ECLI:CZ:US:2005:4.US.466.05
sp. zn. IV. ÚS 466/05
Usnesení
ČESKÁ REPUBLIKA
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl dne 26. září 2005 soudkyní zpravodajkou JUDr. Vlastou Formánkovou ve věci návrhu společnosti Druhá slévárna Blansko, a.s, se sídlem Lázně Bělohrad, T. G. Masaryka 286, IČ 25 37 99 68, bez právního zastoupení, směřující proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 15. února 2005, č.j. 1 Ko 606/2004-2544, ve spojení s opravným usnesením ze dne 31. května 2005, č.j. 1 Ko 606/2004-2568, takto:
Návrh se odmítá
Odůvodnění:
Dne 10. srpna 2005 bylo Ústavnímu soudu doručeno faxové podání, doplněné dne 11. srpna 2005, kterým se navrhovatelka, prostřednictvím členů představenstva, V. P. a Ing. J. D., CSc., domáhala zrušení shora označeného rozhodnutí. Tímto rozhodnutím Vrchní soud v Praze odmítl odvolání proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 16. září 2004, sp. zn. 40 K 11/2002, kterým bylo zastaveno řízení o návrhu na nucené vyrovnání úpadce - navrhovatelky. Důvodem pro odmítnutí odvolání byla skutečnost, že jej nepodala oprávněná osoba. Rovněž k zastavení řízení před krajským soudem vedla procesní nezpůsobilost navrhovatelky, neboť návrh byl podán uvedenými členy představenstva. Ti podali návrh přesto, že nebylo jasné, kdo je vlastníkem společnosti. Současně existovaly rozpory členů představenstva, kdo je oprávněn jednat za navrhovatelku. Proto jí byla usnesením ze dne 16. ledna 2003, sp. zn. 40 K 11/2002 ustanovena opatrovnice, která se však k návrhu nepřipojila.
Dne 22. srpna 2005 se na Ústavní soud telefonicky obrátila pracovnice advokátní kanceláře Mgr. P., který je správcem konkursní podstaty navrhovatelky, s tím, že obdrželi od Ústavního soudu korespondenci (akceptační dopis) ve věci ústavní stížnosti, kterou však správce konkursní podstaty nepodal. Podle názoru správce konkursní podstaty byla autorem podání jedna ze dvou skupin (pražská a ostravská), které uplatňují zájem o navrhovatelku.
Za této situace se Ústavní soud obrátil na opatrovnici navrhovatelky, Mgr. P. K., justiční čekatelku Krajského soudu v Hradci Králové. Ta Ústavnímu soudu, dopisem doručeným dne 5. září 2005, sdělila, že byla ustanovena opatrovnicí pro nejasnost, kdo je za úpadce (navrhovatelku) oprávněn jednat, neboť její akcie existují duplicitně a není možné určit, zda vlastníkem je společnost BENET GROUP, a.s., za kterou vystupují V. P. a Ing. J. D., CSc., nebo skupina kolem Ing. R. O této otázce probíhá u Krajského soudu v Hradci Králové spor, pod sp. zn. 33 Cm 194/2001, který doposud není meritorně rozhodnut. Dále opatrovnice uvedla, že osoby spojené se společností BENET GROUP, a.s., již dvakrát podaly návrh na nucené vyrovnání s vysokým procentem uspokojení pohledávek, ke kterému se ona, s ohledem na zjevnou nereálnost, nepřipojila. Závěrem konstatovala, že s ohledem na doposud nevyřešenou otázku, kdo je oprávněn jednat za navrhovatelku, zůstává jedinou oprávněnou jednat za navrhovatelku opatrovnice. Ta však nepodala návrh na nucené vyrovnání ani ústavní stížnost, a ani se nepřipojuje k žádným návrhům, které podal kdokoliv, kdo tvrdí, že je oprávněn jednat za navrhovatelku.
Ústavní soud konstatuje, že ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, tvrdí-li, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručená ústavním pořádkem (§72 odst.1 písm.a) zákona o Ústavním soudu.
Ústavní soud dále uvádí, že jedním ze základních pojmových znaků ústavní stížnosti, jakožto ochrany ústavně zaručených základních práv a svobod, její subsidiarita. To znamená, že ústavní stížnost lze zpravidla podat pouze tehdy, když stěžovatel ještě před jejím podáním vyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (§75 odst. 1 věta první před středníkem zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů). V opačném případě je ústavní stížnost nepřípustná.
Jak již bylo shora uvedeno, probíhá u Krajského soudu v Hradci Králové řízení o určení, kdo je vlastníkem akcií navrhovatelky. Žalobcem v projednávané věci je společnost BENET GROUP, a.s., za kterou vystupují osoby, které podaly tuto ústavní stížnost, a na straně žalované je, mimo další zúčastněné subjekty, navrhovatelka. Výsledkem řízení o určení vlastníka akcií navrhovatelky tedy bude i jednoznačné přiznání práva jednat za navrhovatelku.
Z ústavní stížností napadeného rozhodnutí, jakož i z rozhodnutí mu předcházejícího, je zjevné, že pro obecné soudy je rozhodné určení vlastníka akcií a od něj je odvozena způsobilost jednat za navrhovatelku.
Vzhledem k uvedeným okolnostem je tedy zjevné, že navrhovatelka a ji zastupující osoby podaly ústavní stížnost předčasně, neboť podle dosavadní judikatury Ústavního soudu, a výše citovaného ustanovení §72 odst. 3 Zákona, se pojmem "vyčerpání" míní nejen uplatnění příslušného procesního prostředku, nýbrž i dosažení rozhodnutí příslušného orgánu v této věci (srov. např. usnesení sp. zn. I. ÚS 534/99 nebo sp. zn. I. ÚS 267/01, nepublikováno). Ústavní soud přitom chrání principy materiálního právního státu a nepřistupuje k projednávaným věcem formalisticky. Jako ochránce ústavnosti zastřešuje ochranu práv v rámci celého právního řádu a zohledňuje probíhající řízení jako jeden celek. Neprovádí selekci jednotlivých řízení, která vedou ke shodnému výsledku poněkud odlišnými cestami. Ačkoli by se mohlo jevit, že navrhovatelka formálně vyčerpala prostředky k ochraně svých práv v rámci proběhlého řízení, disponuje rovněž jiným prostředkem ochrany v rámci řízení o určení vlastnictví akcií. Z pohledu Ústavního soudu tak nedostála podmínce v §75 odst. 1 Zákona.
Ústavní soud se zabýval i tím, zda nejsou naplněny podmínky ustanovení §75 odst. 2 Zákona. Podle tohoto ustanovení totiž Ústavní soud neodmítne přijetí ústavní stížnosti, i když není splněna podmínka vyčerpání všech procesních prostředků k ochraně práva stěžovatele podle předchozího odstavce, jestliže stížnost svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatele a byla podána do jednoho roku ode dne, kdy ke skutečnosti, která je předmětem ústavní stížnosti, došlo, nebo, pokud v řízení o podaném opravném prostředku podle odst. 1 (§75 Zákona) dochází ke značným průtahům, z nichž stěžovateli vzniká nebo může vzniknout vážná nebo neodvratitelná újma. Ústavní soud naplnění žádné z uvedených podmínek v projednávaném případě nezjistil a stěžovatelka jejich existenci v ústavní stížnosti ostatně ani netvrdila.
S ohledem na výše uvedené okolnosti nezbylo Ústavnímu soudu než projednávaný návrh podle ustanovení §43 odst. 1 písm. e) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, jako nepřípustný odmítnout, aniž by považoval za nezbytné odstranit vady spočívající v absenci právního zastoupení stanoveného v ustanovení §30 téhož zákona.
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 26. září 2005
JUDr. Vlasta Formánková
soudkyně zpravodajka