ECLI:CZ:US:2005:4.US.458.05
sp. zn. IV. ÚS 458/05
Usnesení
Ústavní soud České republiky rozhodl dne 22. srpna 2005 v senátu složeném z předsedkyně Michaely Židlické a soudců Elišky Wagnerové (soudce zpravodaj) a Miloslava Výborného ve věci ústavní stížnosti stěžovatelů E. K. a J. K., oba zastoupeni Mgr. Václavem Erbanem, advokátem se sídlem Sokolská 21, Ostrava 1, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 9. 5. 2005, sp. zn. 7 To 180/2005, a rozsudku Okresního soudu ve Frýdku - Místku ze dne 27. 1. 2005, č. j. 2 T 147/2004 - 184, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností zaslanou Ústavnímu soudu ve lhůtě stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, stěžovatelé brojí proti v záhlaví citovaným rozhodnutím obecných soudů, neboť mají za to, že citovanými rozhodnutími bylo zasaženo do jejich práva na spravedlivý proces, konkrétně do práv garantovaných čl. 36 a čl. 39 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
V záhlaví citovaným usnesením bylo zamítnuto odvolání stěžovatelů proti výše citovanému rozsudku, kterým byli tito uznáni vinnými trestným činem neoprávněného zásahu do práva k domu, bytu nebo k nebytovému prostoru dle §249a odst. 2 tr. zák. a odsouzeni k peněžitému trestu - stěžovatel E. K. za použití §53 odst. 1, 3 tr. zák. k peněžitému trestu ve výměře 20.000,- Kč, přičemž podle §54 odst. 3 tr. zák. mu byl pro případ, že by peněžitý trest nebyl ve lhůtě zaplacen, uložen náhradní trest odnětí svobody v trvání 6 měsíců, a stěžovatelka J. K. za použití týchž ustanovení k peněžitému trestu ve výměře 5.000,- Kč, přičemž náhradní trest odnětí svobody byl stanoven ve výměře 2 měsíců.
Stěžovatelé v podané ústavní stížnosti namítají, že zjištění obecných soudů neodpovídá výsledkům důkazního řízení, protože dle jejich mínění není pravdou, že by nájemcům znepřístupnili plynové vedení. Dále stěžovatelé argumentují skutkovými okolnostmi daného případu a uvádějí, že jejich jednání postrádá základní znaky skutkové podstaty trestného činu dle §249a odst. 2 tr. zák. Jsou toho názoru, že byli odsouzeni za jednání, které není zákonem stanoveno jako trestný čin, čímž došlo k zásahu do jejich práva na spravedlivý proces. Proto navrhují, aby Ústavní soud svým nálezem zrušil obě v záhlaví napadená rozhodnutí.
Ústavní soud konstatuje, že jeho úkolem je ochrana ústavnosti (čl. 83 Ústavy ČR). Jako takový není součástí soustavy obecných soudů a nepřísluší mu právo dozoru nad jejich rozhodovací činností. Do rozhodovací činnosti obecných soudů je oprávněn zasáhnout právě tehdy, byla-li pravomocným rozhodnutím těchto orgánů porušena základní práva a svobody chráněné ústavním pořádkem České republiky.
Namítají-li stěžovatelé v ústavní stížnosti porušení jejich práva na spravedlivý proces, což odůvodňují svým nesouhlasem se zjištěním skutkového stavu a prováděním důkazů obecnými soudy, Ústavní soud k tomu dodává, že se může zabývat hodnocením důkazů obecným soudem jen tehdy, zjistí-li, že soud postupoval libovolně, tj. že jeho závěry jsou zjevně neudržitelné ve vztahu ke skutkovým zjištěním, nebo že významně porušil procesní principy obsažené v ústavním pořádku nebo jde o rozhodnutí očividně nespravedlivé. Ústavnímu soudu proto nepřísluší přehodnocovat dokazování provedené obecným soudem, pokud jsou v řízení respektovány kautely dané procesními předpisy stran dokazování a hodnocení důkazů.
Ústavní soud konstatuje, že námitky stěžovatelů uváděné v podané ústavní stížnosti se shodují s námitkami, které byly uplatněny již v řízení před odvolacím soudem, a kterými se tento pečlivě zabýval. Odvolací soud v řízení o odvolání doplnil dokazování o listinné důkazy (důležitý pro posouzení věci byl zejména dopis stěžovatelů ze dne 9. 10. 2003 založený na č. l. 40, v němž výslovně žádají poškozené, aby si zakoupili a nainstalovali v bytě plynový kotel) a tyto odpovídajícím způsobem vyhodnotil. Odůvodnění napadeného usnesení je přesvědčivé, uložený trest se nejeví neproporcionální, Ústavní soud tedy neshledal, že by napadené usnesení vybočilo z ústavněprávního rámce, resp. že by došlo k porušení ústavněprávních kautel obsažených v trestněprávních předpisech.
Ústavní soud dále uvádí, že z obsahu ústavní stížnosti nezjistil žádné nové argumenty, kterými by se již podrobně nezabývaly obecné soudy v průběhu řízení před nimi prováděném.
Ústavní soud tedy shledal, že v postupu obecných soudů nelze spatřovat porušení zákonných ustanovení promítajících se do roviny protiústavnosti, a to ani z hlediska samotného hodnocení důkazů, když v tomto směru obecné soudy respektovaly kriteria stanovená zákonem (§2 odst. 6 tr. ř. ), a to při zachování všech kautel vymezujících právo na spravedlivý proces. Je tedy zřejmé, že Ústavní soud nemohl přisvědčit tvrzení stěžovatelů o porušení jejich základních práv garantovaných čl. 36 a čl. 39 Listiny.
Vzhledem k výše uvedenému proto Ústavnímu soudu nezbylo než návrh dle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení odmítnout jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 22. srpna 2005
Michaela Židlická
předsedkyně senátu