ECLI:CZ:US:2005:4.US.395.04
sp. zn. IV. ÚS 395/04
Usnesení
IV.ÚS 395/04
Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl dne 20. 1. 2005 soudcem zpravodajem JUDr. Michaelou Židlickou v právní věci stěžovatele Z. Š., o ústavní stížnosti proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 2. 9. 2004, sp. zn. 67 To 321/04, a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 14. 6. 2004, sp. zn. 4 T 34/2004, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavnímu soudu byl dne 15. 11. 2004 doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu §72 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), prostřednictvím něhož se stěžovatel domáhal přezkoumání v záhlaví uvedených rozhodnutí Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 4, jimiž byl odsouzen za trestný čin zanedbání povinné výživy (§213 odst. 1 zákona č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů) k podmíněnému trestu odnětí svobody v délce trvání pěti měsíců.
Stěžovatel se domníval, že napadenými rozhodnutími bylo neoprávněně zasaženo do jeho ústavně zaručeného práva na spravedlivý proces (čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod), a dále že v důsledku těchto rozhodnutí došlo k ohrožení členů jeho rodiny hmotnou nouzí. Stěžovatel měl rovněž za to, že nebyla dostatečně respektována Úmluva o právech dítěte, zejména její čl. 3.
Dříve, než se Ústavní soud mohl zabývat věcnou stránkou ústavní stížnosti, byl povinen zkoumat, zda návrh splňuje veškeré formální a obsahové náležitosti, požadované zákonem o Ústavním soudu, přičemž shledal, že tomu tak není.
Stěžovatel především nerespektoval §30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu, jenž ukládá fyzickým a právnickým osobám povinnost být v řízení před Ústavním soudem zastoupen advokátem, což se vztahuje již na samotné sepsání ústavní stížnosti. Stěžovatel rovněž ve svém návrhu nesdělil, jaká opatření má Ústavní soud v rámci své pravomoci (§82 odst. 3 zákona o Ústavním soudu) na ochranu jeho ústavně zaručených práv přijmout.
Na existenci uvedených vad byl stěžovatel upozorněn přípisem ze dne 3. 12. 2004, jímž mu současně byla stanovena lhůta pro jejich odstranění v délce 30 dnů.
Výzva k odstranění vad byla stěžovateli doručena dne 8. 12. 2004, lhůta stanovená za tímto účelem tedy marně uplynula dne 6. 1. 2005, a to bez toho, že by stěžovatel vytýkané vady odstranil. Ústavnímu soudu tedy nezbylo než ústavní stížnost odmítnout podle §43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 20. 1. 2005
JUDr. Michaela Židlická
soudce zpravodaj