ECLI:CZ:US:2005:4.US.548.05
sp. zn. IV. ÚS 548/05
Usnesení
ČESKÁ REPUBLIKA
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v neveřejném jednání soudkyní zpravodajkou JUDr. Vlastou Formánkovou ve věci ústavní stížnosti společnosti PROFISTAV Praha, s.r.o., se sídlem Praha 4, Bělčická 2842/15, IČ 25 12 88 17, právně zastoupené Mgr. Ivanem Courtonem, advokátem se sídlem advokátní kanceláře Praha 10, Minská 15, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 24. března 2005, sp. zn. 16 Co 86/2005, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Dne 19. srpna 2005 bylo Ústavnímu soudu doručeno podání, kterým se stěžovatelka domáhala zrušení shora označeného usnesení krajského soudu, jímž byl zrušen rozsudek Okresního soudu v Olomouci ze dne 17. prosince 2002, sp. zn. 11 C 253/92, a věc byla vrácena soudu prvého stupně k dalšímu řízení. Rozsudkem bylo vyhověno návrhu stěžovatele na náhradu škody vůči 25 žalovaným, v celkové výši 309.335,- Kč. Rozsudek napadli pouze tři žalovaní, avšak krajský soud zrušil rozsudek celý. Stěžovatelka v ústavní stížnosti namítala, že uvedený postup nebyl správný, neboť ve vztahu s osobám, které nepodaly odvolání nabyl rozsudek právní moci, a nebylo tedy možné, aby takový rozsudek byl zrušen.
Z přiloženého usnesení je zřejmé, že důvodem, pro který krajský soud zrušil rozsudek, byla skutečnost, že stěžovatelka nebyla původním subjektem, který podal žalobu. Ačkoliv podle soudu prvého stupně došlo k tzv. singulární sukcesi, neshledal krajský soud v provedeném řízení pro takovýto závěr oporu, a proto měl být účastníkem řízení rovněž původní žalobce.
Ústavní soudnictví a pravomoc Ústavního soudu v individuelních věcech jsou v ČR vybudovány především na zásadě přezkumu věcí pravomocně skončených (a kasace pravomocných rozhodnutí), v nichž protiústavnost nelze napravit jiným způsobem; především tedy procesními prostředky, vyplývajícími z příslušných procesních norem upravujících řízení.
Dle ustanovení §72 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "Zákon"), je ústavní stížnost oprávněn podat každý, kdo tvrdí, že pravomocným rozhodnutím orgánu veřejné moci bylo zasaženo do jeho základních práv a svobod, a to za splnění několika zákonných podmínek. Mezi tyto podmínky patří ustanovení §75 odst. 1 Zákona které stanoví, že ústavní stížnost není přípustná, pokud stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně práva poskytuje.
V daném případě odvolací soud dospěl k závěru, že řízení trpělo podstatnou odstranitelnou vadou. Za této situace zrušil původní rozhodnutí a věc vrátil k dalšímu řízení. V řízení bude zjevně nutné odstranit vadu, jíž řízení trpí. Teprve poté bude soud rozhodovat o věci samé, přičemž stěžovatelce bude zachován výběr opravných procesních prostředků, které jí zákon poskytuje.
S přihlédnutím k těmto okolnostem je třeba považovat ústavní stížnost za podanou předčasně a tedy jako na nepřípustnou. Za těchto okolností proto Ústavní soud, aniž by činil další kroky v řízení, ústavní stížnost odmítl z důvodu její nepřípustnosti dle ustanovení §43 odst. 1 lit. e) Zákona.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné (§43 odst. 3 Zákona).
V Brně dne 7. září 2005
JUDr. Vlasta Formánkovásoudkyně zpravodajka