ECLI:CZ:US:2005:4.US.555.05
sp. zn. IV. ÚS 555/05
Usnesení
ČESKÁ REPUBLIKA
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v neveřejném jednání soudkyní zpravodajkou Vlastou Formánkovou ve věci ústavní stížnosti J. Č., právně zastoupeného JUDr. Tatinou Babovákovou, advokátkou se sídlem advokátní kanceláře Most, B. Vrbenského 1081, proti usnesení Okresního soudu v Mostě, č.j. 21 Nc 1877/2005-54, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Dne 22. srpna 2005 bylo Ústavnímu soudu doručeno podání, kterým stěžovatel brojil proti uvedenému usnesení (bez data), které mu bylo doručeno dne 22. června 2005. Uvedeným usnesením okresní soud zahájil řízení o výchovném opatření nezletilého Petra Č. (jedná se o pseudonym), syna stěžovatele.
Stěžovatel v ústavní stížnosti uvedl, že několik let žije na území ČR a v současné době očekává vydání rozhodnutí o udělení azylu. Jeho syn žil v Rusku s matkou, po její smrti pak s babičkou, a to až do 20. února 2005, kdy přijel za otcem do ČR. Zde je nyní přihlášen k trvalému pobytu. Den po neúspěšném absolvování přijímacích zkoušek na Gymnázium v Mostě byl Policií ČR zadržen v supermarketu při demonstrativní krádeži. Při svém zadržení uvedl, že chce zpět do Ruska k babičce a že nechce zůstat v ČR. Na základě toho Okresní soud v Mostě dne 19. dubna 2005 předběžným opatřením, č.j. 21 Nc 1877/2005-4 rozhodl o umístění syna stěžovatele do péče Dětského diagnostického ústavu v Liberci. Stěžovatel se proti tomuto rozhodnutí odvolal, odvolání však Krajský soud v Ústí nad Labem nevyhověl. Následně stěžovatel obdržel ústavní stížností napadené usnesení o zahájení řízení.
Stěžovatel v postupu okresního soudu spatřuje zásah do svých základních práv zaručených v čl. 8 odst. 1 a v čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"), na které navazuje čl. 10 Ústavy ČR a 4 odst. 4, čl. 7 odst. a, čl. 10 odst. 2 a čl. 36 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). Rovněž mělo dojít k porušení Smlouvy mezi ČSSR a SSSR o právní pomoci ve věcech občanských, rodinných, trestních podle které nejsou orgány ČR ani věcně ani místně příslušné k rozhodování jak o odnětí tak i o umístění dítěte, jehož rodiče jsou státními občany Ruské federace.
Ústavní soud se nejprve zabýval formálními náležitostmi ústavní stížnosti, jak jsou dány v ustanovení §72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "Zákon"). Ústavní stížnost je oprávněn podat každý, kdo tvrdí, že pravomocným rozhodnutím orgánu veřejné moci bylo zasaženo do jeho základních práv a svobod (§72 odst. 1 Zákona).
Napadeným usnesením zahájil okresní soud řízení o výchovném opatření nezletilého syna stěžovatele. K tomu Ústavní soud konstatuje, že je ústavní soudnictví založeno na principu subsidiarity, jak plyne i z citovaného ustanovení §72 odst. 1. Podle tohoto principu je činnost Ústavního soudu založena na přezkumu (a případné kasaci) pravomocných rozhodnutí, jejichž výsledek nelze zvrátit jiným způsobem. V daném případě však zahájením řízení je před stěžovatele předestřena celá řada procesních nástrojů, jimiž může řízení moderovat k požadovanému výsledku.
Dle ustanovení §75 odst. 1 Zákona je Ústavní stížnost nepřípustná, pokud stěžovatel nevyčerpal veškeré procesní prostředky, které zákon k ochraně práv poskytuje. S ohledem ke skutečnosti, že se tak doposud nestalo, je třeba na podání hledět jako na nepřípustné.
Za těchto okolností proto Ústavní soud, aniž by činil další kroky v řízení, ústavní stížnost odmítl z důvodu její nepřípustnosti dle ustanovení §43 odst. 1 lit. e) Zákona.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné (§43 odst. 3 Zákona).
V Brně dne 5. září 2005
Vlasta Formánková, v.r.
soudkyně zpravodajka