ECLI:CZ:US:2005:4.US.47.05
sp. zn. IV. ÚS 47/05
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dne 7. února 2005 soudcem zpravodajem JUDr. Eliškou Wagnerovou, Ph.D., mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků, ve věci ústavní stížnosti RSA Finance, a.s., se sídlem V Domově 2082/71, Praha 3, právně zastoupené JUDr. Robertem Jehnem, advokátem se sídlem Školská 32, Praha 1, proti rozhodnutí Katastrálního úřadu pro hlavní město Prahu, katastrální pracoviště Praha ze dne 7. 12. 2004, č. j. V-22529/2004-101, takto:
Ústavní stížnost se odmítá .
Odůvodnění:
Ústavní stížností ze dne 27. 1. 2004 se stěžovatelka domáhala zrušení rozhodnutí, kterým katastrální úřad přerušil řízení o povolení vkladu svého vlastnického práva k ideální polovině tam určené nemovitosti s odůvodněním, že je třeba vyčkat pravomocného skončení řízení o žalobě na určení vlastnického práva podané ve dnech 20. a 21. 2. 2004 u Obvodního soudu pro Prahu 8. Tento postup stěžovatelka považovala za porušení svého vlastnického práva garantovaného čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále "Listina"), přičemž katastrální úřad porušil čl. 2 odst. 2 Listiny, protože nebylo založeno vlastnické právo, ačkoli založeno mělo být.
Stěžovatelka odkazem na judikaturu namítala, že k přerušení řízení není důvod, protože předmětná žaloba není žalobou určovací, ale žalobou na zrušení spoluvlastnictví (žalobu podala jedna spoluvlastnice nemovitosti, jejíž ideální polovinu stěžovatelka koupila dosud nevloženou smlouvou od druhé spoluvlastnice). Podle stěžovatelky prý není dán účel přerušení řízení, neboť nepanuje žádná nejistota ohledně osoby oprávněné věc zcizit a není zde ani třetí subjekt, který by mohl být vkladem kupní smlouvy uzavřené s nevlastníkem dotčen. Změna spoluvlastníka by ani neměla nijak ohrozit výsledek řízení o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví.
Předtím, než Ústavní soud přistoupí k věcnému posouzení ústavní stížnosti, je povinen zkoumat, zda splňuje všechny zákonem požadované náležitosti a zda jsou vůbec dány podmínky jejího projednání, stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále "zákon o Ústavním soudu"), a to včetně podmínek ust. §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu, které vyžadují, aby před podáním ústavní stížnosti stěžovatelka vyčerpala všechny procesní prostředky, které jí zákon k ochraně práva poskytuje (§72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu). Jedním ze základních pojmových znaků ústavní stížnosti, jakožto prostředku k ochraně ústavně zaručených základních práv a svobod, je totiž její subsidiarita. To znamená, že ústavní stížnost lze zásadně podat pouze tehdy, vyčerpala-li stěžovatelka před jejím podáním všechny prostředky, které jí zákon k ochraně práva poskytuje.
Ústavní stížnost je nepřípustná.
Ústavní stížnost podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy ČR představuje toliko subsidiární prostředek ochrany práv jednotlivce, který lze uplatnit pouze v situaci, kdy v právním řádu neexistují jiné prostředky ochrany práva nebo kdy případný zásah do práv nelze odčinit jiným způsobem. Princip subsidiarity ústavní stížnosti, který se promítá v konkrétním znění příslušných ustanovení zákona o Ústavním soudu, tak stanoví maximu, podle níž existuje-li v právním řádu prostředek, jehož uplatněním může jednotlivec dosáhnout ochrany svých práv, je třeba trvat před podáním ústavní stížnosti na jeho vyčerpání.
Stěžovatelka uvedla, že proti rozhodnutí katastrálního úřadu se nelze podle ust. §29 odst. 3 správního řádu (zákon č. 71/1967 Sb.) odvolat a ústavní stížnost je tak přípustná z hlediska ust. §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu.
Ústavní soud konstatuje, že napadeným rozhodnutím nebylo neodčinitelným způsobem zasaženo do stěžovatelčiných práv. Soudní řád správní dává stěžovatelce k dispozici procesní prostředek k ochraně jejích práv. Aniž by Ústavní soud sdílel stěžovatelčino hodnocení povahy podané žaloby nemůže přehlédnout, že zákon dává stěžovatelce minimálně jeden prostředek, jímž lze chránit práva, jejichž ochrany se domáhá cestou ústavní stížnosti. Tímto prostředkem je tzv. žaloba proti nečinnosti, podaná dle ust. §79 a násl. soudního řádu správního (zákon č. 150/2002 Sb.)
Vzhledem k výše uvedenému, aniž by se Ústavní soud mohl zabývat meritem věci, soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením ústavní stížnost odmítl jako návrh nepřípustný (§43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu).
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 7. února 2005
Eliška Wagnerová
soudce zpravodaj