ECLI:CZ:US:2005:4.US.429.04
sp. zn. IV. ÚS 429/04
Usnesení
IV.ÚS 429/04
Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl dne 8. února 2005 o ústavní stížnosti I. A. M., proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 15. 9. 2004 sp. zn. 16 Co 464/2004, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Návrh podaný k poštovní přepravě dne 11. 12. 2004 stěžovatelka směřuje proti v záhlaví uvedenému usnesení Krajského soudu v Brně; stěžovatelka žádá, aby Ústavní soud zkontroloval ústavnost a přijal k vyřízení její ústavní stížnost; to odůvodňuje tím, že došlo k poškození práva dítěte na ochranu jeho tělesné nedotknutelnosti, práva na zdraví a zdravý vývoj, práva na ochranu před sexuálním zneužíváním a rovněž byla porušena práva stěžovatelky, jakožto účastníka řízení.
Z podané ústavní stížnosti a z přiložených listin Ústavní soud zjistil, že v řízení o změnu výchovy nezletilého syna stěžovatelky a zákazu styku s otcem Okresní soud Brno-venkov usnesením čj. 9 P 470/2002-887 ve znění opravného usnesení čj. 9 P 470/2002-889 přiznal soudní znalkyni znalečné za podaný znalecký posudek v celkové výši 19.600,- Kč. Krajský soud v Brně vyhověl odvolání stěžovatelky, byť z jiného důvodu, a usnesením ze dne 25. 6. 2004, sp. zn. 16 Co 357/2004, usnesení soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení, jelikož nebylo zřejmé, na jakém podkladě soud přiznal znalečné v dané výši. Prvostupňový soud usnesením ze dne 14. 7. 2004, čj. 9 P 470/2002-925, přiznal znalečné ve stejné výši a v odůvodnění uvedl rozpis celkové doby 56 strávené studiem spisu, psychologickou rozvahou, vlastním vyšetřením, jeho vyhodnocením a studiem videozáznamů, přičemž v souladu s vyhláškou Ministerstva spravedlnosti č. 37/1967 Sb., k provedení zákona o znalcích a tlumočnících, určil hodinovou sazbu odměny znalkyně ve výši 350,- Kč. Krajský soud toto rozhodnutí dne 15. 9. 2004 usnesením sp. zn. 16 Co 464/2004 potvrdil.
Na žádost stěžovatelky jí Okresní soud Brno-venkov usnesením ze dne 19. 11. 2004, čj. 9 P 470/2002-981, ustanovil právního zástupce k ochraně jejích zájmů ve výše uvedeném řízení. Následně se stěžovatelka na právního zástupce obrátila se žádostí, aby v její věci podal ústavní stížnost; ten však navrhovaný krok nedoporučil, neboť takový návrh by nebyl úspěšný. Jak stěžovatelka uvádí, aby dodržela zákonem stanovenou lhůtu, ústavní stížnost podává právně nezastoupená a žádá Ústavní soud o prodloužení lhůty, případně o pomoc se zajištěním právního zastoupení.
Stěžovatelka se domnívá, že práce vykonaná v souvislosti s vypracováním znaleckého posudku není účelná a dostatečně kvalitní k tomu, aby bylo znalkyni znalečné přiznáno. Posudek by neměl soudům sloužit k tak závažné věci, jíž je rozhodování o změně výchovy nezletilého a o zákazu styku s otcem. Stěžovatelka dodává, že v posudku není uvedeno, jakých psychodiagnostických metod znalkyně použila, při vypracování posudku nebyly brány v potaz skutečnosti obsažené ve spise, které odporují závěrům přijatým ve znaleckém posudku, a jsou tak opětovně zatajovány důkazy o sexuálním zneužívání nezletilého otcem.
Ústavní soud zvážil shora uvedené skutečnosti a dospěl k závěru, že podaná ústavní stížnost je nepřípustná.
Spíše než nesouhlas s výší přiznaného znalečného čiší z ústavní stížnosti obava, že obecný soud nevyhoví stěžovatelčině návrhu na zákaz styku dítěte s otcem na základě znaleckého posudku, který podle názoru stěžovatelky vykazuje nedostatky - nebylo bráno v potaz chování otce k dceři z předchozího manželství, otcovy rodinné poměry nebyly vylíčeny zcela pravdivě a především v posudku absentuje specifikace psychodiagnostických metod, jež znalkyně při vyšetření použila. Je-li stěžovatelka přesvědčena o existenci vad daného znaleckého posudku, je třeba, aby znalecký posudek zpochybnila v samotném řízení o změnu výchovy nezletilého; to dosud nebylo pravomocně ukončeno a právě v něm stěžovatelka může poukazovat na - jí tvrzené - opomenuté skutečnosti a vytýkat nedostatky znaleckých zjištění, které by mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Shledá-li obecný soud její námitky důvodnými, bude povinen učinit adekvátní opatření, tedy např. nařídit doplnění znaleckého posudku či vypracování posudku nového; nebude-li soud výtky považovat za důvodné, bude mít povinnost takový závěr vysvětlit v odůvodnění svého rozhodnutí. I tehdy nemá však stěžovatelka uzavřenou cestu k dalšímu zpochybnění takového rozhodnutí vycházejícího ze znaleckého posudku, a to prostřednictvím odvolání. Teprve poté stěžovatelka vyčerpá všechny opravné prostředky, které jí zákon k ochraně jejího práva poskytuje [§75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, v platném znění (dále jen "zákon o Ústavním soudu")], a nebude-li stále přesvědčena o ústavní konformitě rozhodnutí obecných soudů, může je napadnout ústavní stížností. V řízení před Ústavním soudem se totiž vychází z principu subsidiarity ústavní stížnosti, což znamená, že především obecné soudy poskytují ochranu právům, a proto prostor pro zjednání nápravy je poskytnut již v rámci obecného soudnictví; teprve nestane-li se tak, je možno využít ústavní stížnosti.
Kromě skutečnosti, že stěžovatelka není z výše vysvětlených důvodů právně zastoupena pro řízení o ústavní stížnosti, Ústavní soud nepřehlédl také to, že podaná ústavní stížnost obsahuje nesprávně formulovaný petit (to, co stěžovatelka žádá). Nesouhlasila-li stěžovatelka s naříkaným usnesením Krajského soudu v Brně, musela by v petitu navrhovat konkrétní úkon Ústavního soudu, v daném případě zrušení takového usnesení [srov. §82 odst. 3 písm. a) zákona o Ústavním soudu]. Jelikož však ústavní stížnost byla shledána nepřípustnou, což ji činí věcně nepřezkoumatelnou, nebylo by účelné stěžovatelku k odstranění vad vyzývat.
Ústavní soud uzavírá, že řízení o změně výchovy nezletilého a zákazu styku otce s ním, v němž lze napadnout jak kvalitu znaleckého posudku, tak případné rozhodnutí soudu o tom, že je stěžovatelka povinna (v soudem určené výši) nahradit státu náklady řízení týkající se odměny znalkyně (přičemž v současné fázi řízení zřetelně stěžovatelce uložení takové náhrady nehrozí, neboť u ní soud shledal předpoklady pro osvobození od soudních poplatků - §148 odst. 1 občanského soudního řádu, citované usnesení na č. l. 981 spisu), nebylo dosud pravomocně skončeno, pročež stěžovatelka svůj návrh na zahájení řízení před Ústavním soudem podala předčasně. Z těchto důvodů Ústavní soud podanou ústavní stížnost odmítl podle ustanovení §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu jako nepřípustnou.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.
V Brně dne 8. února 2005
JUDr. Miloslav Výborný
soudce zpravodaj