ECLI:CZ:US:2005:4.US.478.05
sp. zn. IV. ÚS 478/05
Usnesení
ČESKÁ REPUBLIKA
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v neveřejném jednání soudkyní zpravodajkou JUDr. Vlastou Formánkovou ve věci návrhu Vzdělávacího institutu Franka Dysona, s.r.o., IČ 26 23 50 05, se sídlem Praha 2, Na Výtoni 12/1259, právně zastoupené JUDr. Gabrielou Aberlovou, advokátkou se sídlem advokátní kanceláře Brno, Příkop 2a, směřujícího proti opatření Krajského soudu v Praze ze dne 1. června 2005, sp. zn. Spr 4048/2005, a sdělení Městského úřadu v Rakovníku č.j. 1190/2005, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
V návrhu označeném jako ústavní stížnost se navrhovatelka domáhá, aby Ústavní soud konstatoval, že jí vydávaný certifikát o absolvování kurzu Technické znalectví v oboru ekonomiky stavebnictví, je zákonným předpokladem pro zápis absolventa do seznamu znalců vedeného Krajským soudem v Praze, a současně je tento certifikát zákonným předpokladem pro získání koncesní listiny pro výkon činnosti Oceňování majetku pro věci nemovité.
Navrhovatelka uvedla, že je držitelkou akreditace Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy, ze dne 4. května 2004, č.j. 18326/04-20/179, a je kompetentní ke vzdělávací činnosti. Napadeným opatřením Krajského soudu v Praze jí bylo sděleno, že uvedené pověření ministerstva nelze považovat za rovnocenné nástavbovému studiu obdobně jako u VUT v Brně, nebo IOM v Praze. Proto nebudou certifikáty navrhovatelky považovány za splnění podmínky odborného studia.
Dále navrhovatelka uvedla, že podle názorů z jiných krajských soudů je možné považovat absolutorium jejích kursů za srovnatelné s jinými formami vzdělávání. Konečně i sám předseda Krajského soudu v Praze už v přípisu ze dne 16. listopadu 1999, č.j. 770/99 konstatoval, že uchazeči jsou posuzováni podle odborné erudice.
V postupu Krajského soudu v Praze navrhovatelka shledala zásah do práv zaručených v čl. 26 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), podle kterého má každý právo na svobodnou volbu povolání, jakož i podnikání a provozování jiné hospodářské činnosti. Podle čl. 33 Listiny má každý právo na vzdělání, přičemž je možné zřizovat i nestátní školy.
Navrhovatelka dále uvedla, že podle sdělení Městského úřadu v Rakovníku č.j. 1190/2005 není certifikát navrhovatelky dokladem o absolvování celoživotního vzdělávání ve smyslu ustanovení §60 zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách, ve znění pozdějších předpisů a nepovažuje její certifikát za doklad odborné způsobilosti pro vydání koncese podle zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon), ve znění pozdějších předpisů. Naproti tomu podle sdělení Městského úřadu v Nymburku ze dne 7. dubna 2005, č.j. 120/01439/2000, lze za potřebný doklad uznat i certifikát navrhovatelky.
Po posouzení podání Ústavní soud shledal, že se jedná o návrh, k jehož projednání není příslušný, neboť se nejedná o žádný z případů, v nichž je oprávněn rozhodovat ve smyslu článku 87 Ústavy ČR.
Podle ustanovení §72 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "Zákon"), je oprávněna podat ústavní stížnost fyzická nebo právnická osoba, která tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, nebo jiným rozhodnutím orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním pořádkem. Vzhledem ke skutečnosti, že napadené opatření ani sdělení nebyla rozhodnutím orgánu veřejné moci, bylo nutné posoudit, nejedná-li se o jiný zásah, jehož aplikací by bylo možno porušit základní práva navrhovatelky.
Navrhovatelka v projednávané věci namítala, že bylo porušeno její právo na svobodnou volbu povolání, jakož i právo podnikat a provozovat jinou hospodářskou činnost. Zásah do práva na svobodnou volbu povolání a přípravu k němu je v případě právnické osoby pojmově vyloučen. Rovněž je v případě navrhovatelky pojmově vyloučeno popření jejího práva na vzdělání. Tato práva, byť jsou v příslušných článcích Listiny uvozena výrazem "každý", není možné vztáhnout na právnické osoby, ale výhradně na osoby fyzické (srovnej například první větu čl. 6 odst. 1 Listiny: "Každý má právo na život").
Právo podnikat, případně vykonávat jinou hospodářskou činnost (čl. 26 odst. 1 Listiny), respektive možnost zřizovat jiné školy než státní (čl. 33 odst. 3 Listiny), nemohlo být napadeným opatřením Krajského soudu v Praze narušeno, neboť toto opatření nesměřovalo proti činnosti či legalitě navrhovatelky, ale výhradně se týkalo posouzení výsledků její činnosti pro potřeby Krajského soudu v Praze. Obdobně hledí Ústavní soud i na sdělení Městského úřadu v Rakovníku.
Pro úplnost je možné odkázat na §4 zákona č. 36/1967 Sb., o znalcích a tlumočnících (dále jen "zákon č. 36/1967 Sb."), podle kterého lze znalcem jmenovat toho, kdo má potřebné znalosti a zkušenosti z oboru, v němž má jako znalec působit, především toho, kdo absolvoval speciální výuku pro znaleckou činnost, jde-li o obor, v němž je taková výuka zavedena, a má takové osobní vlastnosti, které dávají předpoklad pro to, že znaleckou činnost může řádně vykonávat. Podle ustanovení §3 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 37/1967 Sb., k provedení zákona o znalcích a tlumočnících, provedou Krajské soudy potřebná šetření a zajistí písemnými doklady všechny podmínky pro jmenování znalcem stanovené v §4 zákona č. 36/1967 Sb. Ke jmenování znalce dojde na základě výběru mezi osobami, které stanovené podmínky splňují.
Z uvedeného je zřejmé, že absolutorium specializovaného kursu není samo o sobě podmínkou sine qua non pro jmenování fyzické osoby soudním znalcem. Na tuto okolnost poukázal i Krajský soud v Brně ve svém vyjádření, adresovaném navrhovatelce, ze dne 24. června 2004, sp. zn. Spr. 18.212/2004. V něm konstatoval, že absolvování jakéhokoliv specializačního postgraduálního vzdělání nezakládá žádný právní nárok na jmenování znalcem. Posouzení odborných předpokladů žadatele o znaleckou funkci je zcela v kompetenci ministra spravedlnosti či předsedy krajského soudu, který znalce jmenuje.
Pro úplnost se poznamenává, že k podmínkám vydání koncesní listiny sděleným navrhovatelce Městským úřadem v Rakovníku, nemá Ústavní soud potřebu se jakkoli vyjadřovat, či je doplňovat.
Z uvedeného vyplývá, že sděleními Krajského soudu v Praze ani Městského úřadu v Rakovníku nemohlo být zasaženo do základních práv navrhovatelky. Pokud se navrhovatelka domáhala, aby Ústavní soud vydal výrok, kterým by deklaroval nárok jejich absolventů na koncesní listinu a porovnával její certifikát s certifikáty jiných právnických osob, zjevně pak taková deklarace nespadá do pravomoci Ústavního soudu. Proto nezbylo než návrh odmítnout podle ustanovení §43 odst. 1 písm. d) Zákona, neboť k jeho projednání není Ústavní soud příslušný.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 23. září 2005
JUDr. Vlasta Formánková
soudkyně zpravodajka