ECLI:CZ:US:2005:4.US.5.05
sp. zn. IV. ÚS 5/05
Usnesení
Ústavní soud České republiky rozhodl dne 20. ledna 2005 v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Michaely Židlické a soudců JUDr. Elišky Wagnerové a JUDr. Miloslava Výborného ve věci ústavní stížnosti stěžovatele M. G., zastoupeného JUDr. Josefem Kulhavým, advokátem se sídlem Křižíkova 1, Praha 8, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 24. 9. 2004, sp. zn. 5 To 88/2004, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností zaslanou Ústavnímu soudu ve lhůtě stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví citovaného usnesení, neboť se domnívá, že tímto rozhodnutím byla porušena jeho základní práva a svobody garantované ustanovením čl. 40 odst. 3 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 6 odst. 3 písm. c) Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva").
Výše citovaným rozhodnutím byla zamítnuta stížnost stěžovatele proti usnesení vyšší soudní úřednice Městského soudu v Praze ze dne 9. 9. 2003, sp. zn. 57 T 21/2001, kterým bylo rozhodnuto, že se obhájci JUDr. Stanislavu Chmurovi stanoví odměna a náhrada hotových výdajů za obhajobu stěžovatele v celkové částce 61.875 Kč.
Stěžovatel ve svém podání uvádí, že výše zmiňovaná ustanovení Listiny a Úmluvy zaručují obviněnému právo zajistit si obhajobu prostřednictvím obhájce podle svého výběru bezvýjimečně, a proto nelze otázku oprávněnosti či neoprávněnosti obhajovat vázat k jeho tíži na to, zda obhájce o vzniku svého oprávnění nadále obhajovat jako obhájce zvolený a o zániku tohoto oprávnění, informoval orgány činné v trestním řízení či zda je o tom neinformoval. Stěžovatel má za to, že jemu původně ustanovený, následně zvolený a posléze i jím odvolaný obhájce nebyl oprávněn po skončení obhajoby jako obhájce zvolený obhajovat navrhovatele, aniž by k tomu znovu získal oprávnění. Vzhledem k tomu, že obecný soud k těmto jeho námitkám nepřihlédl, má za to, že byla porušena jeho základní práva a svobody garantované čl. 40 odst. 3 Listiny a čl. 6 odst. 3 písm. c) Úmluvy. Proto navrhuje, aby Ústavní soud svým nálezem v záhlaví citované usnesení zrušil.
Úkolem Ústavního soudu je ochrana ústavnosti (čl. 83 Ústavy ČR). Jako takový není součástí soustavy obecných soudů a nepřísluší mu právo dozoru nad jejich rozhodovací činností. Do rozhodovací činnosti obecných soudů je oprávněn zasáhnout právě tehdy, byla-li pravomocným rozhodnutím těchto orgánů porušena základní práva a svobody chráněné ústavním pořádkem České republiky.
Z napadeného usnesení Ústavní soud zjistil, že JUDr. Chmura byl ustanoven stěžovateli z důvodu nutné obhajoby opatřením soudce Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 27. 4. 2000, sp. zn. Nt 871/2000. Pokud stěžovatel tvrdí, že posléze s tímto advokátem uzavřela jeho matka mandátní smlouvu k jeho obhajobě, resp. ji posléze vypověděla a udělila plnou moc jinému advokátovi, trestní spis žádné takové údaje neobsahuje a ani stěžovatel netvrdí, že by obsahovat měl. Až 26. 9. 2000 informoval nově zvolený obhájce vyšetřovatele o převzetí obhajoby stěžovatele. Neztotožnil-li se stížnostní soud s námitkami stěžovatele a zhodnotil-li s poukazem na §37 odst. 2 tr. ř., že práva ustanoveného obhájce JUDr. Chmury zanikla až po 26. 9. 2000, nelze proti takovému závěru cokoliv namítat.
Stěžovatelovo tvrzení o porušení čl. 40 odst. 3 Listiny a čl. 6 odst. 3 písm. c) Úmluvy shledal Ústavní soud zcela neopodstatněným a irelevantním. Tato ustanovení garantují právo obviněného na zajištění obhajoby v trestním řízení a zásah do práva stěžovatele na obhajobu nebyl otázkou přezkumu v rámci řízení o ústavní stížnosti, protože napadené usnesení se trestního procesu nedotýká. Stěžovatel spíše mohl uplatnit námitku o zásahu do jeho vlastnického práva, ale ani v tomto případě by jí nemohlo být vyhověno, neboť, jak bylo výše řečeno, v postupu obecného soudu nelze spatřovat porušení zákonných ustanovení promítající se do roviny protiústavnosti.
Ústavní soud proto návrh stěžovatele dle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu mimo ústní jednání, bez přítomnosti účastníků řízení odmítl, jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 20. ledna 2005
JUDr. Michaela Židlická
předsedkyně senátu