu nejméně 5.850,- Kč. Okresní soud v Náchodě usnesením č. j. 3 T 137/2003-29 trestní stíhání mladistvé N. I. podmíněně zastavil a rozsudkem č. j. 3 T 137/2003-50 shledal stěžovatelku vinnou trestným činem krádeže podle ustanovení §247 odst. 1 písm. a) trestního zákona; skutková věta se shodovala se skutkovou větou uvedenou v návrhu na potrestání. Z podnětu odvolání stěžovatelky Krajský soud v Hradci Králové usnesením č. j. 11 To 91/2004-66 napadený rozsudek zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně s pokynem, aby přesně určil typ, stáří a cenu mobilního telefonu, jakož i jeho příslušenství, a aby zjistil, jaké další věci kromě peněz se nacházely v odcizené peněžence. Okresní soud v Náchodě doplnil dokazování výpovědí poškozeného i prodejce mobilního telefonu a rozsudkem č. j. 3 T 137/2003-84 uznal stěžovatelkou vinnou trestným činem krádeže, přičemž skutkovou větu rozsudku obohatil o konkrétní hodnotu jednotlivých odcizených věcí, jakož i o uvedení dalších odcizených věcí - SIM karty a vstupenky na ples a s ohledem na upřesnění hodnoty jednotlivých věcí výši škody snížil na 5.450,- Kč. Krajský soud v Hradci Králové usnesením č. j. 11 To 311/2004-101 odvolání stěžovatelky zamítl.
Podle mínění stěžovatelky nalézací soud nedostatečně identifikoval odcizený mobilní telefon (nezjistil IMEI - výrobní číslo), stejně tak odcizenou vstupenku na ples a SIM kartu tak, aby bylo možno bez důvodných pochybností stanovit výši způsobené škody. Odvolací soud se také nezabýval otázkou beneficia cohaesionis ve vztahu ke spolupachatelce N. I. poté, co bylo soudem zjištěno, že způsobená škoda je nižší. Stěžovatelka soudům dále vytýká, že její jednání bylo ve skutkové větě rozsudku Okresního soudu v Náchodě ze dne 25. 5. 2004 popsáno šířeji, než v návrhu na potrestání a v původním rozsudku, který byl odvolacím soudem zrušen, a než v usnesení Okresního soudu v Náchodě č. j. 3 T 137/2003-29, jímž bylo trestní stíhání spolupachatelky N. I. podmíněně zastaveno. V této skutečnosti stěžovatelka zároveň spatřuje porušení zásady zákazu reformationis in peius, protože byla uznána vinnou z většího rozsahu spáchané trestné činnosti.
Samosoudkyně Okresního soudu v Náchodě ve vyjádření k ústavní stížnosti konstatovala, že názor soudu je obsažen v odůvodnění rozsudku a nemá důvodu jej měnit.
Ústavní soud dospěl k závěru, že podaná ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná, a to z důvodů dále vyložených.
Důsledkem uplatnění zásady obžalovací je mj. povinnost soudu rozhodovat v hlavním líčení jen o obžalovaném a o skutku, který je uveden v žalobním návrhu obžaloby. Obžaloba stanoví obsah a rozsah soudního rozhodování, protože vymezuje předmět soudního rozhodnutí, a to osobou obžalovaného a stíhaným skutkem, který je mu kladen za vinu. Tím je formulován požadavek na zachování totožnosti obžalovaného a totožnosti skutku, neboť soudní rozhodnutí se nesmí týkat jiné osoby a jiného skutku, než je uvedeno v obžalobě (srov. I. ÚS 525/02).
Povinnost zachovat totožnost skutku v průběhu celého trestního řízení nevyžaduje naprostou shodu mezi popisem skutku uvedeným v usnesení o zahájení trestního stíhání či v záznamu o sdělení podezření, v obžalobě (zde v návrhu na potrestání) a konečně ve výroku odsuzujícího rozsudku. Totožnost skutku zůstává, jestliže je zachována alespoň totožnost jednání, nebo následku, případně obou prvků současně, a to tak, že vylíčení těchto prvků se nemusí detailně shodovat s popisem v předchozích úkonech orgánů činných v trestním řízení, protože některé skutečnosti mohou vyjít najevo teprve shromážděním dalšího důkazního materiálu; k již zjištěným skutečnostem je lze připojit, tvoří-li s nimi jedno a totéž jednání či následek. Těžiště dokazování leží v řízení před soudem, a proto popřením požadavku totožnosti skutku není změna výše škody způsobené trestnou činností upřesněná právě na základě provedení a zhodnocení příslušných důkazů a následně se odrazivší v úpravě skutkové věty rozsudku. Pokud tedy jde o uvedení hodnoty jednotlivých odcizených věcí, v jehož důsledku soud opravil výši celkové škody, totožnost skutku zůstala zachována. Ani uvedení SIM karty a lístku na ples teprve v pořadí v druhém rozsudku nalézacího soudu neporušuje zásadu totožnosti skutku a nepřípustným způsobem nerozšiřuje skutkovou větu. SIM karta jakožto příslušenství mobilního telefonu, která bývá k telefonu pořizována samostatně, byla ve skutkové větě uvedena výslovně a odděleně od věci hlavní za účelem zjištění celkové škody způsobené odcizením mobilního telefonu. Uvedení odcizené vstupenky na ples, kterou měl poškozený založenou v peněžence, je stejné povahy. Výslovné zmínění SIM karty, jakož i lístku na ples pouze upřesňuje výši škody způsobenou krádeží mobilního telefonu, jehož součástí byla SIM karta, a peněženky, která obsahovala vstupenku na ples. V této skutečnosti nelze spatřovat ani nerespektování zásady zákazu reformace in peius.
Ustanovení §120 odst. 3 trestního řádu ukládá soudu, aby přesně označil trestný čin, jehož se výrok týká, a to i uvedením místa, času a způsobu spáchání, popřípadě i uvedením jiných skutečností, jichž je třeba k tomu, aby skutek nemohl být zaměněn s jiným, včetně uvedení všech zákonných znaků. Pouze tehdy, jestliže soud dostojí všem těmto požadavkům, je jeho rozhodnutí přezkoumatelné soudy vyšších instancí, především však splnění těchto podmínek poskytuje i ochranu obžalovanému, neboť přesným vymezením všech rozhodných skutečností (v tomto případě označení všech věcí, jejichž odcizením byla stěžovatelka shledána vinnou) zabraňuje nežádoucí a protiústavní možnosti stíhat odsouzeného dvakrát za tentýž trestný čin. I když Okresní soud v Náchodě nezjistil výrobní číslo odcizeného mobilního telefonu, má Ústavní soud za to, že zjištěním typu a značky jej dostatečně identifikoval, aby nemohlo dojít k záměně a mohla být spolehlivě určena jeho cena. Rovněž SIM kartu a lístek na ples netřeba identifikovat blíže, než soud učinil.
V případě trestného činu krádeže podle ustanovení §247 odst. 1 písm. a) trestního zákona je bezpečné zjištění výše škody věcí navýsost důležitou, neboť je nutné, aby pachatel způsobil škodu nikoli nepatrnou, tj. škodu dosahující nejméně výše 5000 Kč (§89 odst. 11 trestního zákona), jinak musí být jednání pachatele projednáno v přestupkovém řízení, jehož důsledky jsou pro pachatele příznivější než při projednání v řízení před soudem. Obecné soudy vypracovaly judikaturu ohledně zjišťování výše škody, ke které Ústavní soud nemá námitek. Poněvadž pouhé vyčíslení způsobené škody samotným poškozeným není postačující, musí se tato opírat o provedené důkazy, a tak ji není možno určit odhadem. Výše škody se musí zjistit alespoň jako minimální a v rozsudku je zásadně stanovována číselně, není možno ji určit pouze slovním opisem (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 12. 2002 č. j. 7 Tdo 954/2002-I). Ustanovení §89 odst. 2 trestního řádu uvádí, že za důkaz může sloužit vše, co může přispět k objasnění věci, tedy ke zjištění skutkového stavu lze v podstatě využít jakéhokoli důkazního prostředku, pokud zákon výslovně nepřikazuje použití konkrétně určeného, např. obligatornost znaleckého posudku pro vyšetření duševního stavu obviněného (srov. §116 odst. 1 trestního řádu). V daném případě Okresní soud v Náchodě odstranil pochybnosti ohledně typu i ceny mobilního telefonu výslechem prodejce, zjistil hodnotu SIM karty spolu s hovorným, jakož i obsah peněženky. Ústavní soud je názoru, že dokazování bylo učiněno dostačujícím způsobem; výše zjištěné škody vycházela z provedených důkazů, přičemž pro vyžádání znaleckého posudku o ceně mobilního telefonu vzhledem k výpovědi prodejce nebylo důvodu.
K uplatněné námitce nevyužití dobrodiní beneficia cohaesionis pro spoluobviněnou Nelu Innertovou konstatuje Ústavní soud, že pro vznesení této námitky před Ústavním soudem není stěžovatelka oprávněna, neboť není osobou, jejíž ústavně garantované právo mělo být v tomto případě porušeno [srov. §72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu].
Tvrzeným porušením článku 36 odst. 2 Listiny se Ústavní soud nezabýval, neboť ten pojednává o soudním přezkumu rozhodnutí orgánu veřejné správy a nemá souvislost s danou věcí. Pokud jde o namítané porušení zásady rovnosti ve smyslu článku 37 odst. 3 Listiny, nelze ze zjištěných skutečností ani z argumentace stěžovatelky usuzovat, jakým způsobem se měly soudy dopustit takového pochybení - kromě konstatování, že byl porušen tento článek, stěžovatelka neuvádí žádné relevantní skutečnosti.
Podáním ústavní stížnosti stěžovatelka v podstatě žádá přezkum v další instanci, jíž však Ústavní soud není; jeho úkolem je toliko chránit ústavně zaručená práva a svobody. Stěžovatelce se v řízení před obecnými soudy dostalo spravedlivého procesu, a proto Ústavní soud podanou ústavní stížnost podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, jako zjevně neopodstatněnou odmítl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 3. ledna 2005
JUDr. Michaela Židlická, v.r.
předsedkyně senátu