ECLI:CZ:US:2005:4.US.564.05
sp. zn. IV. ÚS 564/05
Usnesení
ČESKÁ REPUBLIKA
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků soudkyní zpravodajkou JUDr. Vlastou Formánkovou ve věci návrhu R. S., podnikatele podnikajícího pod obchodním jménem R. S. INVEST, CZ, právně zastoupeného JUDr. Ladislavem Hostýnkem, advokátem se sídlem advokátní kanceláře Ústí nad Orlicí, Komenského 160, směřujícího proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 14. července 2004, sp. zn. 37 Cm 68/2003, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní soud obdržel podání navrhovatele, jímž brojil proti shora označenému rozsudku, kterým byl mu byla stanovena povinnost zaplatit částku 3 193 516,80 Kč s příslušenstvím.
Stěžovatel ve svém podání uvedl, že 21. června 2002 byla proti němu podána žaloba na zaplacení uvedené částky, kterou podal správce konkurzní podstaty společnosti DELTACAR s.r.o. Ve věci byl nejdříve vydán platební rozkaz sp. zn. Ro 513/2002, který se však nepodařilo navrhovateli doručit, ačkoliv se o to soud opakovaně pokoušel. Doručování bylo prováděno na adresy L. (místo podnikání navrhovatele), a Ž. (trvalé bydliště navrhovatele). Vzhledem k neúspěšnosti doručení byl platební rozkaz zrušen usnesením ze dne 3. dubna 2003, č.j. Ro 513/2002-69, a věc byla přeřazena do rejstříku Cm a opatřena novou spisovou značkou 37 Cm 68/2003. Dne 11. května 2003 byl stěžovateli ustanoven opatrovník a řízení bylo nadále vedeno s tímto opatrovníkem (L. J., vyšší soudní úřednicí). Rozsudkem napadeným v ústavní stížnosti bylo žalobě v plném rozsahu vyhověno.
V řízení, které proběhlo před krajským soudem, shledal stěžovatel zásah do svých základních práv zaručených v čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), tedy práva, aby věc byla projednána veřejně, bez zbytečných průtahů a v jeho přítomnosti, aby se mohl vyjádřit ke všem prováděným důkazům.
Stěžovatel v podání uvedl, že ustanovení opatrovníka je zcela výjimečná záležitost, neboť její aplikace je omezena zmíněným čl. 38 odst. 2 Listiny. Podle jeho názoru, a v souladu s komentářem občanského soudního řádu (C.H. BECK, 5. vydání), je třeba vyčerpat veškeré dostupné možnosti ke zjištění pobytu účastníka. Takovými možnostmi jsou žádost o pomoc Policie ČR, obecního úřadu, zjištění pobytu v rámci evidence obyvatel apod. Podle navrhovatele soud v projednávané věci tyto možnosti nevyčerpal, což plyne z obsahu soudního spisu. Činnost soudu proto označuje za zcela formální, a to rovněž v případě činnosti ustanoveného opatrovníka.
Dále stěžovatel uvedl, že se po rozvodu a v souvislosti se svými podnikatelskými aktivitami nezdržoval v místě trvalého bydliště, ale po celou dobu se na uvedené adrese zdržovala jeho bývalá manželka. Navrhovatel sám pak jedenkrát za dva či tři týdny navštěvoval na uvedené adrese svého nezletilého syna, a rovněž své rodiče (bytem L.). Žádné z těchto osob však nebylo známo, že by soud zjišťoval jakýmkoliv způsobem místo pobytu navrhovatele. Od 23. února 2004 je pak navrhovatel řádně nahlášen na adrese ..., což je patrné i z jeho občanského průkazu. Pokud byl napadený rozsudek vydán 14. července 2004, byl stěžovatel označen za osobu neznámého pobytu v rozporu se zákonem.
Vzhledem k tomu, že navrhovateli nebylo známo nic o probíhajícím soudním řízení, promeškal lhůtu k podání opravného prostředku. Po zjištění, že proběhlo uvedené řízení podal dne 22. července 2005 ke Krajskému soudu v Hradci Králové návrh na obnovu řízení.
Ústavní soud si k věci vyžádal spis Krajského soudu v Hradci Králové vedený pod sp. zn. 37 Cm 68/2003.
Podle ustanovení §72 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "Zákon"), je oprávněna podat ústavní stížnost fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním pořádkem. Podle §72 odst. 3 Zákona, je lhůta k podání ústavní stížnosti 60 dnů od doručení o posledním procesním prostředku, který zákon k ochraně práv přiznává, resp. podle ustanovení §72 odst. 5 Zákona ve lhůtě 60 dnů ode dne, kdy se stěžovatel o zásahu orgánu veřejné moci dozvěděl, nejpozději však do jednoho roku ode dne, kdy k takovému zásahu došlo.
Rozhodnutí orgánu veřejné moci proti kterému stěžovatel brojí, tedy rozsudek v jeho věci, která byla projednána v jeho nepřítomnosti, pouze s vědomím jemu ustanoveného opatrovníka, bylo vydáno dne 14. července 2004. Stěžovatel učinil podání k Ústavnímu soudu prostřednictvím svého právního zástupce podáním k poštovní přepravě dne 19. srpna 2005, Ústavnímu soudu pak bylo doručeno dne 22. srpna 2005. Maximální doba, kterou zákon pro podání ústavní stížnosti proti zásahu orgánu veřejné moci připouští, jeden rok, tedy byla překonána o více než jeden měsíc.
Pro úplnost Ústavní soud konstatuje, že při studiu spisu neshledal, že by krajský soud, ve snaze o doručení žalovanému (navrhovateli), nevyčerpal prostředky, které ve svém podání navrhovatel zmiňuje. Krajský soud se pokoušel doručit platební rozkaz navrhovateli na adresu jeho místa podnikání (č.l. 56,) i jeho trvalého bydliště (č.l. 61). Požádal o součinnost Okresní úřad v Ústí nad Orlicí, Živnostenský referát (č.l. 58 - 60), a dále požádal o pomoc s doručením Policii ČR (č.l. 64). Provedl rovněž pokus o zjištění dalšího místa pobytu prostřednictvím výpisu z evidence obyvatelstva (č.l. 67).
To vše za situace, kdy navrhovatel byl označen obdobně jako v podání adresovaném Ústavnímu soudu jako podnikatel, podnikající pod obchodním jménem s přiděleným IČ a uvedl kontakt na místo podnikání.
Vystupoval tedy pod obchodní firmou, avšak na místě jejího sídla nebyl k zastižení. Skutečnost, že od 23. února 2004 měl evidováno jiné trvalé bydliště, neprokazuje nic o místě jeho podnikání.
S přihlédnutím k těmto okolnostem tedy Ústavní soud nemůže sdílet názor navrhovatele, že krajský soud přistupoval ke zjištění jeho pobytu formálně.
S ohledem na to, že bylo podání k Ústavnímu soudu učiněno po zákonem stanovené lhůtě, nezbylo Ústavnímu soudu než v souladu s ustanovením §43 odst.1 písm. b) zákona o Ústavním soudu návrh odmítnout.
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 24. října 2005
JUDr. Vlasta Formánková v.r.
soudkyně zpravodajka