ECLI:CZ:US:2005:4.US.377.04
sp. zn. IV. ÚS 377/04
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dne 27. 1. 2005 soudcem zpravodajem JUDr. Michaelou Židlickou v právní věci stěžovatele P. J., o ústavní stížnosti proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 28. 11. 2003, č. j. 13 Co 518/2003-28, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavnímu soudu byl dne 4. 11. 2004 doručen návrh na zahájení řízení, označený jako "stížnost pro porušení zákona", prostřednictvím něhož se stěžovatel domáhal, aby Ústavní soud konstatoval nezákonnost usnesení Městského soudu v Praze ze dne 28. 11. 2004, č. j. 13 Co 518/2003-28, a dále zrušil nařízení vlády č. 63/1998 Sb., o způsobu výpočtu základní částky, která nesmí být sražena povinnému z měsíční mzdy při výkonu rozhodnutí, a o stanovení částky, nad kterou je mzda postižitelná srážkami bez omezení (nařízení o nezabavitelných částkách).
Přestože bylo podání stěžovatele označeno jako stížnost pro porušení zákona, Ústavní soud jej posoudil dle jeho obsahu jako ústavní stížnost ve smyslu §72 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). V opačném případě by Ústavní soud byl nucen konstatovat svou nepříslušnost, neboť stížnost pro porušení zákona je mimořádným opravným prostředkem, jenž lze uplatnit pouze v trestním řízení a rozhodování o něm nenáleží do pravomoci Ústavního soudu.
Dříve než Ústavní soud přistoupil k přezkumu věcné stránky návrhu, zkoumal, zda byl podán včas a zda splňuje i další formální náležitosti stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), přičemž shledal, že ústavní stížnost byla podána opožděně, tedy po lhůtě stanovené za tímto účelem zákonem o Ústavním soudu.
Z obsahu návrhu a z napadeného rozhodnutí vyplynulo, že Obvodní soud pro Prahu 1 svým usnesením ze dne 27. 3. 2003, č. j. 34 E 667/2002-6, nařídil vůči stěžovateli výkon rozhodnutí srážkami z příjmu. Proti tomuto rozhodnutí se stěžovatel odvolal, nicméně jeho odvolání bylo Obvodním soudem pro Prahu 1 usnesením ze dne 5. 9. 2003, č. j. 34 E 667/2002-19, odmítnuto jako opožděné. Správnost rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 1 potvrdil svým usnesením ze dne 28. 11. 2003, č. j. 13 Co 518/2003-28, rovněž Městský soud v Praze.
Ústavní stížnost lze podat ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje (§72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu). Tímto procesním prostředkem v tomto případě bylo usnesení Městského soudu v Praze ze dne 28. 11. 2003, č. j. 13 Co 518/2003-28, jež bylo stěžovateli doručeno dne 25. 2. 2004. Stěžovatel předal svou ústavní stížnost k poštovní přepravě 3. 11. 2004, lhůta k podání ústavní stížnosti však marně uplynula již 26. 4. 2004.
Ústavnímu soudu tak nezbylo než ústavní stížnost odmítnout podle §43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu. Byla-li ústavní stížnost odmítnuta, nelze vyhovět ani připojenému návrhu na zrušení právního předpisu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 27. 1. 2005
JUDr. Michaela Židlická
soudce zpravodaj